Hulín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Kroměřížsku. O části obce Jesenice pojednává článek Hulín (Jesenice).
Hulín
Hulín, náměstí Míru s radnicí

Hulín, náměstí Míru s radnicí

znak obce Hulínvlajka obce Hulínznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0721 588491
kraj (NUTS 3): Zlínský (CZ072)
okres (NUTS 4): Kroměříž (CZ0721)
obec s rozšířenou působností: Kroměříž
pověřená obec: Hulín
historická země: Morava
katastrální výměra: 32,14 km²
počet obyvatel: 7 149 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 191 m
PSČ: 768 24
zákl. sídelní jednotky: 9
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Hulín
nám. Míru 162
768 24 Hulín
starosta / starostka: Roman Hoza
Oficiální web: http://www.hulin.cz
Ofic. web MÚ: http://www.hulin.cz/radnice
E-mail: mesto@hulin.cz

Hulín (Česko)
Red pog.png
Hulín, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Hulín (německy Hullein) je město v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji, 6 km severovýchodně od Kroměříže. V roce 2010 zde žilo 7 278 obyvatel, katastrální výměra činí 32,14 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1224, kdy zde český král Přemysl Otakar I. vydává důležité listiny. Z nich je patrno, že tady dlel s početnou družinou, a je tudíž pravděpodobné, že Hulín vznikl dávno před touto událostí. Nasvědčuje tomu jak výhodná poloha v povodí řeky Moravy na ose starých obchodních cest, tak i archeologické nálezy. Četné požáry následkem přírodních katastrof a vojenských tažení způsobily, že se zachovalo jen málo písemných dokladů.

Velký vliv na vývoj města měla stavba Severní dráhy císaře Ferdinanda v roce 1841. Od té doby je Hulín důležitým dopravním uzlem. Rušno zde bylo v revolučním roce 1848, kdy z místního nádraží odjížděly kočáry s poslanci do Kroměříže na slavný ústavodárný sněm. V boční kapli kostela sv. Václava stojí pozdně románský portál z roku 1224.

Ve městě má dlouhou tradici strojírenská výroba (TOS - továrna obráběcích strojů)

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

1841 Výstavba severní dráhy[editovat | editovat zdroj]

Rok 1841 je zlomový pro budoucí průmyslový vývoj Hulína. Z jihu je stavěna Severní dráha císaře Ferdinanda, která má spojit Vídeň s polskou Bochni. Trasa železnice vede přes Břeclav, Staré město u Uherského Hradiště, Hulín, Přerov (s odbočkou do Olomouce) a dále směr Opava a Polsko.

Tím Hulín získá na důležitosti a pomohla tomu událost, která byla důležitá pro celé Rakousko-Uhersko a to Kroměřížský sněm roku 1848. Tehdy účastníci sněmu přijíždět na hulínské nádraží a museli čekat na formany nebo jiné koněspřežné vozy, které je následně odvezli do Kroměříže. Dobu si zkracovali v místních pohostinstvích a utráceli nemalé peníze, což vedlo prosperování místních živnostníků.

Hlavní přínosem ale je nová pracovní místa, výstavba nových bytů pro zaměstnance drah, tím vznikají nové ulice kolem nádraží. Také je postavena nová plynárna, k distribuci svítiplynu, který se používal ve vlacích.

Kromě železnice se začíná rozvíjet průmysl na pracovávání cukrové řepy, která se hojně pěstovala kolem Hulína. V roce 1862 vzniká Spolek moravských cukrovarů se sídlem v Olomouci, tím dochází k další výstavě a rozvoji města. Výstava jak průmyslového areálu, také silnic a činžovních domů, pro zaměstnance cukrovaru. Ze strany místních usedlíků a zejména Františka Skopalíka, propagátora moderního polního hospodaření, snaha a ohlas o postavení vlastního cukrovaru. Nejprve byly žádosti zamítány, nakonec ale roku 1901 byl postaven nový cukrovar. S ním zase nové pracovní místa a ekonomický rozvoj města. Před první světovou válkou má Hulín tedy dva cukrovary.


