Hugo Andrian-Belcredi
| Hugo Andrian-Belcredi | |
|---|---|
 Erb rodu Belcredi | |
| Narození | 13. května 1923 Líšeň  Československo |
| Úmrtí | 29. června 2012 (ve věku 89 let) |
| Místo pohřbení | Hrobka Belcrediů |
| Choť | (1949) Marie, rozená Kouřilová (* 1930) |
| Děti | 1. Marie Tereza, provdaná Johnsonová (* 1952) 2. Anna Marie, provdaná Kramerová (* 1954) |
| Rodiče | Karel Belcredi (1893–1972) a Terezie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969) |
| Příbuzní | bratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981) sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978) bratr: Richard Mořic Belcredi (1926–2015) bratr: Egbert Belcredi (* 1938) strýc: Richard Belcredi (1891–1956) děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938) praděd: Richard Belcredi (1823–1902) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hugo Andrian-Belcredi (13. května 1923 Líšeň[1][2] – 29. června 2012[3]) pocházel ze šlechtického rodu Belcredi.
Život[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Hugo Belcredi se narodil 1. března 1921 v Líšni jako třetí potomek a druhý syn Karla Jiřího Belcrediho (24. září 1893 Líšeň – 18. září 1972 Vídeň) a Theresie Kálnoky de Köröspatak (14. listopad 1893 Olomouc – 8. říjen 1969 Vídeň; sňatek 5. června 1920 Letovice). Měl tři bratry a jednu sestru.
V roce 1936 byl ve svých třinácti letech adoptován baronem Leopoldem Andrian-Werburgem (9. května 1875 Berlín – 19. listopadu 1951 Fribourg),[2][pozn. 1] čímž získal kromě československého také rakouské státní občanství.[5] Navštěvoval jezuitské gymnázium v Klosterneuburgu. Po anexi Rakouska k nacistickému Německu, se automaticky rakouské občanství změnilo na německé. Proto byl v roce 1942 povolán do wehrmachtu a odvelen na východní frontu do Smolenska. Po bojích u Moskvy byl s omrzlinami odvezen do nemocnice u Kolína nad Rýnem.[6] Po propuštění z nemocnice sloužil na vojenské poště u Augsburgu. V lednu 1945 utekl a skrýval se v lese u Jimramova.[7] Na konci války se účastnil pražského povstání.[7] V prosinci 1949 se v Brně oženil se studentkou medicíny Marií Kouřilovou.[1] Poté opustil s manželkou Československo a žili několik let v Rakousku, přes Francii poté odjeli do Austrálie. V Sydney pracoval jako řidič u přepravní společnosti.[8] Pak pracoval v podniku General Motors a následně získal licenci na taxík a založil autoškolu.[9] Manželka musela v Austrálii vystudovat medicínu a pak vykonávala soukromou praxi.[9]
Jemu a jeho synovcům Karlovi (* 1950) a Ludvíkovi (* 1954) byl vrácen zámek v Jimramově, který byl znárodněn v roce 1948.[10]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Hugo Andrian-Belcredi se oženil 8. prosinec 1949 v Brně s Marií Kouřilovou (* 2. červenec 1930 Brno), dcerou Josefa Kouřila a Jiřiny, rozené Kohoutové. Měli spolu dvě dcery:[1][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Očekávalo se, že Hugo zdědí majetek ve Vídni, dům u jezera Badensee a akcie Suezského průplavu. Baron však emigroval do Argentiny a podruhé se oženil se Skotkou. Přestěhoval se do Rhodesie a nakonec zpět do Evropy do Nice. Majetek nakonec zdědila baronova druhá manželka, Hugo obdržel pouhé čtyři tisíce švýcarských franků.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c rodokmen Belcredi [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-28.
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 56–57.
- ↑ Graf und Freiherr Hugo Ludwig Karl von Andrian-Belcredi [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 139 a 144
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 139. Dále jen Paradoxy české šlechty.
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 140
- ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 141
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 143
- ↑ a b Paradoxy české šlechty, s. 144
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 145
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Paradoxy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Paseka s.r.o, Praha a Litomyšl, rok vydání:2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, 376 s., 2. vydání, kap.4