Horní Stropnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Horní Stropnice
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Znak obce Horní StropniceVlajka obce Horní Stropnice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecNové Hrady
Obec s rozšířenou působnostíTrhové Sviny
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 488 (2023)[1]
Rozloha79,95 km²[2]
Nadmořská výška543 m n. m.
PSČ373 35
Počet domů526 (2021)[3]
Počet částí obce21
Počet k. ú.12
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa obecního úřaduHorní Stropnice čp. 68
373 35 Horní Stropnice
ouhstropnice@volny.cz
StarostaVáclav Kučera
Oficiální web: www.horni-stropnice.cz
Horní Stropnice na mapě
Horní Stropnice
Horní Stropnice
Další údaje
Kód obce544515
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Horní Stropnice (do roku 1950 jen Stropnice,[4] něm. Strobnitz) se nachází v přírodním parku Novohradské hory, asi 12 km jihovýchodně od města Trhové Svinyokrese České Budějovice. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Horní Stropnice bývala původně malou osadou nacházející se na okraji neosídleného pohraničního hvozdu, v území, které věnoval roku 1185 český kníže Bedřich jako léno Hadmarovi z Kuenringu.

Samotná Stropnice vznikla někdy koncem 12. století, v roce 1259 vlastnil její jednu polovinu Vok I. z Rožmberka, druhá část patřila Albertovi z Boršova, jenž se později psal ze Stropnice. Právě v této druhé části vsi stávala až do 15. století tvrz, ta byla za husitských válek vypálena.[5] Jeden díl osady získal následně dědictvím nebo koupí Smil z Hradů a roku 1300 jej prodal vyšebrodskému klášteru. Během první poloviny 14. století byly obě části vsi spojeny, Stropnice se stala městečkem a obdržela vlastní znak.

V roce 1359 ji celou drželi Rožmberkové. Roku 1486 podlehla značná část městečka zkáze při požáru. Po smrti Petra Voka z Rožmberka (1611) zdědili Stropnici společně s novohradským panstvím Švamberkové a v rámci pobělohorských konfiskací přešla roku 1620 do vlastnictví císařského generála Karla Bonaventury Buquoye.

Zdejší řemeslníci obdrželi v roce 1608 rozsáhlá privilegia, později potvrzená Buquoyem. Dobře se tu dařilo tkalcovství, v místě působil až do roku 1895 vlastní pivovar. Po zániku feudálního zřízení se Horní Stropnice stala roku 1849 samostatnou obcí.

V Horní Stropnici byly časté požáry, a to v letech 1486, 1687, 1694, 1824, 1852, 1862.[5]

Co se týče jejího hospodářského rozmachu, doplatila především na značnou vzdálenost od železnice; zamýšlená trať přímo přes městečko zůstala pouze v projektu. Přesto se z Horní Stropnice stalo centrum podhůří Novohradských hor, vzniklo zde muzeum, spořitelna, pošta, strojní pletárna, sodovkárna, elektrárna, cihelna, pila, cementárna a dařilo se spolkovému životu. Od roku 1888 pracovala zdejší důležitá továrna na výrobu zemědělských strojů. V letech 1938 až 1945 bylo území obce v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu. Ačkoli jisté přerušení čilého života městečka přinesl odsun německého obyvatelstva provedený po druhé světové válce, dokázala si Horní Stropnice udržet postavení střediska celé přilehlé oblasti a zůstala výchozím bodem na cestě do Novohradských hor.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

K obci Horní Stropnice patří ještě osady Bedřichov, Dlouhá Stropnice, Dobrá Voda, Hojná Voda, Humenice, Chlupatá Ves, Konratice, Meziluží, Olbramov, Paseky, Rychnov u Nových Hradů, Staré Hutě, Svébohy, Světví a Šejby. Další místní části jsou zaniklé původní vsi Hlinov, Krčín, Střeziměřice, Vesce a Vyhlídky.

Obec se člení na dvanáct katastrálních území:

  • Bedřichov u Horní Stropnice – část Bedřichov
  • Dlouhá Stropnice – část Dlouhá Stropnice
  • Dobrá Voda u Horní Stropnice – část Dobrá Voda
  • Hojná Voda – část Hojná Voda
  • Horní Stropnice – části Horní stropnice, Světví, Vyhlídky
  • Konratice – část Konratice
  • Meziluží – části Meziluží, Chlupatá Ves a Vesce
  • Paseky u Horní Stropnice – část Paseky
  • Rychnov u Nových Hradů – část Rychnov u Nových Hradů
  • Staré Hutě u Horní Stropnice – část Staré Hutě
  • Svébohy – části Svébohy, Hlinov, Humenice, Krčín, Olbramov, Střeziměřice
  • Šejby – část Šejby

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horní Stropnici.
  • Kostel svatého Mikuláše
  • Budova fary
  • Mariánský sloup na náměstí z roku 1765, se sochami sv. Josefa, Jana Nepomuckého, Floriána a Šebestiána na podstavci

Volnočasové aktivity, turistika[editovat | editovat zdroj]

V obci je koupaliště, možnosti rybolovu, ubytování a v zimních měsících lyžování. Nedaleko se nachází hraniční přechod Šejby – Harbach pro pěší a cyklisty, přes který vede cyklotrasa Via Verde s devíti zastávkami.[6][7][8] Pro cyklisty zde také existuje na stejné cyklotrase přeshraniční propojení Lukov – Hirschenweis.[6] V blízkosti obce je kulturní památka tvrz Cuknštejn.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  5. a b Umělecké památky Čech 1 "A/J". Příprava vydání Emanuel Poche. Praha: Academia, 1977. S. 419–420. 
  6. a b Sdělení č. 298/2019 Sb.: Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-13]. Dostupné online. 
  7. Cyklostezka Via Verde: Horní Stropnice. www.horni-stropnice.cz [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-30. 
  8. Via Verde | Via Verde. www.viaverde.co.at [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]