První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během první světová války je z řad obyvatel vyvlastňován majetek. Především dobytek, kovové předměty ale i zemědělské plodiny. Důraz vláda ale dávala na provoz cukrovarů, který neměl být přerušen. Došlo tedy jenom k omezení výroby, nikoliv však k úplnému zastavení.

První republika[editovat | editovat zdroj]

I během první republiky je hlavním ekonomickým zdrojem zemědělská výroba a to obiloviny a cukrová řepa. Nadšení, které naplňovali celý národ, že už nemají „nad sebou“ Habsburka, brzy opadlo a přichází první dvouhodinová stávka za zvýšení hladových mezd. S ním pak rok 1933 a světová hospodářská krize, na kterýkoli podnik bez rozdílu. Na některý víc, na některý míň. V cukrovarech byl znovu omezen provoz, cihelna však byly uzavřena a provoz již nebyl obnoven. Radnice z důvodu velké nezaměstnanosti vymýšlí uměle pracovní místa jako zpravování cest či chodníků, úprava zeleně atd. Radní také píše do podniků po celém Československu, zda by nějaká firma nechtěla postavit či pronajat halu ve městě a začít podnikat na území Hulína. Tím by došlo ke vzniku nových pracovních míst. Zprvu jsou odpovědi negativní, ale následně se ozývá firma Elektromotor Skrat bratří Rýznarových ze Zábřehu na Moravě, že by si zde chtěli pronajmout halu na výrobu elektromotorů a elektrických praček. Ze strany Hulína jsou vítáni a Elektromotor Skrat začíná působit v Hulíně. V tutéž dobu se otevírá dílna, která se nazývá První moravská továrna na pily a nástroje.


Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku druhé světové války, podnik Elektromotor Skrat neměl tak jistou budoucnost, jelikož jeho mateřská dílna sídlila v Zábřehu na Moravě, které v té době bylo v Sudetech. Žádostí na přemístění podniku ze Sudet byly několikrát zamítnuty. Radní se však usilovně starali, aby podnik mohl být přestěhován do Hulína a povedlo se jim to. Tím zachovali pracovní místa a během války dochází k velkému rozkvětu jak v podnicích Elektromotor Skrat tak i První moravské továrně na pily a nástroje.

Obě jsou podporovány Němci a například První moravské továrně na pily a nástroje zásobovala německou armádu nástroji na obdělávání dřeva. A na začátku roku 1941 pracovalo v továrně 400 pracovníků a na konci války jich bylo 1 200. Elektromotor Skrat na tom byl podobně, pro Němce musel přerušit výboru elektro praček a začít výrobu elektromotorů a výkonu 15 kW. Co se týče cukrovarů, tak ty byly během války uzavřeny a obnoveny a až po skončení války.


1945 – 1948[editovat | editovat zdroj]

Provoz v cukrovarech je obnoven, vzniká ale mezi nimi spor. Zemědělci jsou nabádání, aby svoji řepu nechávali zpracovávat v novém cukrovaru (akciovém), tomu i dochází a následně starý cukrovar neměl co zpracovávat a přestával být využíván. Následně vláda stanovila povinnost nechávat zpracovat určitou část sklizně i ve starém cukrovaru a tím znovu využíván.

V zemědělství vzniká problém v nedostatku pracovníků a tak musejí být dováženi lidé na výpomoc ze zahraničí, především z Ukrajiny a Rumunska. Za to průmysl v Hulíně stále vzkvétá. Po válce dvě největší firmy exportují výrobky do zahraničí. Vyvážejí se pily, pilové nástroje, elektromotory. Také je založeno nové průmyslové odvětví a to oděvní průmysl.

Tak jako v celém Československu, tak i v Hulíně, jsou všechny podniky postupně znárodňovány. S novým označením Pilana n. p., Elektromotor Skrat n. p. vystupují tyto firmy v době socialismu, do roku 1989 jsou však průběžně přejmenovávány. Cukrovary jsou spojeny do Cukrovar v Hulíně n. p. a oděvní průmysl vezme přechází pod OP Prostějov n. p.

