Husice nilská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHusice nilská
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodhusice (Alopochen)
Binomické jméno
Alopochen aegyptiaca
(Linnaeus, 1766)
Rozšíření husice nilské
Rozšíření husice nilské
Rozšíření husice nilské
      celoroční výskyt
      zimoviště
      nepůvodní výskyt
Synonyma
  • Alopochen aegyptiacus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husice nilská, někdy též husice egyptská[2] (Alopochen aegyptiaca) je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 18. století šíří též po Evropě.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská přistávající na hladině (je patrná tmavá skvrna na hrudi)

Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm,[3] váží běžně 1,5–2,25 kg.[2] Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem.[3] Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.[4]
Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, např. do Izraele.[4] V Evropě byla vysazena v Anglii koncem 18. století a vytvořila stálé populace i jinde, např. v Nizozemsku nebo Francii. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů.[3][5]
Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený (2018).[6] V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena na stejné pozici.[7]

Husice nilská v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice se husice nilská objevuje od 70. let 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a jejich počet od té doby přibývá. Mezi lety 2008 a 2016 bylo zaznamenáno celkem 72 hnízdění na 40 lokalitách, z toho nejvíce (18) v severních Čechách. Je tedy považována za úspěšně se šířící invazní druh.[5]

Bionomie[editovat | editovat zdroj]

Vejce husice nilské

Ve většině areálu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch. Na prostředí není náročná; obývá lesy, savany i močály a vystupuje i vysoko do hor, vyžaduje však blízkost vody a travnatých ploch. Během hnízdění se ptáci vyskytují v párech, mimo dobu hnízdění se shlukují do větších hejn o stovkách až tisících jedinců.[6]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména červy a korýše).[6]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Mládě husice nilské

Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se pak starají oba rodiče.[2] Během hnízdění je samec silně teritoriální.[4]

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset.[4]

Husice nilská v zoo[editovat | editovat zdroj]

Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách, v Česku ji chovají mnohé zahrady, např. Zoo Jihlava, Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Praha nebo Zoo Dvůr Králové.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d Alopochen aegyptiaca (husice egyptská) [online]. BioLib.cz [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  3. a b c d SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 22–23. 
  4. a b c d V Česku se zabydlela husice nilská, posvátný mazlíček faraonů. iDNES.cz [online]. 16-10-2016 [cit. 21-11-2020]. Dostupné online. 
  5. a b JAŠKA, Pavel; ŘEPA, Pavel. Hnízdění husice nilské (Alopochen aegyptiaca) v České republice v období 2006–2016 a detailní rozbor výskytu v Karlovarském a Plzeňském kraji. Sylvia [online]. 53/2017 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  6. a b c IUCN: Alopochen aegyptiaca (Egyptian Goose) [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  7. Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci. In: CHOBOT, Karel; NĚMEC, Michal. Příroda č. 34. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. Dostupné online. ISSN 1211-3603. Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.
  8. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]