Hesenský voláč
| Hesenský voláč | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Země původu |  Německo |
| Využití | okrasný chov užitkovo-okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | okrasné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Voláči |
Hesenský voláč je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, kde se také především chová. Je to statný, středně velký holub se vzpřímeným držením těla, velkým voletem a krátkýma nohama. Právě trvalé výrazné nafouknutí volete jej řadí mezi voláče, v seznamu plemen EE je zapsán pod číslem 0317.
Patří mezi středně velké voláče, mezi kterými se vyznačuje mohutností, volatostí a krátkou zadní partií, tedy část těla holuba za nohama.[1][2][3] Je to pták s robustním tělem, co nejvzpřímenějším držením trupu a širokým postojem. Hlava je zaoblená, s široce nasazeným, středně dlouhým zobákem. Oči jsou obvykle oranžové, bílí a bělohlaví voláči mají však oční duhovku tmavou, vikvovou. Obočnice jsou jen úzké a v závislosti na barvě okolního peří bledé nebo šedočerné. Krk je velmi dlouhý a poskytuje dostatečný prostor pro silně nafouklé vole hruškovitého tvaru. Vole je ve své dolní části jen sotva znatelně podvázané. Hruď hesenského voláče je krátká, ale velmi široká a plná. Hrudní kost je dlouhá, hřbet je široký a dlouhý a příkře spadá nazad. Křídla i ocas jsou středně dlouhé, nohy jsou spíše kratší, s neopeřenými běháky či prsty.
Opeření je dobře utažené, hesenský voláč nemá žádné pernaté ozdoby. Vyskytuje se v široké škále barevných i kresebných rázů. Nejrozšířenější jsou voláči celobarevní černí, červení a žlutí, dále pruhoví a kapratí v modré a stříbřité barvě, ze speciálních kreseb se chovají tygři a stříkaní holubi ve výše uvedených barvách, nebo ptáci, kteří mají pouze stříkanou hlavu či rozety na křídlech. Posledním zbarvením je kresba mniší, s bílou hlavou, letkami a ocasem, a ráz bílý.
Hesenský voláč je plemeno vysoce plodné, schopné odchovávat holoubata, a zachovává si tak do určité míry užitkové vlastnosti pro produkci holubího masa.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Kombinovaný chov užitkovo-okrasný, s. 190.
- ↑ a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Hesenský voláč, s. 206.
- ↑ TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Voláči, s. 131.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.