Hispanopithecus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHispanopithecus
Stratigrafický výskyt: svrchní miocén
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleďhominoidi (Hominoidea)
Čeleďhominidé (Hominidae)
RodHispanopithecus
Villalta - Crusafont, 1944
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hispanopithecus je rod vyhynulých hominidů, žijících ve svrchním miocénu (asi před 9,5 - 11,5 miliony let) v oblasti Vallès Penedès v dnešním Katalánsku. Odtud je doložen poměrně velkým počtem nálezů z několika nepříliš vzdálených lokalit.

Druh Hispanopithecus laietanus byl na základě objevů na lokalitě La Tarumba navržen v roce 1944.[1] V druhé polovině 20. století byl ale přeřazen do rodu Dryopithecus jako Dryopithecus laietanus. Od počátku 21. století začíná být Hispanopithecus opět vydělován jako samostatný rod.[2] V současnosti obsahuje nejen původní druh Hispanopithecus laietanus, ale také druh Hispanopithecus crusafonti, navržený až v roce 1992 (původně ještě jako Dryopithecus crusafonti).[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hispanopithecus patřil s hmotností kolem 25 kg spíše k menším hominidům.[4] Mezi typické znaky lebky patří dlouhá nízká mozkovna, méně vystupující nozdry a čelisti, slabé ale zřetelné nadočnicové oblouky, úzký nosní otvor nebo velká vzdálenost mezi očnicemi.[5] Zuby usazené v lehce stavěných čelistech a opatřené slabou vrstvou skloviny, odpovídají stravě s převahou měkkého subtropického ovoce.[6]

Stavbu těla a způsob pohybu lze rekonstruovat zejména díky nálezu poměrně dobře dochované postkraniální kostry, přezdívané Jordi, která byla popsána v roce 1996.[7] Přední končetiny rodu Hispanopithecus byly výrazně delší než zadní nohy, stejně jako u moderních hominidů. Výrazně pohyblivé zápěstí i redukované zádové svaly v bederní oblasti ukazují také na částečně vzpřímený postoj.[6] Dlouhé zakřivené prsty umožňovaly silný úchop. Všechny zjištěné znaky vypovídají o tom, že Hispanopithecus byl stromovým tvorem, který se ve větvích pohyboval v závěsu na předních končetinách, pomocí brachiace a pomalého šplhu.[4] Kosti ruky však zároveň ukazují, že kromě šplhu mohl Hispanopithecus ve větší míře používat i chůzi a běh po všech čtyřech končetinách. Taková kombinace není u žijících hominidů známá.[8]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Hispanopithecus laietanus byl poprvé objeven v první polovině 20. století na lokalitě La Tarumba, ale většina ostatků dnes pochází z Can Llobateres u města Sabadell. To je dosud jedno z nejvýznamnějších nalezišť rodu Hispanopithecus.[9] Mezi další lokality patří Can Mata, Can Vila, Can Feu, Polinyà, Castel de Barbera a Sant Quirze.[1]
  • Hispanopithecus crusafonti byl vyčleněn na základě objevu 16 izolovaných zubů na nalezišti Can Ponsic v oblasti Vallès-Penedès. Možná do téhož druhu patří i spodní čelist z nedaleké lokality Teuleria del Firal u městečka Seu d’Urgell (provincie Lleida), tu však mnozí autoři řadí do druhu Dryopithecus fontani.[10]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MOYÀ-SOLÀ, S., KÖHLER, M., ALBA, D. M., CASANOVAS-VILAR, I., GALINDO, J., ROBLES, J. M., CABRERA, L., GARCÉS, M., ALMÉCIJA, S., BEAMUD, E. First partial face and upper dentition of the Middle Miocéne hominoid Dryopithecus fontani from Abocador de Can Mata (Vallès-Penedès Basin, Catalonia, NE Spain): taxonomic and phylogenetic implications. American Journal of Physical Anthropology. 2009, roč. 139, s. 126–145. Dostupné online. 
  2. BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84. 
  3. BEGUN, D. R. Dryopithecus crusafonti sp. nov., a new Miocene hominoid species from Can Ponsic (Northeastern Spain). American Journal of Physical Anthropology. 1992, roč. 87, s. 291–309. 
  4. a b CARTMILL, M.; SMITH, F. H. The Human Lineage. New Jersey: Wiley-Blackwell, 2009. 624 s. Dostupné online. 
  5. BEGUN, D. R. European hominoids. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 20, s. 339–368.
  6. a b BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
  7. MOYÀ-SOLÀ, S.; KÖHLER, M. A Dryopithecus skeleton and the origins of great-ape locomotion. Nature. 1996, roč. 379, s. 156–159. 
  8. ALBA, D. M., ALMÉCIJA, S., CASANOVAS-VILAR, I., MÉNDEZ, J. M., MOYÀ-SOLÀ, S. A partial skeleton of the fossil great ape Hispanopithecus laietanus from Can Feu and the mosaic evolution of crown-hominoid positional behaviors. PloS one. 1996, roč. 7, s. e39617. 
  9. BEGUN, D. R. Planet of the apes. Scientific American. 2003, roč. 289, s. 74–83. Dostupné online. 
  10. RIBOT, F.; GIBERT, J.; HARRISON, T. A reinterpretation of the taxonomy of Dryopithecus from Vallès-Penedès, Catalonia (Spain). Journal of Human Evolution. 1996, roč. 31, s. 129–141.