Homeopatie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Upozornění Článek pojednává o diagnostické nebo terapeutické metodě, která může být v ČR hodnocena jako non lege artis.[1][2][3][4]
Homeopatické preparáty
Samuel Hahnemann

Homeopatie je léčebná metoda alternativní medicíny, která je považována za pseudovědu.[5][6][7][8][9] Je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého potom jako celek i léčí (princip totality symptomů). Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné). Stupeň zředění je často tak vysoký, že daleko přesahuje Avogadrovu konstantu, v přípravku se tedy s největší pravděpodobností nevyskytuje ani jedna molekula účinné látky. Účinnost metody ani fungování jejích principů nebyly spolehlivě vědecky prokázány, naopak v rozsáhlých studiích se nepodařilo potvrdit, že by měla homeopatie účinek lepší než placebo; homeopatie je tedy v medicínském kontextu přinejmenším kontroverzní záležitostí.

Výraz je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň).[10] Homeopatickou teorii zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810, tedy mnoho let před objevy Louise Pasteura. V současnosti homeopatické metody provozují mnozí léčitelé i někteří lékaři.[3] Česká lékařská společnost JEP se od homeopatie jako celku v roce 2005 stanoviskem svého předsedy distancovala,[1][2] některé státy, lékařské instituce i pojišťovny ji však akceptují nebo tolerují.[3] Ve Švýcarsku se homeopatická léčba dokonce stala předmětem úhrad zdravotních pojišťoven,[11][12] protože navzdory zjištění švýcarské vlády, že homeopatie nesplňuje kritéria terapeutické a ekonomické efektivity,[13] byla v referendu (tedy neodborně) z roku 2009 homeopatie schválena pro zkušební dobu šesti let.[14] Velká Británie pravděpodobně od proplácení ustoupí.[15] I vztah homeopatie a lékařské profese se v různých zemích liší - např. v Itálii se smí homeopatii věnovat pouze lékaři, naopak ve Švédsku je homeopatie lékařům zapovězena.[16]

Homeopatie dnes není jednotnou teorií, ale má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie. V České republice je v různých organizacích zastoupeno několik směrů.[3]

Historie

Daguerrotypie zakladatele homeopatie Samuela Hahnemanna z roku 1841

Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku[3] (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice. Samo slovo „homeopatie“ k označení principu léčby „podobného podobným“ (opak allopatie) pochází již z konce 18. století.[10]

Některé praktiky izopatie, které používali američtí homeopaté od 19. století, připomínají moderní očkování, ačkoliv principy jsou odlišné. Chorobné výměšky byly homeopaticky zředěny, potencovány a pak podávány jiným nemocným.

Homeopatii důvěřoval například Rudolf Hess a Heinrich Himmler ji spolu s vegetariánstvím rozšířil mezi příslušníky SS.[17]

Homeopatická společnost se stala členem České lékařské společnosti (ČLS) v roce 1991, ale již v roce 1996 byla vyloučena,[18] protože podle stanov ČLS sdružuje výhradně zástupce těch medicínských oborů, které vykonávají vědecky uznávané postupy. Proti tomuto způsobu vyloučení se Homeopatická společnost ohradila soudní cestou s požadavkem na zrušení příslušné části stanov, po zamítnutí, při kterém soudkyně odmítla zkoumat vědeckost homeopatie a zkoumala pouze postup ČLK, následovala řada opravných prostředků, které skončila až v roce 2002 Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam došlo ke konstatování, že české soudy postupovaly chybně.[19] Je zajímavé, že tento rozsudek bývá prezentován i tak, aby vyvolal dojem, že se rozhodnutí týká přímo ČLS.[20][21]

Princip a účinek

Potence Odpovídající ředění
1D 1 : 10
2D 1 : 100
5D 1 : 100 000
10D 1 : 10 000 000 000
20D 1 : 1020
50D 1 : 1050
100D 1 : 10100
1CH 1 : 100
5CH 1 : 10 000 000 000
10CH 1 : 1020
20CH 1 : 1040
30CH 1 : 1060
200CH 1 : 10400
1M 1.000 C
5M 5.000 C
10M 10.000 C
1LM 1 : 50 000
2LM 1 : 2 500 000 000
5LM 1 : 3,125×1023
10LM 1 : 9,766×1046
„ Nemoci lidí nejsou způsobeny žádnými látkami, žádnou chorobnou materií nemoci, ale jsou pouze narušením duchovní síly oživující lidské tělo. “
— Samuel Hahnemann

