Hryzec vodní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHryzec vodní
alternativní popis obrázku chybí
Hryzec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďkřečkovití (Cricetidae)
Podčeleďhrabošovití (Arvicolinae)
Rodhryzec (Arvicola)
Binomické jméno
Arvicola amphibius
(Linnaeus, 1758)
Synonyma
  • Arvicola terrestris
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hryzec vodní (Arvicola amphibius) je hlodavec z čeledi křečkovití. V Česku je to běžný druh, z našich hrabošů druhý největší (po ondatře).[2] Žije v blízkosti vody, na březích řek, rybníků a vodních toků, může se však vyskytovat i v místech, která jsou od vody značně vzdálená.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Vědecká[editovat | editovat zdroj]

  • Arvicola terrestris

Česká[editovat | editovat zdroj]

  • hraboš vodní
  • hraboš zemní
  • krysa vodní
  • myš vodní[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem připomíná potkana. Má zpravidla tmavohnědou barvu srsti, spodní část těla bývá světlejší.

Rozměry dospělých jedinců:[2][4][editovat | editovat zdroj]

  • délka těla: 140–220 mm
  • délka ocasu: 65–140 mm
  • hmotnost: 70–300 g

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

  • Pohlavní dospělost: v 8. týdnu
  • Doba rozmnožování: únor/březen až říjen
  • Délka březosti: 20-22 dní
  • Počet mláďat: zpravidla 4-6

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

  • Chování: žije většinou v malých rodinných skupinách
  • Potrava: především tráva, rostliny a jejich kořínky
  • Zvukové projevy: ostré pištění
  • Délka života: v zajetí asi 3,5 roku

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je rozšířen po celém území s výjimkou jižních částí Francie, Portugalska, Španělska a Řecka, v Asii až po řeku Lenu. V Severní Americe se vyskytuje blízce příbuzný druh.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Vyhrabává si chodby a nory v březích vodních toků nebo rybníků. Budují si kulovité hnízdo z trávy či jiného rostlinného materiálu. Mohou si také vybudovat hnízdo na naplaveném dřevu nebo na plovoucích rostlinách. Někdy si také stavějí malou plošinku z trávy a větviček v křovinách. Velmi dobře plave, živí se podzemními částmi rostlin a může škodit na zahradách v okolí vod. Rychle se rozmnožuje, takže na některých místech bývá při přemnožení považován za škůdce.[5] Odchyt je obtížný úkol, protože se pastím většinou vyhýbá.

Mezi jeho nepřátele patří různé sovy a především norci. Po výrazném úbytku norka evropského je jeho hlavním predátorem norek americký, jenž může přispět i k dramatickému poklesu stavů tohoto hlodavce.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hryzec vodní je aktivní ve dne i v noci. Jeho potravou jsou především trávy a ve vodě rostoucí rostliny. Jídelníček obsahuje mimo jiné i větvičky, pupeny, kořínky (velmi rád požírá jabloně) a spadané plody. Zelené části nejrůznějších pobřežních rostlin tvoří osmdesát procent jeho potravy, zbylých dvacet sestává z různých oddenků a kořenů. Na zimu shromažďuje zásoby potravy, případně se živí kořeny stromků v podzemí. V zimě se podíl podzemních částí rostlin v potravě zvyšuje. Na evropské pevnině dochází vždy po úrodných letech k přemnožení hryzců. Tehdy hryzci dokážou způsobit obrovské škody na zemědělských plochách. Poté následuje pokles stavu populace a k dalšímu vzrůstu dojde až při nadbytku potravy. Tento rytmus se opakuje každé tři až čtyři roky.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Doba rozmnožování začíná podle povětrnostních podmínek v březnu nebo v dubnu a trvá po celé léto až do začátku zimy. Samičky mají tři až pět vrhů v jednom roce. V některých případech se mohou mláďata z prvního vrhu již na konci léta sama rozmnožovat, obvykle mívají v takovém případě dvě mláďata.

Délka březosti je dvacet až dvacet dva dnů, starší dospělá samice vrhá až jedenáct mláďat. Za tři dny jim narůstá srst, v devíti dnech otevírají oči. Po čtrnácti dnech je mládě zcela osrstěno. Jakmile opustí hnízdo, mláďata i jejich rodiče se rozcházejí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b c ANDĚRA, Miloš; GAISLER, Jiří. Savci České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. 286 s. S. 144–145. 
  3. BioLib.cz [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. 
  4. Fact Sheet The Water Vole Arvicolla terrestris. Activities: The Mammal Society [online]. 2009-06-09 [cit. 2020-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-09. 
  5. příroda.cz [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]