Gložan

Gložan ;
	Evangelický kostel
Poloha
Souřadnice	45°16′23″ s. š., 19°34′4″ v. d.
Nadmořská výška	83 m n. m.
Stát	Srbsko
	Gložan
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	27,9 km²
Počet obyvatel	2 283 (2002)
Hustota zalidnění	81,8 obyv./km²
Správa
PSČ	21412
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gložan (v srbské cyrilici Гложан, slovensky Hložany, maďarsky Dunagálos) je vesnice v srbské Vojvodině, administrativní patřící do Báčského Petrovce, na silničním tahu Novi Sad - Ilok.

Je známá vysokým podílem slovenského obyvatelstva; v roce 2002 podle sčítání lidu bylo 1985 obyvatel z 2283 celkem slovenské národnosti.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Římské osídlení[editovat | editovat zdroj]

Gložan poprvé vstoupil do dějin již v období římského císaře Diokleciána, který v roce 284 v blízkosti dnešní osady na pobřeží Dunaje vybudoval pevnost Onagrinum.

Osada[editovat | editovat zdroj]

Přesný údaj o vzniku obce není znám, v roce 1553 jsou uvedeny v tureckých daňových údajích jako Galožan. V té době zde bylo 16 domů, z nichž přesná polovina platila daň. Z dalšího daňového soupisu v roce 1690 jsou připomínány jako vesnice, resp. Obydlená pustina. Od roku 1703 patřily futošskému panství. V roce 1733 se během druhého stěhování Srbů do osady přistěhovali první srbské rodiny. V roce 1745 byly stále pustinou, neboť obec nepředstavovala kompaktní sídlo, ale spíše roztroušené osady.

Příchod evangelických Slováků do Gložan byl ovlivněn usazením jejich krajanů v sousedním Báčském Petrovci v roce 1745.

3. května 1759 spolumajitelé futošského panství Pavle a Simon Čarnojevićovci uzavřeli smlouvu se svou novoosídlenou vesnicí Gložan. Ty v dalším období nabývaly charakter slovenské vesnice, neboť část Srbů odešla a Slováků přibývalo spolu s příchodem nových osadníků, kteří postupně kolonizovali spolu s dalšími národnostmi (Němci, Rumuni, Maďaři, Srbové, Ukrajinci, Češi...) oblast dnešní Vojvodiny.

V létě 1803 osadu postihla prudká vichřice, v roce 1805 tuhé mrazy, v roce 1808 ledovec, 1809 zemětřesení. Zároveň často probíhaly i povodně (rozvodnění nedalekého Dunaje), sucha, požáry a výskyt cholery, která se objevila v letech 1831, 1849 a 1873. Pro tyto nehostinné podmínky mnozí odcházeli do jiných osad za lepším životem.

Prvním učitelem v osadě byl Jozef Svoboda (vyučoval v letech 1770-1786). První evangelický kněz Juraj Rohon do Gložen přišel v roce 1803, působil zde až do roku 1831.

Národní hnutí v Gložanech se naplno projevilo v druhé polovině 19. A začátkem 20. století během voleb v letech 1869 a 1905.

Po rozpadu Rakousko-Uherska se Gložan ocitl na území nově vytvořeného Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se později přejmenovalo na Jugoslávii. Část obyvatel se po vzniku Československa rozhodla vrátit zpět na Slovensko.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Slovenské obyvatelstvo si dodnes zachovává jazyk i folklórní zvyky svých předků. Mnozí mladí studují na gymnáziu v Báčském Petrovci. Existuje zde rozvinuté zemědělství, pěstují se zejména rajče jedlé, ale i okrasné květiny, kterým se dobře daří na úrodném pobřeží Dunaje (známé jsou tzv.. Gložanské skleníky).^[zdroj?]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel obce neustále mírně klesá, především v souvislosti se stěhováním obyvatel do větších měst, jakými jsou například Novi Sad, či Bělehrad.

1961: 2 839
1971: 2 682
1981: 2 569
1991: 2 491