Homeopatie je založena přibližně na deseti principech. Mezi nejdůležitější z nich patří:[3]

  • Léčba podobného podobným (similia similibus curentur).[3]
  • Velmi malé dávky,[4] případně až princip nekonečně malého dávkování resp. infinitezimálního ředění.[3]
  • Metody a léčiva se volí podle příznaků bez zkoumání patologických procesů.[4]
  • Účinky přípravků musí být testovány na zdravých lidech, protože na nemocných je nelze rozlišit od projevů nemoci.[4]
  • Léčivo se podává v jednoduchých dávkách a ne složitých směsích.[4]
  • Obvykle se podává v jednorázových dávkách, opakovaně jen vrátí-li se příznaky onemocnění.[4]
  • Potencializace, dynamizace — aktivita účinku se má zvyšovat protřepáváním, nejen rozpouštěním.[4]

Hahneman vycházel z vitalistické teze, že onemocnění je důsledkem narušení životní síly. Homeopatie má životní sílu stimulovat.[4] Podle Thomsona nepůsobí homeopatika fyziologicky, ale využitím synergického jevu, že energie následuje mysl. Případy vyléčení Thomson přisuzuje v 70 až 100 % případů spontánní remisi, účinku soucitu a komunikace s léčitelem a placebo efektu.[4]

Stručný výkladový slovník českých skeptiků uvádí, že homeopatie vysvětluje údajný léčebný účinek tak, že má duchovní povahu, nikoliv fyzikální. Účinnými nemají být přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky“ ve vodě, lihu nebo jiném použitém ředidlu. Dále tvrdí, že pokud by však tyto otisky existovaly, jejich trvání by bylo kvůli klastrové struktuře ředidla v jednotkách nanosekund a jejich efekt by se nepřenášel v dalším čase.[3] A také tvrdí, že diagnostické metody homeopatie nejsou fyzikální ani laboratorní, ale vycházejí z reflexe pocitů a nálad pacienta.[3]

Podle stručného výkladového slovníku českých skeptiků zpočátku byla homeopatie úspěšnější než medicína počátku 19. století, protože pacienty méně poškozovala.[3]

Potencování a dynamizace

Homeopatické preparáty se v souladu s principem infinitenzimálního ředění podávají ve velmi zředěném stavu. Ředění se provádí tak, že se použije jeden díl účinné látky a přidá se k určitému množství rozpouštědla. Z takto vzniklého ředěného roztoku se vezme jeden díl a přidá se ke stejnému množství rozpouštědla jako v předchozím kroku a postup se opakuje. Tomuto procesu se říká potencování. Pokud se ředí v poměru 1:100 nazývá se potence centezimální a značí se písmenem CH nebo C. U potencí 1000C a vyšších se používá kvůli stručnosti zápis 1M (10M je 10 000C). Číslo v označení potence pak označuje počet takových ředění, např. u homeopatika o potenci 30CH proběhlo ředění 30×. Kromě potencí centezimálních, se používají i potence decimální (označení D nebo též X), kdy se ředí v poměru 1:10, a méně i potence LM, kdy se ředí v poměru 1:50 000. Při Hahnemanem používané potenci 30CH[22] je překročena Avogadrova konstanta a proto je nepravděpodobné, že by v roztoku zbyla alespoň jedna molekula účinné látky.

Dalším principem výroby homeopatik je dynamizace, což je pravidelné protřepávání během ředění. Například při centezimálním ředění se roztok protřepává stokrát. Tento postup má dodat homeopatiku účinnost, protože se mu má tímto způsobem dodávat energie. Pro lepší účinek má být vhodnější manuální protřepání, kvůli přenosu vědecky dosud neprokázané bioenergie.[22]

Vědecký výzkum

Vědecká komunita je přesvědčena o neúčinnosti homeopatie.[4][23][24][25][26][27][28]