1949 – 1960[editovat | editovat zdroj]

Rokem 1949 začínají plně vládnout komunisté a je stanovená tzv. pětiletka, jedná se o ekonomickou koncepci SSSR s ostatních států Východního bloku. Bylo zde naplánováno, předběžné výnosy, zisky a také plán odvedené práce, kolik pracovníků bude na čem pracovat a kolik určité plodiny či produktu vyrobí. V Hulíně první pětiletka dopadla nad očekávání. Neustále narůstal průmysl a s ním i přibývají počet obyvatel. Pilana n. p. de facto Nářadí n. p. má tři pracoviště, exportuje i mimo Evropu a to do Asie a Ameriky. Výrazná změna se dotkla Elektromotor Skrat n. p., nejen že byl přejmenován na TOS Hulín n. p., ale dochází ke změně produkce a to na výrobu obráběcích strojů, která je zachována dodnes. Cukrovar Hulín n. p. omezuje výrobu a areál starého cukrovaru začíná složit jako skladiště.


1961 – 1971[editovat | editovat zdroj]

Toto desetiletí patří asi k největšímu rozmachu Hulína v celé jeho historii. Dochází k strmému zvýšení životní úrovně obyvatel. Pro příklad, každá šestá rodina má automobil, televize a pračka v domácnosti je samozřejmostí a ve městě je budována nová kanalizace. Dochází k zlepšení i v zemědělství a to tím, že jsou sjednocována zemědělská družstva JZD Skaštice, Hulín a Bílany do jednoho JZD Rovina. Otevírá se nový podnik na obdělávání dřeva Dřevopodnik Holešov, provozovna Hulín a Nářadí n. p. je zařazen do specializovaného podniku Nářadí Praha. Tím se stává monopolem na trhu s tímto výrobkem. Pozadu není ani TOS Hulín n. p., který nabírá na významnosti v rámci celé republiky. Díky nálezům štěrkopísku se začíná rozvíjet nový průmysl a vznikají nová pracovní místa. Jedná se o tzv. mokrou těžbu, jelikož štěrkopísek je těžen pod vodní hladinou. Během tohoto desetiletí je mnoho vybudováno, nový domov důchodců, nové cesty, nová škola, veřejné osvětlení, vodovod, nová tělocvična spolu s jídelnou a družinou, která byla postavena v rámci akce „Z“.


1972–1989[editovat | editovat zdroj]

Po velkém rozvoji začíná město stagnovat, nerozvíjí se tak velice a mohutně jako doposud. Ale neznamená to, že by se úplně zastavilo či přestalo s výstavnou, naopak jsou postavena dvě nové sídliště Družba I. a později Družba II. Počet obyvatelstva v roce 1971 byl 5 815, kdežto v roce 1989 až 8 660 obyvatel, což byl největší stav obyvatel za celou existenci Hulína. Přispěly k tomu podmínky místních podniků, nabídka bydlení, dopravní obslužnost a také lidé se stěhují z vesnic do měst, kde nacházejí nové služby a pohodlí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází dálnice D1, která zde má exit 264 Hulín-západ a která se zde kříží s rychlostní silnicí R55 ve směru na Otrokovice. Kromě nich se zde kříží i silnice I/47 v úzeku Kroměříž - Hulín se silnicí I/55 v úseku Přerov - Hulín - Otrokovice. Dále z města pokračuje na Holešov silnice II/432. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/05511 Hulín - Chrášťany - Záhlinice
  • III/4325 (Nádražní ulice)
  • III/4328 Hulín - Skaštice
  • III/43826 Tlumačov - Kurovice
  • III/43828 Záhlinice - Kurovice

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Václava
  • Fara, Tyršova 132
  • Kaple svaté Anny
  • Krucifix při čp. 801
  • Boží muka při viaduktu
  • Boží muka směr Bílany

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Údaje z roku 2001:

  • Chrášťany (44 domů, 89 obyvatel)
  • Záhlinice (140 domů, 370 obyvatel)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu