Hroznýšek turecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hroznýšek turecký

Hroznýšek turecký http://www.volny.cz/richardhorcic/ autor:Richard Horčic
Hroznýšek turecký http://www.volny.cz/richardhorcic/ autor:Richard Horčic
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Reptilia)
Řád: šupinatí (Squamata)
Podřád: hadi (Serpentes)
Čeleď: hroznýšovití (Boidae)
Rod: hroznýšek (Eryx)
Binomické jméno
Eryx jaculus
L., 1758

Hroznýšek turecký (Eryx jaculus, Linné 1758) je jediný zástupce hadů z čeledi hroznýšovitých na evropském kontinentě.

Podruhy[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se celkem tři poddruhy:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá do maximální délky 80 cm, většinou však nebývá delší než 50 - 60 cm. Hlava téměř není oddělena od silného válcovitého těla, které je na šedém až tmavohnědém podkladu pokryté po celém hřbetě tmavými skvrnami. Břicho je světlé, někdy s tmavými „cákanci“, ocas je podobně jako u slepýše tupě zakončen. Na první pohled je velice nápadná jeho horní čelist, která je výrazně delší než čelist dolní a tvoří tzv. spodní ústa, akvaristům tolik známá u některých druhů ryb. Na špičce přečnívající horní čelisti se nachází tvrdý, zrohovatělý štítek, který slouží při vrtání a rytí v půdě. Jsou vejcoživorodí.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jeho rozšíření zasahuje od severní a severovýchodní Afriky, přes jihovýchod Evropy až do západní a střední Asie. Evropské populace se vyskytují převážně v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska. Na severu Afriky je nejběžnější v Sýrii, Jordánsku a Izraeli, v teráriích se často chovají i egyptské populace těchto hadů.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Obývají suché, písčitokamenité biotopy polopouštního typu s minimální vegetací, kde tráví celý den pod kamenem nebo v opuštěné hlodavčí noře. Teprve za soumraku opouští úkryt a v okolním terénu loví drobné ještěry a hlodavce. V případě hrozícího nebezpečí se dokážou bleskurychle zavrtat do písku.

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Hroznýšky turecké chováme v menším plochém teráriu, jako substrát je nejvhodnější jemnější písek s plochými kameny nebo s kousky kůry jako úkryty a s miskou na vodu. Denní teplotu udržujeme na 20 - 28°C, s možností vyhřátí až na 35°C a s nočním poklesem až k 15°C z důvodu velkých výkyvů denních a nočních teplot v jejich domovině. Tento noční pokles teploty jim neobyčejně prospívá a je pro jejich zdraví velice důležitý. V zajetí dobře přijímají hlodavce, ovšem vzhledem k jejich sezónní aktivitě pouze po omezenou část roku. Protože se tito hroznýšci v teráriích často neurvale perou o předloženou potravu, doporučuje se jejich oddělený chov. Vzhledem k jejich noční aktivitě a tím omezenému dennímu pozorování, zaměňují někteří teraristé ploché kameny za tabulky tlustého skla, pod kterými se tito hadi ukrývají.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování hroznýšků tureckých značně závisí na zeměpisném rozšíření populace a na samotném poddruhu. Nominotypický Eryx jaculus jaculus z egyptské populace byl v zajetí rozmnožen po krátkém snížení teploty na 20°C, páření probíhalo v červnu až červenci a samotné porody v říjnu. Délka mláďat bývá kolem 12 - 20 cm a často začínají přijímat potravu až na jaře po přezimování. Populace hroznýšků z méně teplých evropských oblastí výskytu Eryx jaculus turcicus a Eryx jaculus familiaris z Dagestánu, Zakavkazska a východního Turecka zimují za poněkud chladnějších teplot 5 - 10°C, páření probíhá na jaře a mláďata přicházejí na svět v srpnu až říjnu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Tento článek obsahuje text (GFDL licence) ze stránek Richarda Horčice o hadech.