A. Scofield v roce 1984 konstatoval, že se přes řadu pokusů a klinických testů nepodařilo nalézt dostatek důkazů, že homeopatie je účinná, avšak ani nebyla její účinnost vyvrácena. Negativní výsledek přisuzoval špatné metodice studií.[4][24]

Francouzská skupina Groupe de Recherches et d'Essais Cliniques et Homéopathie provedla v roce 1989 testy, které měly ověřit dosavadní pozitivní studie o účinnosti homeopatie. Pozitivní důkaz ve prospěch homeopatie nenalezla.[4][25]

C. Hill a F. Doyon v roce 1990 hodnotili 40 pokusů, z nichž 3 měly podle tohoto posuzování závažné metodologické chyby a právě jen tyto tři pokusy vykazovaly pozitivní výsledky.[4][26]

J. Kleijnen v roce 1991 Hillovi a Doyonovi oponoval. Podle něj chybně vyhodnotili dva experimenty jako nenáhodné a sedm jako negativní. Možnost závažného vychýlení výsledků kvůli metodologickým nedostatkům konstatoval Kleijnen u všech provedených experimentů. Podle Kleijnena je sice výsledek metaanalýzy pozitivní, nicméně pro špatnou metodologickou kvalitu a pro nepoznanou roli publikačního biasu není dostačující k definitivnímu závěru.[27]

J. Boissel v roce 1996 uvedl, že ze 184 zpráv o řízených experimentech lze jen 17 brát vážně, avšak jejich rozsah je příliš malý, než aby mohly být činěny jakékoliv závěry o účinnosti nebo neúčinnosti homeopatie.[4][29]

Klaus Linde z Centra pro výzkum doplňkové medicíny v Mnichově v roce 1997 při metaanalýze 89 pokusů s placebem a 185 pokusů dospěl k závěru, že není žádný dostatečný důkaz o účincích homeopatické medicíny za jednoznačných klinických podmínek. V závěru článku však autoři uvedli, že jejich výsledky nejsou slučitelné s hypotézou, že klinické účinky homeopatie jsou zcela důsledkem placebo jevu.[4][28] O rok později Linde závěr této metaanalýzy interpretoval odlišně, když konstatoval, že byly odhaleny chyby v provedení experimentů, které je činí nevěrohodnými, a shrnul, že neexistuje žádný důkaz, že homeopatika jsou účinnější než placebo.[4][30]

Pro potřeby švýcarské vlády byla vypracována rozsáhlá metaanalýza výsledků publikovaných prací, která byla v roce 2005 publikována v prestižním časopise The Lancet. Autoři dospěli k závěru, že klinický efekt homeopatie je srovnatelný s placebem.[13]

Posadzki a kol. publikovali v roce 2012 v časopise International Journal of Clinical Practice systematický přehled možných nežádoucích účinků homeopatie, ve kterém dospívají k závěru, že homeopatie má potenciál poškodit pacienta přímým i nepřímým způsobem.[31]

Rizika

Možné negativní účinky homeopatik speciálně zkoumány nebyly, ať už by šlo o nesprávný účinek údajného principu homeopatie nebo o nocebo efekt, opak placebo efektu. Hlavním rizikem je nasazení neúčinných homeopatik v případě závažné choroby, která vyžaduje urychlenou efektivní léčbu (např. rakovina). Ztracený čas a rozvoj choroby ohrožují pacienta na životě.

Hypotézu o tom, že lze dokázat škodlivost homeopatik (navzdory jejich neúčinnosti), prosazoval například prof. Edzard Ernst, předseda Doplňkové medicíny na Exeterské univerzitě ve Velké Británii.[4][32] Jedna studie dokonce konstatovala zdravotní riziko podávaných veterinárních homeopatik.[33] Rizika alergických či jiných nežádoucích reakcí jsou zaznamenávána zejména u homeopatických roztoků s nižším stupněm ředění jedovatých látek (sloučeniny arsenu, alkaloidy, rtuť atd.)[34] nebo alergenů. Vysoce ředěná homeopatika ale tento problém nemají.[35]

Společenský význam

Podle Skeptického slovníku je homeopatie vedle akupunktury nejrozšířenějším oborem alternativní medicíny.[3]

