Hlavní hřeben Belianských Tater

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na Belianské Tatry z Jahňacího štítu

Hlavní hřeben Belianských Tater (slovensky Hlavný hrebeň Belianskych Tatier, polsky Grań główna Tatr Bielskich) se táhne v délce 14 km ve směru východ - západ. V úseku Ždiarske sedlo - Havran - Hlúpy - Kopské sedlo, který se nejčastěji přidával k přechodu hřebene Vysokých Tater, má 7 km a celkové převýšení 2250 m. Spolu s hlavním hřebenem Vysokých Tater vytváří "T", kde v uzlovém bodě je Hlúpy (dříve Šialený). Dnes jsou Belianské Tatry rezervací a jediné přístupné místo v jejich hřebeni je Široké sedlo.

Jednotlivé vrcholky a sedla jsou uvedeny popořadě ve směru východ - západ. Za slovenským názvem je v závorce uveden ještě název polský a také nadmořská výška. Nutno upozornit na komplikace s topografií a názvoslovím v úseku Jatky - Košiare. Moderní mapy se jim vyhýbají tím, že se často omezují jen na trojici Zadné Jatky - Predné Jatky - Košiare. K. Domin analogicky uvádí Zadné Jatky - Predné Jatky (s několika méně významnými vrcholky) - Košiare (dva stejně vysoké vrcholky). E. Hochberger tvrdí, že Košiare a Predné Jatky označují ten samý dvojvrchol a popisuje diskutabilní úsek takto: Zadné Jatky - Veľký Košiar - sedlo Veľkého Košiara - Prostredné Jatky - Malý Košiar - Sedlo Malého Košiara - Predné Jatky (=Košiare). J. Hlaváček podobně ve své mapě uvádí: Zadné Jatky - Veľký Košiar - Malý Košiar - čtyři nepojmenované vrcholky - Predné Jatky. Následující seznam vychází z údajů na stránkách SummitPost.org.

Obsah

Průběh hřebene [editovat]

Vybrané přechody hřebene [editovat]

  • 1934 J. Staszel a P. Vogel, Muráň - Hlúpy - Kopské sedlo, dále hlavním hřebenem Vysokých Tater až po Rysy (nedokončeno).
  • 1952 J. Andráši, K. Király, J. Lazor, I. Lehotský, M. Mereš, J. Parák, J. Psotka, A. Puškáš, V. Šimo, G. Takáč, L. Tóth a Z. Zibrín, první úplný přechod hřebene v zimním období, Javorina - Rogová - Kobylí vrch - Tatranská Kotlina.
  • 1978 P. Pochylý, první zimní sólo, po přechodu Západních a Vysokých Tater sestoupil z Kopského sedla do Zadních Meďodolů a přes Nový šel belianský hřeben až po Bujačí vrch.

Potom byly Belianské Tatry uzavřeny z ochranářských důvodů.

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hrebeň Belianskych Tatier na slovenské Wikipedii.

  • K. Domin, Tatranské obrazy, Praha 1926.
  • E. Hochberger, Hohe Tatra, Gebirge der Nordslowakei, 1992.
  • J. Hlaváček, Podrobný plán Vysokých Tater, Praha 1984.
  • A. Puškáš, Vysoké Tatry - horolezecký sprievodca, monografia, X. diel.

Externí odkazy [editovat]