Pražská Dvojka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Podpis Jaroslava Foglara na prohlášení o užívání klubovny Pražské Dvojky

Pražská Dvojka, též 2. pražský oddíl nebo druhý oddíl skautů Praha je nejstarším skautským oddílem fungujícím dnes v České republice. Vznikl v roce 1913, na samém počátku českého skautingu, jako v pořadí druhý pražský oddíl, a to spojením družin Kamzíků a Jelenů.[1] Dlouholetým vůdcem oddílu byl spisovatel Jaroslav Foglar.

Dvojka a Jaroslav Foglar[editovat | editovat zdroj]

Oddíl je často uváděn s přídomkem Hoši od Bobří řeky [2] (podle Foglarova slavného stejnojmenného románu), který mu dal jeho dlouholetý vedoucí, spisovatel Jaroslav Foglar, známý také pod skautskou přezdívkou Jestřáb. Foglar do oddílu přišel v roce 1925, jako už poměrně odrostlý milovník skautingu. Od začátku se podílel na jeho organizaci. Od roku 1927 do roku 1987 ho také vedl (nepřetržitě celých šedesát let), po většinu času zcela sám. Paradoxem je, že Foglar sám během svého mládí ve skautu prakticky nebyl (až od roku 1919 [3]).

Po několika prvních letech řádného skautingu začal Foglar během čtyřicátých let činnost svého oddílu upravovat podle svých knih a vlastních nápadů. Tím se pražská Dvojka začala lišit od ostatních skautských oddílu, organizovaných v celorepublikovém svazu. Další zvláštností byla spisovatelská sláva jejího vůdce (v dobách největší slávy dosti sebevědomého). Z těchto důvodů začal oddíl žít poněkud mimo celorepublikový skautský svaz.[4]

Dvojka v období zákazů[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Foglar měl zásadní podíl na tom, že Dvojka jako prakticky jediný tuzemský skautský oddíl, od svého vzniku do současnosti nikdy nepřerušila svou činnost. Když byl skauting během nacistické okupace a později během komunismu rozpuštěn nebo zakázán, přesunul Foglar činnost Dvojky vždy pod hlavičku jiné organizace. Po značnou část své existence tak Dvojka pod názvem Hoši od Bobří řeky působila pod hlavičkou různých sportovních a turistických organizací a začátkem normalizace byla Dvojka dokonce na čas součástí pionýrské organizace.[5] Po roce 1989 se nicméně zcela přirozeně stala součástí obnoveného Junáka.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„ ...Jaký to byl a je ten oddíl, že je tak starý? Je to pražská Dvojka, jeden z prvních pěti skautských oddílů, jež byly založeny v začátcích skautingu roku 1912 a který nikdy nepřerušil svou činnost, ať již za okupace či za padesátých let. Po ty nedobré doby nesl vždy krycí jméno Hoši od Bobří řeky, a také mu tak dodnes říkáme... “
— Jaroslav Foglar[6]

Známí členové Dvojky[editovat | editovat zdroj]

Dvojkou prošlo v mládí mnoho později známých osobnosti, např.[7] [8] :

Oddílový pokřik[editovat | editovat zdroj]

Hurarara hury rahy, junáci jsme, skauti z Prahy.

Čigoligo, čigoligo, čau, čau, čau,

pomalago, pomalago, pau, pau, pau.

Čigoligo, pomalago, vis pom pej,

druhý oddíl ra ro rej. Ahoj! [11]

Pokřik vznikl v roce 1922, kdy měla původní Dvojka tábor pod zříceninou hradu Příběnice u Bechyně na Lužnicí a na táboře byl hostem jeden dánský skaut, který naučil Dvojkaře tomuto pokřiku. Slova „Čigoligo, Čigoligo" prý znal od jednoho černošského kmene, se kterým se kdysi setkal na své cestě Afrikou. První věta byla do pokřiku později doplněna, ale v roce 1948, po zrušení skautingu, byla zase vypuštěna a již se do pokřiku nevrátila.[12]

Oddílový časopis[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Čigoligo.

Dvojka začala vydávat v roce 1929 svůj oddílový časopis s názvem Čigoligo. V letech 1929–1988 jej psal Jaroslav Foglar jako věstník (zpravodaj) oddílu. V průběhu doby se vystřídaly z různých důvodů tyto názvy časopisu: Čigoligo, Indiánské čigoligo, Pomalago a Gonio. [13] Pražská Dvojka vydává oddílový časopis opět s názvem Čigoligo i v roce 2020.[14]

Odraz Dvojky v díle Jaroslava Foglara[editovat | editovat zdroj]

Pro mnoho příběhů, situací a postav ve svých knihách Jaroslav Foglar přirozeně čerpal inspiraci z každodenní činnosti a táborové praxe svého skautského oddílu.[15]

Jde zejména o romány Hoši od Bobří řeky, Strach nad Bobří řekou, Tábor Smůly, Poklad Černého delfína, nebo dvoudílný cyklus Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje. Tam se objevuje i postava Ládi Velebila, původně skutečného člena Dvojky v letech 1929–1931, kolem kterého vytvořil Foglar legendu o nejlepším, nejušlechtilejším a nejvzornějším chlapci, který byl pak dáván za vzor správného a čestného hocha-skauta nejen ve Dvojce.[16]

Výňatky z kronik Dvojky tvoří pak další dvě knihy Jaroslava Foglara – Kronika Hochů od Bobří řeky I. a II. díl.

