Hořice na Šumavě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hořice na Šumavě
Pohled na Hořice na Šumavě od jihu
Pohled na Hořice na Šumavě od jihu
Znak městyse Hořice na ŠumavěVlajka městyse Hořice na Šumavě
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecČeský Krumlov
Obec s rozšířenou působnostíČeský Krumlov
(správní obvod)
OkresČeský Krumlov
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel899 (2023)[1]
Rozloha31,91 km²[2]
Nadmořská výška674 m n. m.
PSČ382 22
Počet domů258 (2021)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.7
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa úřadu městyseHořice na Šumavě 40
382 22 Hořice na Šumavě
ou.horice@lipensko.cz
StarostaMartin Madej
Oficiální web: www.horicenasumave.cz
Hořice na Šumavě
Hořice na Šumavě
Další údaje
Kód obce545520
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořice na Šumavě (německy Höritz) je městys v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Žije zde 899[1] obyvatel. Městské jádro Hořic[4] je městskou památkovou zónou. Již od roku 1816 se zde nepravidelně konají hořické pašijové hry, amatérské divadelní nastudování příběhu Ježíšova umučení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hořice na Šumavě se řadí k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemná zmínka o zdejší faře je z roku 1248, obec je zmiňována v roce 1272, kdy patřila pánům z Kosovy Hory. Další písemné údaje jsou z let 1274 a 1281 v souvislosti se změnami majitelů, Hořice tehdy přešly z rukou pánů z Kosovy Hory do majetku Záviše z Falkenštejna a dále pak do vlastnictví Vítka z Krumlova.[5] V roce 1290 byl králem Václavem II. potvrzen prodej a Hořice se staly majetkem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, což znamenalo začátek poněmčování, které se v době pobělohorské a třicetileté války prohlubovalo a v 19. století byla obec téměř celá německá.

V roce 1375 byla obec povýšena na městečko s rychtářem, konšely a vlastní soudní pravomocí. Právo městyse získaly Hořice v roce 1549. O několik let později roku 1553 bylo Hořicím potvrzeno Vilémem z Rožmberka také právo vaření piva. První zmínka o škole je z roku 1550 a v roce 1678 byla postavena škola u kostela.

Obec byla v minulosti často sužována požáry, zejména v letech 1704, 1791, 1834 (vyhořelo 63 domů), 1863, 1879 a v roce 1898. Stejně tak se obci nevyhnula morová epidemie, která Hořice zasáhla v letech 1521 a 1680.[6]

Dne 20. října 1785 se zde narodil tkadlec Paul Gröllhesl, tvůrce novodobých hořických pašijových her. V roce 1816 sepsal s pomocí faráře nový text pašijového příběhu a s dalšími hořickými měšťany jej společně nacvičili a sehráli. Hra se nazývala Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou.[7]

Roku 1881 bylo zřízeno pouliční osvětlení v podobě petrolejových lamp. V roce 1922 došlo k elektrifikaci obce a bylo instalováno veřejné elektrické osvětlení. V Hořicích byl v roce 1897 natočen první hraný film na území dnešní České republiky. Jednalo se o Hořický pašijový film, který zde natočili američtí filmaři.

V letech 1938 až 1945 byla obec v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k Německé říši jako součást župy Oberdonau. Začátkem května 1945 bylo území obce osvobozeno americkou armádou. Po druhé světové válce byla většina obyvatel vysídlena a do městečka se nastěhovali Češi z vnitrozemí.

