Hugo III. Burgundský
| Hugo III. Burgundský | |
|---|---|
| vévoda burgundský a dauphin z Viennois | |
 | |
| Narození | 1148 |
| Úmrtí | 25. srpna 1192 |
| Pohřben | klášter Citeaux |
| Potomci | Odo III. Burgundský Alexandr Douce Alice Ondřej Burgundský Mahaut Anna Burgundská |
| Dynastie | Burgundové |
| Otec | Odo II. Burgundský |
| Matka | Marie ze Champagne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hugo III. Burgundský (francouzsky Hugues III de Bourgogne, 1148 – 25. srpna 1192, Akkon) byl burgundský vévoda a dauphin z Viennois.
Podporoval četné církevní instituce a z vděčnosti za zachování svého života při pouti do Jeruzaléma založil kostel sv. Marie a sv. Jana v Dijonu.[1] Jako vazal francouzského krále Filipa II. se zúčastnil třetí křížové výpravy, což se mu stalo osudným.
Život
Hugo se narodil jako starší syn vévody Oda Burgundského a Marie, dcery Theobalda z Blois. Po smrti otce roku 1162 zdědil panství a regentku mu do roku 1165 dělala matka Marie. Téhož roku se oženil s Alicí, dcerou Matouše Lotrinského a neteří císaře Fridricha Barbarossy a zahájil sbližování se štaufským císařským dvorem, jež upevnil svým druhým sňatkem s Beatrix s Albonu, dědičkou Vienne. Tehdy se stal vazalem Fridricha Barbarossy a pokusil se získat větší svobodu na francouzském králi, což se mu nezdařilo a král Filip II. proti němu roku 1186 vojensky zasáhl.[2]
Roku 1188 přijal Hugo kříž a stal se jedním z hlavních velitelů křižáckých oddílů francouzského krále. Filip II. jej pověřil roku 1190 vyjednáváním s Janovany kvůli přepravě křižáků na Východ[3] a i během pobytu na Sicílii byl opět vyjednavačem mezi znepřátelenými stranami.
V červenci 1191 se francouzský král po pádu Akkonu rozhodl pro návrat do Evropy a jmenoval Huga vůdcem zbývajícího oddílu francouzských křižáků.[4] V září téhož roku se křižáci pod vedením Richarda Lví srdce střetli se Saladinem v bitvě u Arsufu. Jednota se rozplynula v dešti před Jeruzalémem, kdy se křižáci po poradě stáhli a Hugo voje Richarda Lví srdce dočasně opustil.[5][6]
Spory panovaly také ohledně nástupnictví na jeruzalémský trůn. Konráda z Montferratu podporovali jeruzalémští baroni a francouzská strana v čele s burgundským vévodou a Víta z Lusignanu zase Richard Lví srdce. Dohoda byla uzavřena v dubnu 1192, Konrád byl vzápětí zavražděn asasíny a křižáci znovu zvažovali útok na Jeruzalém. Nejzapálenějšími byli francouzští křižáci se svým velitelem a mezi vojáky se vplížila nevraživost přiživená i sváry mezi Richardem a Hugem o vyplacení žoldu.[7] Hugo pak nechal složit zlovolnou[8] píseň zesměšňující Richardovy kvality. Richard mu oplatil stejnou mincí.[9][10][11] a dle kronikáře Ralpha z Coggeshallu jej obvinil z přijímání darů od samotného Saladina.[12] 4. července vydal Richard po jednání válečné rady rozkaz k ústupu a Hugo se svými vojáky opět opustil řady Richardova vojska.[13]
Hugo zemřel v srpnu téhož roku u Akkonu a byl pohřben v rodovém pohřebišti v Kapli vévodů klášterního kostela v Citeaux. Filip z Beauvais pak podle kronikáře Richarda z Devizes rozšířil po Evropě zvěst, že Richard nechal Huga Burgundského otrávit,[14] a kronikář dodává, že radost,[15] jež se v nemocném Richardovi vzdemula po zprávě o vévodově smrti, jej zcela zbavila horkosti.[16]
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo III. Burgundský na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ DRŠKA, Václav. Dějiny Burgundska : Nomen Burgundiae ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80-86829-65-4poznámky = Dále jen Dějiny Burgundska. S. 152.
- ↑ Dějiny Burgundska, str. 146-152
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 434. Dále jen Svaté války.
- ↑ Richard Lví srdce, str. 130
- ↑ Svaté války, str. 462
- ↑ Richard Lví srdce, str. 142
- ↑ Richard Lví srdce, str. 331
- ↑ Richard Lví srdce, str. 392
- ↑ Svaté války, str. 467
- ↑ Richard Lví srdce, str. 336
- ↑ Richard Lví srdce, str. 270
- ↑ Richard Lví srdce, str. 343
- ↑ Richard Lví srdce, str. 151
- ↑ Richard Lví srdce, str. 166
- ↑ Richard Lví srdce, str. 153
- ↑ Richard Lví srdce, str. 417
Literatura
- Mémoires de la Commission des Antiquités du Département de la Côte d'Or, 1853.
- Histoire des Roys Ducs et Comtes de Bourgogne et d'Arles, A. Duchesne, 1619.
- Description Générale et Particulière du Duché de Bourgogne, Courtépée et Béguillet, 1775.
| Předchůdce: Odo II. |
.svg){kind=small}
|
Burgundský vévoda 1162 - 1192 |
|
Nástupce: Odo III. |