Husejn Gradaščević

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rodný dům

Husejn Gradaščević, známý také jako Husein-kapetan Gradaščević (180217. srpna, 1834), byl bosenský generál, který bojoval za autonomii země v Osmanské říši (podobně jako ji získalo například svého času Srbsko a později Bulharsko).

Gradaščević se narodil v Gradačacu roku 1802 a vyrůstal v neklidném prostředí, které sužovalo tehdejší západní cíp Osmanské říše. Když byl jeho bratr Murat roku 1821 otráven, Husein stanul v čele gradačacké vojenské kapetanie. Postupem času se stával populární osobností pro bosenskou veřejnost, až byl roku 1831 vybrán do čela tehdejšího hnutí za autonomii. To oponovalo tehdejším sultánovým reformám a sledovalo proces, který se rozvíjel v nedalekém Srbsku. Po uzavření spojenectví s albánskými povstalci napadl Gradaščević jednotky bosenského vezíra nedaleko Travniku, později pak i na Kosově poli vojsko samotného velkého vezíra. Úspěšné tažení Gradaščeviće, které zmobilizovalo i stolackého kapetana Ali agu Rizvanbegoviće, který ovládal tehdejší území Hercegoviny, skončilo až při bitvě u Sarajeva v květnu 1832, kdy Husejnovo vojenské seskupení prohrálo. Následující měsíce strávil v Osijeku a Komárně v Rakousku, zřídkakdy komunikoval s ostatním světem. Poté se objevil také v Bělehradě a nakonec v Istanbulu, kde strávil svoje poslední dny.

Životní osudy Husejna Gradaščeviće popsal na konci 19. století chorvatský realista Josip Eugen Tomić ve svém historickém románu Zmaj od Bosne.