Housenčíkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Housenčíkovití

Suříkovec rehkovitý (Pericrocotus cinnamomeus)
Suříkovec rehkovitý (Pericrocotus cinnamomeus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Podřád: zpěvní (Passeri)
Infrařád: Corvida
Nadčeleď: Campephagoidea
Čeleď: housenčíkovití (Campephagidae)
(Vigors, 1825)
Rody

Housenčíkovití (Campephagidae) je čeleď zpěvných ptáků. K čeledi je řazeno 81 druhů, které žijí v tropickém pásmu Starého světa. Housenčíkovití jsou všežraví ptáci, živí se hmyzem, plody i malými obratlovci.[1][2]

Fylogeneze, taxonomie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Housenčíkovití byli tradičně považováni za příbuzné bulbulům (Pycnonotidae) nebo brkoslavům (Bombycillidae), moderní výzkumy však ukázaly, že se jedná o bazální skupinu infrařádu Corvida.

Rody Malindangia (bazální), Cyanograucalus, Celebesia, Analisoma a Edolisoma jsou obvykle považovány za součást šířejí chápaného rodu Lalage.

Rod Coracina je nejrozmanitější, zahrnuje 50 druhů žijících ve všech tropických oblastech Starého světa. Mnoho druhů je endemity malých a odlehlých ostrovů. Africké druhy bývají oddělovány do rodu Ceblepyris.

Rod Pericrocotus zahrnuje 13 druhů housenčíků, endemických pro indomalajskou oblast.

Čtyři druhy rodu Campephaga a dva druhy rodu Lobotos jsou endemity Afriky.

Rody Lalage a Chapochaera jsou rozšířeny především v australské oblasti, Wallaceovu linii překračují pouze tři druhy rodu Lalage.[1][2]

Kladogram rodů[editovat | editovat zdroj]


Pericrocotus




Coracina





Lobotos



Campephaga





Campochaera




Malindangia




Lalage





Cyanograucalus



Celebesia





Analisoma



Edolisoma









Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FUCHS, Jérôme; CRUAUD, Corinne; COULOUX, Arnaud; PASQUET, Eric. Complex biogeographic history of the cuckoo-shrikes and allies (Passeriformes: Campephagidae) revealed by mitochondrial and nuclear sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007, roč. 44, s. 138–153. Dostupné online.  
  2. a b http://jboyd.net/Taxo/List18.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]