Homeopatika jsou podle směrnice EHS č. 92/73/EHS z roku 1992 registrována v rámci zjednodušeného řízení, nedokladuje se jejich účinnost. K podstatným změnám nedošlo ani při novelizaci lékových předpisů v roce 2004. Tento předpis je pro členy EHS závazný a proto ani v ČR nejsou při registraci homeopatik požadovány důkazy účinnosti, ověřuje se pouze kvalita a bezpečnost výrobku. Každé homeopatikum by mělo být označeno větou U přípravku nebyl požadován důkaz účinnosti.[35] V roce 1997 vydala pracovní skupina EU European Cooperation in the field of Science and Technology (COST) Prohlášení o užívání komplementárnách a jiných nekonvenčních léků, ve kterém je mimo jiné řečeno, že musí být podán jednoznačný důkaz o účinnosti léků, aby se předešlo nesprávným závěrům na základě neaktivní substance (tj. placeba).[36][37]

V USA platí od roku 1938 Federal Food, Drug, and Cosmetic Act, podle kterého jsou látky uvedené v Homeopathic Pharmacopeia of the United States automaticky pokládány za léky, přičemž nikde není zakotvena povinnost dokladovat u tohoto seznamu látek účinnost.[38]

Vědecká rada České lékařské komory ve svém stanovisku k homeopatii ze dne 12. 7. 1993 uvádí: "VR považuje homeopatii za léčebnou metodu, kterou může vykonávat a homeopatické léky předepisovat každý, kdo má oprávnění léčit."[39] Toto stanovisko nijak nehodnotí skutečnou účinnost, pouze zamezuje případnému postihu lékaře pouze za homeopatii a naopak otevírá možnost postihu lékaře za poškození pacienta v souvislosti s homeopatií.[zdroj?] Česká lékařská komora však zveřejnila text prof. Klenera Jsou léčitelské metody přínosem nebo rizikem? s podtitulem Česká lékařská komora upozorňuje na rizika tzv.alternativní léčby v onkologii, ve kterém prof. Klener mimo jiné poukazuje na to, že klinická účinnost homeopatie nebyla rigorózně dokázána.[40]

Kritika

Homeopatie a medicína

Ministerstvo zdravotnictví požádalo Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně o stanovisko k homeopatii. Předsednictvo ČLS JEP se na své 11. schůzi dne 21. prosince 2005 rozhodlo, že prof. Blahoš sepíše odmítavé stanovisko s tím, že homeopatické diagnostické a léčebné metody předsednictvo považuje za nevědecké, jež nejsou založeny na důkazech (EBM).[1] Na první schůzi předsednictva 25. ledna 2006 prof. Blahoš informoval předsednictvo, že se ČLS JEP bude distancovat od případných článků o homeopatii ve Zdravotnických novinách.[2]

Český klub skeptiků Sisyfos považuje všechny účinky homeopatických preparátů za placebo efekt.[3] Soukromé osoby, vědci a lékaři (např. Donald Driscol, advokát ze Severní Kalifornie a onkolog Wallace Sampson) vedou soudní spory s výrobci a distributory homeopatických léků s tvrzením, že homeopatické produkty jsou vnucované v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitelů, poukazují na neférové obchodní praktiky a zavádějící reklamu.[41]

Heřtův Skeptický výkladový slovník označuje homeopatii za absurdní výmysl, který dnes nemá žádné opodstatnění, a o jejích principech říká, že jsou v příkrém rozporu s tzv. přírodními zákony i s vědeckými poznatky a lze je snadno vyvrátit věcnými i logickými argumenty.[3]

Kritici tvrdí, že je nepravděpodobné, že velmi malé množství léčivé látky v homeopatických preparátech má jakýkoliv efekt na tělo, a upozorňují, že často homeopatické léky neobsahují ani jednu molekulu původní účinné látky.[42]

Stuart Thomson, ředitel Gaia Research Institute, v květnu 1999 vydal obsáhlý článek kritizující homeopatii.[4]

Mnozí autoři upozorňují na vysokou léčebnou účinnost placebo efektu na některé stavy a polemizují o etických i metodologických podmínkách jeho využití. Za hlavní riziko homeopatie je považováno, že vyčkávání na její účinky může oddálit nasazení standardní léčby.[4]

