Hoře z rozumu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list Gribojedovova rukopisu

Hoře z rozumu (1824, Горе от ума) je veršovaná komedie ruského diplomata, překladatele a dramatika období romantismu Alexandra Sergejeviče Gribojedova (1795 - 1829), vyznačující se krutou, smutnou a hořkou satirou na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje, která dodnes patří k nejvýznamnějším hrám světového, evropského a ruského dramatu 19. století.

Komedie je jediným významným samostatným autorovým dílem. Začal na ní pracovat již kolem roku 1819, když působil v Tabrízu jako tajemník ruského vyslance v Persii a dokončil jí v létě roku 1824 během své dovolené na statku svého přítele poblíž Moskvy. Hra se stala brzy známou, v opisech se šířila po celém Rusku a především u mladší generace vyvolala neobyčejný dojem. Představitelé vyšší společnosti se však cítili dotčeni nelítostnou satirou a úspěšně bránili připuštění hry na jeviště (došlo k tomu až roku 1831, dva roky po autorově smrti). Tiskem mohla komedie vyjít až roku 1833, druhé se značnými doplňky až roku 1862 a úplné vydání je až z roku 1875.

Svou hrou Gribojedov navázal na ruskou tradici společenské komedie, o niž se pokusil již Fonvizin a která pak pokračovala především Gogolem a dalšími autory 19. století. Oproti Fonvzinovi však vytvořil mistrovskou tragikomedii o střetu vzdělaného a svobodomyslného jedince s konzervativní vyšší společností, která hájí zachování starých pořádků a vzdělání a osvětu považuje za škodlivé jevy.

Obsah hry[editovat | editovat zdroj]

Hoře z rozumu je krutá, smutná, hořká a zoufalá satira. Vypráví o mladém šlechtici Čackém který se vrátil po třech letech z dalekých cest do Moskvy, aby uviděl svou lásku Sofii, dceru carského byrokrata Famusova. Spěchá za ní plný nadšení, energie a ideálů. Zjišťuje, že se ve Famusovově domě během let nic nezměnilo. Stále je tu v módě zaostalost, pochlebování a patolízalství. Co se však změnilo, jsou city Sofie k Čackému. Ta přijala za své mravy panující v domě jejího otce a miluje tajně otcova sekretáře, pokrytce a bezpáteřního podlézavce Molčalina. Čackij se pokouší o svou lásku bojovat, chce jí otevřít oči. Střetává se se však jen se zpátečnictvím, bezduchostí, zabedněností. I Sofii je Čackij se svou sžíravou kritikou nepříjemný a tak ho nakonec před celou společností, skládající se z tupých staromilců, prohlásí za pomateného a definitivně se s ním rozchází.

Sofie má za to, že ji Molčalin opravdu miluje. Stane se však bezděčným svědkem toho, jak vyznává lásku její komorné Líze, a slyší i jeho pohrdlivá slova. Prohlédne tak jeho přetvářku a vyžene jej z otcova domu. To již ale rezignující Čackij odjíždí. Aby si zachránil rozum, aby skutečně nepropadl šílenství, zbývá mu jediné: znovu ujet z Ruska, tentokrát asi navždycky, protože ve společnosti prolezlé pokrytectvím a strachem, kde pravda je pokládána za bláznovství a lež za pravdu, se nedá žít. Satirická komedie se proměnila ve velkou tragédii, v drtivý konflikt hlavního hrdiny s realitou, jejíž skutečný stav jeho rozum neunese, protože jej nemůže pochopit.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hoře z rozumu (1952, Горе от ума), Sovětský svaz, režie Sergej Alexejev.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]