V letech 1947 až 1948 byla tradice pašijových her obnovena dosídlenci. Potom však bylo konání pašijových her zakázáno a divadelní areál byl zlikvidován. V roce 1993 byla tradice hořických pašijových her obnovena znovu.[8][9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 218 2 350 2 222 2 431 2 441 2 268 2 511 820 726 707 716 717 800 782 816
Počet domů 290 315 308 325 331 328 370 284 149 149 145 168 182 248 258

Správa městyse[editovat | editovat zdroj]

Po 63 letech, dne 16. března 2017 Hořice na Šumavě získaly zpět status městyse.[12]

Části městyse[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé osady[editovat | editovat zdroj]

Symboly městyse[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly městysi uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 2013.[13]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hořicích na Šumavě.
  • Kostel svaté Kateřiny – původně raně gotický, byl založen ve 13. století, ale na přelomu 15. a 16. století byl zcela přestavěn. V letech 1771 a 1834 vyhořel. Dne 8. září 1900 shořela původní věž kostela po zásahu bleskem. V letech 1900–1901 pak byla postavena věž nová.[5][6]
  • Pranýř a dvě mísy – kamenný pozdně gotický pranýř je z roku 1549. Byl určen k vykonávání práva v Hořicích na Šumavě a v sousedních vsích v majetku vyšebrodského kláštera. Na podstavci pranýře se nachází dvě kamenné mísy, které byly využívány pro odměřování desátku poddaných.[14]
  • Sedm kamenných kašen – důmyslný systém propojených kašen pochází z konce 19. století. Kašny jsou součástí vodovodního systému, který sloužil pro zásobování obyvatel pitnou vodou a v případě požáru do nich byl vypuštěn přilehlý rybníček.[6]
  • Železniční most (propustek) – kamenný klenutý propustek na železniční trati České Budějovice – Černý Kříž byl postaven v letech 1891–1892 a nachází se v blízkosti říčky Polečnice.[15]
  • Boží muka – vzhledem jsou spíše prostá, nepatrně zdobená, vpředu je uveden datum jejich opravy 1864. Nachází se před areálem dětského tábora v horní části obce.[16]
  • Pašijové divadlo – přírodní, sezónně zastřešované divadlo bylo vybudováno pro Hořické pašijové hry, konají se zde také další kulturní akce.

Na kopci jižně od obce se nachází zaniklé poutní místo se zbytky kaple Panny Marie Bolestné, s Božím hrobem a křížovou cestou. Původní dřevěná kaple Panny Marie Bolestné byla na vrchu Randlesberg (dnes U svaté Anny) postavena v roce 1733, její pozdější zděná podoba vznikla v letech 1781–1782.[5] K jejímu zániku došlo po roce 1965, kdy se kaple stala obětí demolice.

Přírodní zajímavosti v okolí[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko obce lze navštívit přírodní památky Slavkovský chlumek s výskytem bramboříku evropského a Žestov se suťovým smíšeným lesem na vápenci a nalezištěm zvláště chráněných druhů rostlin jako jsou lilie zlatohlavá a prha arnika. Na trase do Černé v Pošumaví se nachází Muckovské vápencové lomy, kde je shromaždiště několika druhů netopýrů a výskyt chráněných rostlin.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Městys Hořice na. www.horicenasumave.cz [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné online. 
  5. a b c Hořice na Šumavě. www.ckrumlov.info [online]. [cit. 2017-01-15]. Dostupné online. 
  6. a b c Obec Hořice na Šumavě. www.horicenasumave.cz [online]. [cit. 2017-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. 
  7. Pašijové hry v Hořicích na Šumavě - historie. www.ckrumlov.info [online]. [cit. 2017-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-18. 
  8. PALKOVIČ, Jan. Pašijové hry v Hořicích na Šumavě: Historický vývoj v letech 1816–1936 [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2016 [cit. 2022-10-15]. S. 95. Diplomová práce. Dostupné online. 
  9. Hořické pašijové hry – Společnost pro zachování Hořických pašijových her z.s. [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  11. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  12. Rozhodnutí předsedkyně PS č. 64 [online]. Psp.cz, 2017-03-16 [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  13. Udělené symboly – Hořice na Šumavě [online]. 2013-04-12 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  14. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-09]. Identifikátor záznamu 150629 : pranýř a dvě mísy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  15. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-09]. Identifikátor záznamu 160156 : železniční most - propustek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  16. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-09]. Identifikátor záznamu 147209 : boží muka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]