V roce 2009 vydala WHO varování, podle kterého propagace homeopatických preparátů v rozvojových zemích ohrožuje lidské životy. Varování se týká zejména terapie takových chorob, jakými jsou např. tuberkulóza, AIDS, malárie nebo chřipka.[43]

V roce 2015 publikovali J.K. Ostermann a T. Reinhold z Ústavu pro sociální medicínu, epidemiologii a zdravotní ekonomiku Charité, Berlín, a C.M. Witt působící tamtéž a také na Ústavu komplementární a integrativní medicíny Univerzitní nemocnice Curych a Univerzity Curych a v Centru pro integrativní medicínu Univerzity Maryland farmakoekonomickou analýzu nákladů s doplněním homeopatie ke standardní léčbě. Autoři analyzovali údaje 44500 pojištěnců v Německu. Zjistili, že doplnění homeopatie ke standardní terapii představuje signifikantní zvýšení nákladů.[44]

Britská zdravotní služba NHS ukončila úhradu homeopatické péče, kterou označila jako "zneužívání prostředků".[45]

Řada významných medicínských a vědeckých organizací i vládních agentur se shoduje na tom, že homeopatie je neefektivní, neúčinná, potenciálně nebezpečná a jako taková by proto přinejmenším neměla být hrazena z veřejných fondů. Jde o následující organizace:

  • National Health and Medical Research Council (Národní rada pro zdravotní a lékařský výzkum, Austrálie).[46]
  • United Kingdom's House of Commons Science and Technology Committee (Výbor pro vědu a techniku Dolní sněmovny Spojeného království)[46]
  • Federal Department of Home Affairs (Švýcarské ministerstvo vnitra)[47]
  • Росси́йская акаде́мия нау́к (Ruská akademie věd).[48]
  • European Academies' Science Advisory Council (poradní sbor evropských akademií věd).[49]

Vystoupení Edzarda Ernsta

Edzard Ernst je prvním profesorem alternativní medicíny ve Velké Británii, působí na Oddělení komplementární medicíny na Exeterské univerzitě. Ačkoliv svoji kariéru začínal jako homeopat, po podrobných analýzách a po provedení vlastních studií dospěl k jednoznačnému závěru, že homeopatie je jen placebo.[50] Ernst na sebe upoutal pozornost mimo jiné i tím, že v roce 2008 jako bývalý homeopat společně se spisovatelem Simonem Singhem veřejně nabídli 10 000 liber tomu, kdo v řádně uspořádané klinické studii dokáže, že homeopatie funguje.[51]

Happening 10:23

30. ledna 2010 v 10:23 uspořádali britští skeptici po celé Anglii protestní happening 10:23,[52] během kterého se veřejně "předávkovali" údajně velmi silnými homeopatickými léky - demonstrativně spolkli celé balení (až 100 cukrových tabletek). Bez jakýchkoli účinků.[53] Empiricky tak prokázali neexistenci proklamovaných účinků.

V roce 2011 (neděle 6. 2. 2011 v 10:23) pro velký úspěch tato akce proběhla v celosvětovém měřítku (25+ zemí, 1500+ účastníků),[54][55] včetně České republiky, kde ji uspořádal Český klub skeptiků Sisyfos, kteří se tím snažili empiricky prokázat, že homeopatie nefunguje. V Praze se "předávkovaly" dvě desítky skeptiků.[56]

Zvolené datum a čas odkazují na Avogadrovu konstantu - a v přeneseném slova smyslu na fakt, že homeopatické léky po sérii ředění neobsahují žádné účinné látky.[57]

V roce 2016 (neděle 23. října) proběhlo v několika českých městech a v Bratislavě akce Hromadné předávkování homeopatiky, která poukázalo na nesmyslnost tohoto způsobu léčby.[58][59]

Homeopatie a římskokatolická církev

I když neexistuje jednoznačné vyjádření Vatikánu k otázce homeopatie, je postoj praktikujících katolíků vesměs odmítavý. Důvodem je především okultní pozadí homeopatie, díky kterému by měla být homeopatie škodlivá a duchovně nebezpečná, může dojít až ke spoutání démonem homeopatie.[60]

