Hodina vlků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hodina vlků
Původní název Vargtimmen
Země Švédsko
Jazyk švédština
Délka 87 minut
Scénář a režie Ingmar Bergman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Max von Sydow
Liv Ullmannová
Gertrud Fridh
Georg Rydeberg
Erland Josephson
Ingrid Thulin
Produkce Lars-Owe Carlberg
Hudba Lars Johan Werle
Kamera Sven Nykvist
Střih Ulla Ryghe
Výroba a distribuce
Premiéra 19. února 1968
Distribuce Svensk Filmindustri

Horor Hodina vlků (švédsky Vargtimmen) z roku 1968 je první snímek tvůrčího období režiséra Ingmara Bergmana označovaného jako ostrovní trilogie. Ve filmech z této trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) obecně dominuje téma partnerských vztahů. Konflikt v partnerském soužití hlavních postav malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné manželky Almy (Liv Ullmannová) je analogický obdobným konfliktům v Hostech večeře Páně (existenciální otázky zde nahrazuje Johanova psychiatrická porucha a dodatečná přítomnost archetypu mateřství).

Experimentálnost filmu[editovat | editovat zdroj]

Film má neobvyklou strukturu založenou na dlouhém prologu následovaným výrazným předělem uprostřed filmu tvořeným znělkou s titulky. Neobvyklé časové struktury je dosaženo retrospektivní narací Almy. Ve vyprávění se postupně zajímavě stírá hranice mezi realitou a změnami vnímání a prožívání u zjevně nemocného Jonase.

Neobvyklé postupy sdílí i vynikající novátorský způsob práce s kamerou. Kromě neobvyklých kompozic upoutá i místy velmi experimentální charakter volby expozice a citlivosti filmu s výsledným efektem "rozzrnění" (podobný efekt je znám například z Aranofského filmu Pi).

Název[editovat | editovat zdroj]

V mytologie a folkloru Indoevropanů (především severních) hodina vlků označuje část noci před začátkem rozedníváním. Podle častého přesvědčení v tomto výjimečném čase se dějí nadpřirozené věci, rodí se a umírá nejvíce lidí atd.

Nejdramatičtější scény filmu spadají do hodiny vlků, jejíž průběh je důrazně výslovně připomínán.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se zakládá na kriminální zápletce Johanesova záhadného zmizení, jehož okolnosti zpětně popisuje Alma. Atmosféru filmu od počátku výrazně dotváří izolace a rázovitá scenérie ostrova Fårö. Manželé Jonas a Alma jsou pozváni na večírek vyšší společnosti na místní zámek. Atmosféra slavnosti je velmi tíživá a celkově typická pro vrcholného Bergmana. Přítomní (včetně bývalé Jonasovy milenky) se snaží s párem manipulovat a vyvolat partnerský konflikt. Alma odolává a brání se, Jonasovo chování je však již poznamenáno chorobou. Postupně různé děsy a představy začnou Jonase paralyzovat. Jonas ztrácí kontakt s realitou. Tvrdí například, že jej pokousal malý chlapec (vlkodlak), kterého pak zabil a hodil do moře. Jonas začíná trpět poriománií, vrací se do zámku a v závěru Alma utíká za Jonasem v noci do lesa, ale ten se jí nadobro ztrácí.

Další možná interpretace spočívá ve skutečné přítomnosti lykantropie.