Hodinový signál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hodinový signál, hodinový impulsy (anglicky clock, CLK, slangově hodiny) je elektrický signál (obvykle digitální), jehož změna způsobuje změnu stavu sekvenčního digitálního elektronického obvodu.

U složitějších sekvenčních obvodů (např. mikroprocesor) určuje frekvence hodinového signálu pracovní frekvenci obvodu a nazývá se taktovací frekvence.

Zvláštním případem hodinového signálu je synchronizace přenosu informací po sériových sběrnicích, kde se hodinový signál ve vysílači kvůli úspoře materiálu vedení v procesu kódování často slučuje s daty, a v přijímači je nutné jej při dekódování rekonstruovat. Kód, který takovéto sloučení hodinového signálu s daty umožňuje, se anglicky nazývá self-clocking (dosl. překlad „samotaktovací“), např. Kódování Manchester, biphase, MFM apod.

Podobná situace je u mnoha paměťových médií, např. magnetických pásek, pevných disků, optické médií jako CD a DVD, kde je spolu s daty zaznamenávaný i hodinový signál a při čtení je nutné jej zrekonstruovat.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • střída (obvykle se požaduje 1:1)
  • amplituda
  • strmost hran
  • počet fází (dnes obvykle jen 1, u starších procesorů několik překrývajících se – viz např. Intel 8080)
  • stabilita (vyjádřená obvykle v ppm)
    • dlouhodobá
    • teplotní
    • u hodin generovaných fázovým závěsem (PLL) tzv. jitter (chvění) – změna frekvence okolo střední hodnoty vyplývající z principu PLL

Generování[editovat | editovat zdroj]

Distribuce[editovat | editovat zdroj]

  • u rozsáhlejších obvodů je problémem skluz (anglicky skew) mezi zdrojem hodinového signálu a vzdálenějším koncovým bodem; je nutné rekonstruovat hodinový signál
  • pro odolnost vůči rušení se ve velmi rychlých obvodech někdy distribuuje hodinový signál jako diferenciální signál

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hodinový signál na slovenské Wikipedii.