Soudní kauzy v ČR

27.7.2011 potvrdil Krajský soud v Brně desetiměsíční podmíněný trest pro lékařku Janu Šteclovou za to, že léčila pacientku dlouhodobě pouze homeopatiky. Šteclová léčila v letech 1999 až 2006 své pacientce onemocnění štítné žlázy pouze homeopatiky a nekontrolovala změny jejího stavu. Podle nálezu soudu se stav pacientky zhoršil natolik, že při následné hospitalizaci zemřela. Šteclová se hájila mimo jiné tím, že postupovala v souladu s přáním pacientky a změnu terapie jí navrhovala. Dále tvrdila, že pitva provedená po smrti pacientky prokázala, že byla štítná žláza v pořádku. Lékařce byl vyměřen mírný trest právě proto, že pacientka s léčbou homeopatiky souhlasila a tím se na své léčbě podílela.[61]

Autopatie

Autopatie, někdy též autoizopatie (autoisopatie), je alternativní léčebná metoda vycházející z homeopatie. Systematicky ji popsal a popularizuje český homeopat Jiří Čehovský.

Podle Čehovského má jít o léčebné působení homeopaticky (tedy velmi silně) zředěných vlastních sekretů, nejčastěji slin, ale také moči, krve či výkalů, na osobu, která má být léčena. Nemá být náhradou konvenčních a odborných způsobů léčby ani jiných alternativních metod, ale jejich doplňkem. Autopatie vychází z homeopatického předpokladu, že zdraví i jeho poruchy mají původ v naší astrální (spirituální) oblasti, a že každý máme svou individuální vibrační strukturu.

Jiří Čehovský ve své knize uvádí, že o autopatii, kterou objevil, „neexistuje ve světovém kontextu žádná kniha ani článek,“[62][63] ale zároveň říká, že s vlastními sekrety pracoval již objevitel homeopatie Hahnemann, a že jde tedy o metodu, která není homeopatům úplně neznámá.[64]

Princip a hodnocení autopatie

Pro obhajobu autopatie a její tradice jsou často zmiňovány léčivé účinky urinoterapie a moči v běžných koncentracích, jaké znaly mnohé kultury. Ta je ovšem rovněž pokládána za neseriozní léčebnou metodu.[65]

