Hlístník hnízdák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlístník hnízdák

Hlístník hnízdák
Hlístník hnízdák
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: vstavačovité (Orchidaceae)
Rod: hlístník (Neottia)
Binomické jméno
Neottia nidus-avis
(L.) Rich.

Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) je vytrvalá nezelená rostlina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystupuje též pod lidovými názvy hnízdovka a hnízdík[1], protože se její kořeny podobají ptačímu hnízdu.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hlístník hnízdák dorůstá výšky asi 20–40 cm a kvete od května do června.[2] Lodyha je silná, voskově žlutá či hnědavá, obvykle lysá či nahoře pýřitá a porostlá několika šupinovitými listy. Pod zemí na ní navazuje oddenek, který je u hlístníku hnízdáku krátký a plazivý a odrůstá z něj množství silných kořenů.

Květenství je dlouhý klas, v spodní části rozšířený a řidší. Skládá se z voskově žlutých květů bez ostruhy, jejich okvětní lístky vytvářejí přilbu. Pysk je rozeklaný vedví. Mají medovou vůni. Spodní semeník srůstá ze tří plodolistů, květ obsahuje jedinou tyčinku. Plodem je oválná tobolka pukající šesti chlopněmi.

Výživa[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina není schopna fotosyntézy a je proto odkázána na mykorhizu, konkrétně soužití s určitým druhem houby, která se svými vlákny napojuje na kořeny listnáčů a vysává z nich živiny. Není však pravda, že je hlístník saprofyt, a to z toho důvodu, že se na rozdíl od např. saprofytických hub nevyživuje z organických látek v půdě.[2]

Také není pravda, že neobsahuje fotosyntetická barviva. Naopak u ní byly nalezeny pigmenty chlorofyl A i xantofyly. Hnědá barva je způsobena pouze odlišným spektrem karotenoidů, které díky vazbě na zvláštní proteiny zasahují do zeleného spektra (podobně jako u hnědých řas). Plastidy hlístníku jsou vřetenovité a obsahují tylakoidy jež nejsou ve vzájemném kontaktu. Přestože nefotosyntetitují (konkrétně např. netvoří ani na světle kyslík), světlo jim přesto pomáhá tvořit ATP díky procesu cyklické fotofosforylace.[3] S těmito skutečnostmi souvisí i to, že hlístník postrádá průduchy.[4]

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hlístník preferuje listnaté lesy, především dubohabřiny a bučiny, roste i na okrajích lesů a v křovinách, obvykle na živinami bohaté a vápenité půdě.[2] Rozšíření sahá od Evropy na východ přes Malou Asii až na Kavkaz. Také však roste na severu na Sibiři a v severní části Afriky.[1]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://rostliny.prirodou.cz/?nazvy=cs&rostlina=neottia_nidus-avis
  2. a b c d http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=56
  3. MENKE, Wilhelm, Georg H Schmid Cyclic Photophosphorylation in the Mykotrophic Orhid Neottia nidus-avis. Plant Physiology. 1976-05, roč. 57, čís. 5, s. 716-719. Dostupné online [cit. 2008-09-20]. ISSN 0032-0889. DOI:16659557.  
  4. VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-1972-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]