Holašovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o vesnici na seznamu UNESCO v Jižních Čechách. O obci na Opavsku pojednává článek Holasovice.
Holašovice
Holašovice
Holašovice
Lokalita
Charaktervesnice
ObecJankov
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel204 (2021)[1]
Katastrální územíHolašovice (4,29 km²)
Nadmořská výška505 m n. m.
PSČ373 83
Počet domů62 (2011)[2]
Holašovice
Holašovice
Další údaje
Kód části obce56766
Kód k. ú.656763
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vesnická památková rezervace v Holašovicích
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státČeskoČesko Česko
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iv
Odkaz861 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1998 (22. zasedání)

Holašovice (doudlebským nářečím Holašojce; německy Hollschowitz) jsou vesnice v jižních Čecháchokrese České Budějovice, vzdálená šestnáct kilometrů západně od Českých Budějovic a je součástí obce Jankov. Zdejší unikátní soubor budov ve stylu tzv. selského baroka ze sedmdesátých let 19. století tvoří jedinečný celek, který je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a roku 1998 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves, plánovitě založená kolem obdélné návsi snad někdy kolem poloviny 13. století, se připomíná k roku 1292,[3] kdy Holašovice dostal od krále Václava II. klášter ve Vyšším Brodě jako náhradu za jiný majetek, vrácený dědicům rytíře Svatomíra z Němčic. Holašovice setrvaly v držení kláštera po následujících pět a půl století, až do zániku feudalismu. Za morové epidemie v letech 1520 až 1521 bylo okolí Holašovic těžce postiženo, sama vesnice se vylidnila a vyšebrodská vrchnost ji musela znovu osazovat. V urbáři sepsaném kolem roku 1510 byla jména holašovických obyvatel převážně česká, v jiném urbáři z konce dvacátých let téhož století jsou uvedeni obyvatelé němečtí. Ves tehdy čítala sedmnáct usedlostí. Po třicetileté válce bylo dle soupisu poddaných podle víry, provedeného roku 1651, v Holašovicích čtrnáct obydlených usedlostí s 52 obyvateli (bez dětí mladších deseti let).

Po zrušení patrimoniální správy náležela ves od roku 1850 k obci Záboří a to až do roku 1964 vyjma kratičkého osamostatnění v roce 1951 spolu s osadou Lipanovice. S platností od dne 14. června 1964 tvoří Holašovice součást obce Jankov[4]. Z národnostního hlediska bývaly Holašovice až do počátku 20. století německé. Náležely do oblasti strýčického jazykového ostrova. Při sčítání lidu roku 1910 udávalo německou obcovací řeč 100 % zdejších obyvatel, v následujícím sčítání, již po vzniku Československé republiky, se v roce 1921 k německé národnosti hlásilo 69 % Holašovických. V roce 1925 zde byla zřízena česká škola, která fungovala až do roku 1965. V letech 1938 až 1945 byla obec Záboří (včetně Holašovic) v rámci odtrženého pohraničí připojena k Říši, po skončení druhé světové války došlo naopak v lednu a březnu 1946 k nucenému vysídlení většiny německých obyvatel.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[5][6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 195 185 176 164 163 211 203 150 155 153 152 130 136 147 204
Počet domů 24 25 25 26 39 40 42 53 38 41 45 57 60 62 62

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Jankova
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Holašovicích.

Holašovice jsou od roku 1998 zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO jako příklad dobře zachované tradiční středoevropské vesnice. Malá vesnice slouží převážně k trvalému bydlení, většina budov je v soukromém vlastnictví. Neleží přímo při hlavních komunikacích a trasách, což je výhodou pro uchování klidného prostředí a této poloze také vděčí za unikátní zachovalost.

Usedlosti selského baroka[editovat | editovat zdroj]

Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí s celkovým součtem 120 budov, které utvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, výměnků, sýpek, bran a různých ohrazení. Usedlosti jsou rozloženy po obvodu rozlehlé obdélníkové návsi o rozměrech zhruba 210 × 70 metrů.

Je zde téměř stoprocentně dochovaný středověký systém řazení jednotlivých usedlostí štítovými průčelími obytných domů a sýpek, propojených ohradními zdmi s brankami a klenutými vjezdy do prostoru návsi. Uspořádání spolu s dochovaným štukovým dekorem tzv. lidového nebo selského baroka na většině průčelí dává celému sídlu neopakovatelnou atmosféru a výraz. Návštěvníka zavádí do prostředí vesnického sídla, jak bylo formováno složitým stavebním a výtvarným vývojem ve druhé polovině 19. století.

Ostatní stavby[editovat | editovat zdroj]

Okolo rozlehlé obdélníkové návsi je i několik dalších budov, které nejsou evidovány jako nemovité kulturní památky, například bývalá obecní škola, dnes sloužící jako informační centrum. Mimo hranici památkové rezervace leží malé centrum zemědělské výroby, část areálu je v pronájmu soukromé výrobny dřevěného paliva. Novější zástavba z 20. století je orientována na severovýchodním okraji obce mimo historické jádro.

Na louce nad jihovýchodním okrajem vesnice postavil v roce 2008 místní občan, Václav Jílek, novodobý kromlech zvaný Holašovický kruh (kamenný kruh o průměru 30 m z 25 balvanů různých tvarů a velikostí). V roce 2011 v jeho blízkosti postavil dolmen ze tří čtyřmetrových a osmitunových balvanů, na nichž leží plochý kámen jako střecha. Balvany jsou žulové a pocházejí z kamenolomu v Blatné. Slavnostní otevření dolmenu se konalo 25. června 2011 a byl při něm umístěn plochý kámen tvořící střechu.[7]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 192. 
  4. KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko. 1. vyd. Svazek I. Levý břeh Vltavy. České Budějovice: Veduta, 2008. 239 s. ISBN 978-80-86829-40-1. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  6. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  7. KÁNDLOVÁ, Lucie. Vedle „přírodní katedrály“ bude stát i léčivý dolmen. MF Dnes. Březen 2011, čís. 29. března 2011, s. 2B. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů: Toulavá kamera 4. Freytag-berndt a Česká televize, 2007.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]