Jiří Heřt v ironicky pojaté recenzi Čehovského knihy o autopatii zdůrazňuje zejména finanční výnos z distribuce těchto homeopatik a z pořádání kursů. Recenzi uzavírá poděkováním za potvrzení, že homeopatie je čistá pseudověda štěpící se ve stále absurdnější varianty.[62]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Zápis ze zasedání předsednictva ČLS JEP ze dne 21.12.2005 Různé/7
  2. ↑ a b c Zápis ze zasedání předsednictva ČLS JEP ze dne 25.1.2006 Různé/3
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2012-02-08]. Heslo Homeopatie. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Jiří Svršek :Kritika homeopatie, Natura 5, 2005. Podle čtyřdílného článku: Stuart Thomson: Homeopathy: A Critique, květen 1999, Gaia Research Institute.
  5. ↑ Science and Technology: Public Attitudes and Public Understanding: Science Fiction and Pseudoscience. National Science Foundation, autor CSICOP, in National Science Foundation Subcommittee on Science & Engineering Indicators
  6. ↑ Science, protoscience and pseudoscience (PDF), editor J C. Pitt i M. Pera, in Rational Changes in Science, s 83-101
  7. ↑ Attitudes and Views of Medical Students toward Science and Pseudoscience. Medical Education Online
  8. ↑ Kevin Smith: Homeopathy is unscientific and unethical. (PDF) Bioethics, číslo 26/9, s. 508–512
  9. ↑ Alan Sokal Pseudoscience and Postmodernism: Antagonists or Fellow-Travellers? (PDF). editor Garrett Fagan in Archaeological Fantasies: How Pseudoarchaeology Misrepresents The Past and Misleads the Public – Examples of pseudosciences are astrology, homeopathy
  10. ↑ a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Leda Voznice, 2001, heslo „homeopatie“
  11. ↑ Programm Evaluation Komplementärmedizin – Schlussbericht, kapitola 1.4. Summary, Bern, 24.4.2005
  12. ↑ Swiss Government finds homeopathy effective and cost efficient, 9. května 2012, Alliance for Natural Health
  13. ↑ a b THE LANCET. The end of homoeopathy. The Lancet. 2005, s. 690. DOI 10.1016/S0140-6736(05)67149-8. 
  14. ↑ Dacey J. Alternative therapies are put to the test. [s.l.]: swissinfo.ch, 14 January 2011. Dostupné online. 
  15. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2190046-homeopatie-ma-problem-ve-velke-britanii-ji-odmitaji-uznavat-jako-lecivou - Homeopatie má problém. Ve Velké Británii ji odmítají uznávat jako léčivou
  16. ↑ V.Hrabák: Homeopatie v Česku
  17. ↑ Fukušima, jaderná krize, Einstein, Hitler, Evropa a předběžná opatrnost
  18. ↑ Pavel Běleš: Vývoj a postavení homeopatie v ČR a EU
  19. ↑ Homeopati uspěli ve Štrasburku. Zdravotnické Noviny, 21.11.2002
  20. ↑ Pavel Běleš: Homeopatie, my a svět. PHARMA NEWS
  21. ↑ Radka Marková: Evropský soud na straně českých homeopatů (13. 11. 2002)
  22. ↑ a b HEŘT, Jiří; PEKÁREK, Luděk. Věda konta iracionalita. Kolektiv Českého klubu skeptiků - SISYFOS. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 1998. ISBN 80-200-0710-5. Kapitola Homeopatie, s. 107-119. 
  23. ↑ WALACH, H. (1992). Wissenschaftliche Homöopathische Arzneimittelprüfung. Doppelblinde crossover-Studie einer homöopathischen Hochpotenz gegen Placebo. Heidelberg : Haug. -LINDE K., JONAS W.B., MELCHAT D., WORKU F., WAGNER H., EITEK F. (1994). Human and Experimental Toxicology. In : Critical review and meta-analysis of serial agitated dilutions in experimental toxicology, No. 13, pp. 481-492. -KLEIGNEN J., KNIPSCHILD P., ter REIT G. (1991). Clinical trials of homeopathy: a meta analysis. In British Medical Journal, No. 302, pp. 316-323.
  24. ↑ a b SCOFIELD, A. Experimental Research in homeopathy - critical review. British Homeopathic Journal. 1984, roč. 73, čís. 4. ISSN 0007-0785. 
  25. ↑ a b GRECHO (Groupe de Recherches et d'Essais Cliniques et Homéopathie). Presse Med, 1989; 18
  26. ↑ a b HILL, C.; DOYON, F. Review of randomised trials in homeopathy. Rev Epidemiol Sante Publique. 1990, roč. 38, čís. 2, s. 139-147. ISSN 0398-7620. 
  27. ↑ a b KLEIJNEN, J.; KNIPSCHILD, P.; TER RIET, G. Clinical trials in homeopathy. BMJ. 2. 1991, roč. 302, čís. 6772, s. 316–323. Dostupné online. ISSN 0959-8154. 
  28. ↑ a b LINDE, K., et.al. Are the clinical effects of homeopathy placebo effects?. The Lancet. 1997, roč. 350, čís. 9081, s. 834-843. Dostupné online. ISSN 0140-6736. 
