Hlemýžď zahradní
 Hlemýžď zahradní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | plži (Gastropoda) |
| (nezařazeno) | klad Heterobranchia klad Euthyneura |
| Nadčeleď | Helicoidea |
| Čeleď | hlemýžďovití (Helicidae) |
| Rod | hlemýžď (Helix) |
| Binomické jméno | |
| Helix pomatia Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Se svou velikostí 40-50 mm je to největší ulitnatý plž žijící v Česku.[2] Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky. Dožívá se přibližně šesti let, v zajetí ale až deset. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“ (epifragma).[2][3]
Pohybuje se maximální rychlostí 6 m/h.[4]
Vzhled
Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32–50 mm a vysokou 30–50 mm.[zdroj?] Tělo je dlouhé asi 10 cm.[5] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje radulu, pilníkovitou chitinovou destičku. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v útrobním vaku v ulitě. U mladých hlemýžďů má ulita tmavě hnědou nebo žlutohnědou barvu, stárnutím hlemýždě je barva stále světlejší.
Soustavy
- Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radulou), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza (hepatopankreas)
- Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
- Vylučovací soustava: metanefridie
- Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
- Nervová soustava: uzlinová (ganglinová)
- Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité
Chování
Hlemýžď se pohybuje pouze během deště a potom asi den po dešti. Poté se přilepí k podkladu (např. kameni, rostlině atd.) a nepřemísťuje se až do dalšího deště. Když je v ohrožení, nejprve zatáhne oči a potom i tělo. Část těla vyčnívá a hlemýžď po opětovném bezpečí opět vyleze z ulity a vytáhne tykadla.
Potrava
Hlemýžď je býložravec. Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Dokáže trávit celulózu.
Vývoj a rozmnožování
Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Ve střední Evropě se hlemýždi páří zpravidla v květnu. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25 až 50 vajíček.[5] Hlemýžď se dožívá pěti až sedmi let.[4]
Využití hlemýždě člověkem
V některých zemích slouží jako potrava pro člověka (kdysi i tradiční součást české kuchyně), pořádají se hlemýždí závody a někdy se také barví hlemýžďům ulity jako okrasný prvek na zahradu. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populace.[6] Hlemýždí sekret se pro svoje hojivé účinky také používá v kosmetice.
Rozšíření a ohrožení
Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.
Je rozšířen v Belgii, v Česku (málo dotčený druh), ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu (uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů) v Nizozemsku,[7] v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b HUDEC, Karel, et al. Příroda České republiky - průvodce faunou. [s.l.]: Academia, 2007.
- ↑ NOVÁK, Jiří. BioLib.cz – Helix pomatia (hlemýžď zahradní) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-05-31]. Dostupné online.
- ↑ a b WWW.RADULA.ESTRANKY.CZ. Šnečín Radula - Hlemýžď zahradní. www.radula.estranky.cz [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b ČIHAŘ, Jiří, et al. Příroda v ČSSR. Praha: Práce, 1988.
- ↑ Thea Větrovská (překlad), Svět zvířat kolem nás, ISBN 80-85805-62-6, str. 248
- ↑ http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/landmollusken/wetenschappelijk/helix-pomatia
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu hlemýžď zahradní na Wikimedia Commons - Galerie hlemýžď zahradní na Wikimedia Commons
- monitoring a hodnocení stavu druhu v Česku
