Hlasivky
| Hlasivka | |
|---|---|
 | |
| Laryngoskopický pohled na hlasivky | |
 | |
| Hlasivky: vlevo je hlasivková štěrbina otevřená, na pravém obrázku při tvorbě hlasu | |
| Latinsky | plica vocalis |
Hlasivka je zúžená oblast hrtanu umožňující vznik hlasu. Samotné hlasivky pak tvoří párový hlasivkový sval, hlasivkový vaz a slizniční hlasivková řasa, napjaté mezi konvicovitou a štítnou chrupavkou. Vzduch, který při výdechu prochází hlasivkovou štěrbinou, může rozechvívat napjaté hlasivkové řasy, čímž vzniká hlas.[1]
Lékařský obor zabývající se zdravím hlasivek a hlasu se nazývá foniatrie.
Uložení
Při pohledu z ústní dutiny jsou hlasivky vidět hned za hrtanovou příklopkou, která při polykání chrání vstup do hrtanu. Hlasivkové svaly a vazy se napínají mezi hlasivkovým výběžkem konvicovité chrupavky a zadním okrajem štítné chrupavky.
Popis
Hlasivkové řasy jsou velice pružné - samotný hlasivkový výběžek je tvořen elastickou chrupavkou, hlasivkový vaz, což je vlastně zesílená fibroelastická membrána hrtanu, je také z elastických vláken. Hlasivkový vaz slouží jako opora měkčím hlasivkovým řasám, které jsou tvořeny záhyby sliznice. Přirozené napětí vazů pak může být ovlivňováno vůlí - ke každému hlasivkovému vazu přiléhá příčně pruhovaný hlasivkový sval.
Mezi vazy se nachází hlasivková štěrbina (lat. rima glottis), která má při dýchání tvar protáhlého, rovnoramenného trojúhelníku - při fonaci však napětí svalů způsobí, že se k sobě hlasivkové řasy po celé délce přiblíží.
Odkazy
Reference
- ↑ ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 80-060-88.