  29. ↑ J. Boissel et al: HMRG. Report to the Europ Comm, Brussels 1996
  30. ↑ Prescrire International 1998 Jun; 7(35)
  31. ↑ http://dx.doi.org/10.1111/ijcp.12026
  32. ↑ Ernst E.: Risk-free homeopathy?, Schweiz Med Wochenschr 1996 Oct; 126(40)
  33. ↑ Loscher W., Richter A.: Homoeopathy in veterinary. medicine, Berl Munch Tierarztl Wochenschr 1993 Apr; 106(4)
  34. ↑ např. Aulas J.: Prescrire International, Homoeopathy Update, 1995; 15(155) (Engl Trnsl 1996 Feb;5(21)
  35. ↑ a b Homeopatika - otázky a odpovědi (2007) na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv
  36. ↑ Výrok EU v roce 1997
  37. ↑ Europese Commissie, COST B4, "Final report of the management committee by the project on unconventional medicine", 1998
  38. ↑ Stephen Barrett, M.D.: Homeopathy - the ultimate fake (český překlad Homeopatie: Dokonalý podvod)
  39. ↑ Jiří Heřt: Alternativní medicína - problém ( prezentace [www.ucjlf.upol.cz/svoc/zlate_hory/2010-01/hert.pdf online])
  40. ↑ Pavel Klener: Jsou léčitelské metody přínosem nebo rizikem? (online)
  41. ↑ The Skeptic's Dictionary, Homeopatia
  42. ↑ SEHON, Scott; STANLEY, Donald. Evidence and simplicity: Why we should reject homeopathy. [s.l.]: [s.n.], duben 2010. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2753.2010.01384.x. S. 276–281. (anglicky) 
  43. ↑ Homeopatika jsou neúčinná, varuje Světová zdravotnická organizace [1]
  44. ↑ OSTERMANN, J. K.; REINHOLD, T.; WITT, C. M. Can Additional Homeopathic Treatment Save Costs? A Retrospective Cost-Analysis Based on 44500 Insured Persons. PLoS ONE.. 2015, roč. 10, čís. 7, s. e0134657. Dostupné online. ISSN 1932-6203. 
  45. ↑ NHS to ban homeopathy and herbal medicine, as 'misuse of resources'. www.telegraph.co.uk. Daily Telegraph, July 21, 2017. Dostupné online [cit. July 21, 2017]. 
  46. ↑ a b MUSGRAVE, I. No evidence homeopathy is effective: NHMRC review. The Conversation. April 8, 2014. Dostupné online [cit. January 10, 2015]. 
  47. ↑ Swiss make New Year's regulations [online]. Swiss Info [cit. 2015-12-16]. Dostupné online. 
  48. ↑ Lizzie Dearden. Russian Academy of Sciences says homeopathy is dangerous 'pseudoscience' that does not work [online]. The independent, February 7, 2017 [cit. 2017-07-23]. Dostupné online. 
  49. ↑ Homeopathic products and practices: assessing the evidence and ensuring consistency in regulating medical claims in the EU [online]. September 2017 [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. 
  50. ↑ HAPLOVÁ, Ludmila. Homeopatie: chytrý trik?. Reflex. 4. 2004. Dostupné online. 
  51. ↑ Homeopatie na skřipci?. OSEL.cz. 6. 2008. Dostupné online. 
  52. ↑ www.1023.org.uk
  53. ↑ KYLIE, Sturgess. 10:23 Campaign in 2011: An Interview with Andy Wilson of http://www.1023.org.uk [online]. 2010-10-19 [cit. 2011-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ 1023-challenge-around-the-globe
  55. ↑ Locations for the 10:23 Challenge 2011
  56. ↑ Týden: Protestující se demonstrativně předávkovali homeopatiky
  57. ↑ www.1023.cz
  58. ↑ Skeptici se v neděli předávkují homeopatiky. Přírodní léčiva dají i dětem a psům | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-10-23 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  59. ↑ Homeopatie je podvod na pacientech a jen pseudoléčba, upozorňují skeptici - Zdravotnický deník. Zdravotnický deník. 2016-10-25. Dostupné online [cit. 2017-03-10]. 
  60. ↑ Homeopatie - okultní pozadí? na webu vira.cz, Pastorační středisko pražského arcibiskupství.
  61. ↑ NĚMEC, Jan. Soud: Pacientka zemřela kvůli chybě lékařky. Medical Tribune [online]. 28.7.2011 [cit. 28.7.2011]. Dostupné online. ISSN 1214-8911. 
  62. ↑ a b HEŘT, Jiří. Autopatie, nová forma homeopatie : Recenze knihy J. Čehovského „Uzdrav se s autiopatií“. S. 4-5. Zpravodaj Sisyfa [online]. 3. 2007. Roč. 13, čís. 1, s. 4-5. Dostupné online. 
  63. ↑ Jiří Čehovský: Uzdrav se s autopatií – Tajemství homeopaticky potencované vlastní sliny, Alternativa, 2005, ISBN 80-86936-00-7
  64. ↑ Jiří Čehovský: Jiří Čehovský: Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii, Praha, nakl. Alternativa, 2003, ISBN 80-85993-71-6
  65. ↑ HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2012-02-08]. Heslo Urinoterapie. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Homeopatie&oldid=15402788“