Současná Pražská Dvojka[editovat | editovat zdroj]

Dvojka se počátkem druhého desetiletí 21. století podobně jako všechny podobné volnočasové mládežnické organizace potýkala s menším zájmem nejmladších generací o tento typ trávení volného času. To se však podařilo zastavit, a dnes je ale oddíl plný dětí, a nové členy oddíle nenabírá

Mezi bývalými Dvojkaři se také vedl spor o to, jakým směrem by měl oddíl směřovat. Zatímco někteří pamětníci chtěli Dvojku vidět jako oddíl žijící ze slavné foglarovské historie, mladí vedoucí se mnoha přežilých foglarovských tradic naopak snažili zbavit.[17]

Současným vůdcem oddílu je Filip Šindelář zvaný Makro.[18]

Osobnosti skautingu o Dvojce[editovat | editovat zdroj]

Jiří Zachariáš

  • Chlapci Dvojky učili občany nového Československa, ve zvláštní skautské akci, vzdávat úctu státní vlajce. V době první republiky tábořili ve své oblíbené Sluneční zátoce, ale také sbírali šaty a jídlo pro nezaměstnané, posílali knihy, sešity a školní potřeby pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Byli při tom, když se otvírala skautská rezervace na Strahově. V podzimních uličkách pražského Starého města uvedli velkou a vzrušující hru nazvanou Vyzvědači. Pochodovali hrdě Prahou při slavném Slovanském jamboree. Do světa českých skautů a skautek vyexpedovali vzorného hocha Láďu Velebila, ve Dvojce rádce družiny Tygrů. Na celá desetiletí se stal vzorem a legendou pro všechny další generace Dvojky, a nejen pro ni. [19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.dvojka.cz [online]. [cit. 2013-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-12. 
  2. ↑ Stanislav Sohr: Zase zní píseň úplňku, PULS Ostrava, 1970, str. 29
  3. ↑ Stanislav Sohr: Zase zní píseň úplňku, PULS Ostrava, 1970, str. 28
  4. ↑ https://www.researchwriter.cz/2012/04/19/xxxvi-kolegium-akademie-jaroslava-foglara-2/
  5. ↑ https://www.researchwriter.cz/2012/04/11/xxxvi-kolegium-akademie-jaroslava-foglara/
  6. ↑ Jaroslav Foglar: Výprava na Yucatan, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1990, str. 174, ISBN 80-7088-039-2
  7. ↑ Karel Bureš: V týmu s Foglarem, vyd. Toužimský & Moravec, Praha, 2009, str. 123, ISBN 978-80-7264-106-2
  8. ↑ HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol.: Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Ostrov, Praha, 2000, str. 229, ISBN 80-86289-12-5
  9. ↑ ŠANTORA, Roman (ed.). Skautský oddíl 1913–2013. Praha: Junák TDC/Mladá fronta, 2014. 205 s. ISBN 978-80-7501-059-9. S. 116. 
  10. ↑ Foglarův zápis v kronice Dvojky ze dne 17. června 1944
  11. ↑ FOGLAR, Jaroslav. Tábor ve Sluneční zátoce. Praha: Olympia, 2007. 193 s. ISBN 978-80-7376-020-5. S. 29. 
  12. ↑ Pražská dvojka: Oddílový pokřik: https://dvojka.cz/prazska-dvojka/o-nas/stripky-oddilove-historie/oddilovy-pokrik/
  13. ↑ PETR KOTYK, DOROTA LÁBUSOVÁ, ukázka z knihy. Jestřáb kronikářem (str. 24, 27) [online]. Praha: Gutenberg, 2012 [cit. 2020-04-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ PRAŽSKÁ DVOJKA, O nás. Čigoligo [online]. Praha: Pražská Dvojka [cit. 2020-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-20. 
  15. ↑ ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 288 s. ISBN 978-80-242-1902-8. S. 51. 
  16. ↑ ŠANTORA, Roman (ed.). Skautský oddíl 1913–2013. Praha: Junák TDC/Mladá fronta, 2014. 205 s. ISBN 978-80-7501-059-9. S. 110–111. 
  17. ↑ https://www.researchwriter.cz/2012/04/19/xxxvi-kolegium-akademie-jaroslava-foglara-2/
  18. ↑ Pražská Dvojka - vedení oddílu [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 305

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pražská_Dvojka&oldid=23591133“