Hermann von Pillersdorff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hermann von Pillersdorff
Zemský prezident Slezska
Ve funkci:
28. dubna 1863 – 25. června 1866
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceRichard Belcredi
NástupceAugust von Merkl
Ve funkci:
1868 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAugust von Merkl
NástupceAlexander von Summer
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1864 – 1865
Ve funkci:
1867 – 1879
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana

Narození15. prosince 1817
Branky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. května 1887 (ve věku 69 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBranky
ChoťAdolfina Kleinová
RodičeAnton von Pillerstorff
DětiHermann Anton (1850–1907)
Příbuznístrýc: Franz von Pillersdorf (1786–1862)
Alma materTereziánská akademie ve Vídni (1828–1839)
Profesestátní úředník a politik
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsHerrmann von Pillersdorf
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann von Pillersdorff, též Heřman svobodný pán z Pillersdorffu, uváděn také jako Pillerstorff (15. prosince 1817 Branky – 30. května 1887 Vídeň[1][2][3][4]), byl rakouský a český politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století zemský prezident Slezska a poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho strýcem byl významný rakouský politik Franz von Pillersdorf. Hermann pracoval ve státní službě. Zastával funkci místodržitelského rady v hornouherském Trenčíně, později byl županem. Od 28. dubna 1863 do 25. června 1866 zastával úřad zemského prezidenta (místodržitele, tedy nejvyššího představitele státní správy) Slezska.[1] Z funkce byl odvolán (alespoň podle pozdější analýzy českého Opavského týdenníku) pro svůj útěk z Opavy v době začínající prusko-rakouské války a hrozby pruské invaze. Návrh na Pillersdorffovo sesazení měl iniciovat státní ministr Richard Belcredi.[5] Vídeňská Neue Freie Presse ale v Pillersdorffově nekrologu uvádí, že z Opavy odešel úmyslně, aby zachránil zemskou pokladnu před pruskou konfiskací. Od Belcrediho měl obdržet i písemný souhlas s tím, aby se přes Jablunkovský průsmyk evakuoval do Uherska. Pillersdorff ale mezitím získal informace, že Jablunkovský průsmyk již není bezpečný a proto se přemístil do Hranic s úmyslem použít pro evakuaci Vlárský průsmyk. V Hranicích mu ovšem byl doručen výnos, že je penzionován.[4]

V 60. letech 19. století byl zvolen za poslance Slezského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Zemský sněm ho roku 1864 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou. 12. listopadu 1864 složil slib. Opětovně byl zemským sněmem do vídeňského parlamentu vyslán roku 1867, nyní za kurii venkovských obcí, a roku 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy byl zvolen za velkostatkářskou kurii na Moravě.[6] V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období v roce 1879. Zastával funkci druhého místopředsedy Poslanecké sněmovny.[4]

Koncem 60. let se přiklonil k tzv. Ústavní straně, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik. Jako centralistického kandidáta ho podpořili slezští němečtí voliči a byl zvolen na zemský sněm. V Říšské radě podporoval rakousko-uherské vyrovnání.[5] V roce 1870 byl na zemský sněm zvolen za velkostatkářskou kurii.[4]

Za liberální vlády byl roku 1868 rehabilitován.[4] A poté, co zemský prezident August von Merkl odešel na penzi, byl Pillersdorff opětovně jmenován do čela zemské správy v Slezsku.[5] Česká menšina ve Slezsku ho vnímala jako exponenta tehdejší liberální vídeňské vlády (vláda Karla von Auersperga) a jejího ministra Karla Giskry. Ve funkci zemského prezidenta byl ještě v roce 1870. Když ale v průběhu onoho roku nastoupila nová vláda Alfreda von Potockého, učinila návrh na jeho odvolání, což česká komunita uvítala.[5] Úřadu byl zproštěn v září 1870.[7] Důvodem pro odvolání bylo, že spolu s několika dalšími zástupci Ústavní strany z řad zemských prezidentů a místodržitelů hlasoval v Říšské radě proti Potockého vládě.[4]

Byl mu udělen Řád Františka Josefa. Vlastnil statek Branky na Moravě.[1][8] Město Opava mu udělilo čestné občanství.[3] Jeho manželkou byla od roku 1849 dcera velkoprůmyslníka Libora J. Kleina Adolfina. Jeho syn Hermann von Pillersdorff mladší (18. květen 1850 Brno – 10. říjen 1907 Brno)[9] byl v 2. polovině 80. let 19. století okresním hejtmanem při místodržitelství v Brně.[10]

Zemřel v květnu 1887. Tělo zesnulého pak bylo převezeno do Branek na Moravě.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Pillersdorff Hermann Freiherr von, s. 133. (německy) 
  2. PILLERSDORFF, Hermann [online]. hiu.cas.cz [cit. 2014-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. 
  3. a b c Úmrtí. Opavský týdenník. Červen 1887, roč. 18, čís. 43, s. 3. Dostupné online. 
  4. a b c d e f Freiherr Hermann v. Pillersdorf. Neue Freie Presse. Červen 1887, čís. 8177, s. 4. Dostupné online. 
  5. a b c d Svob. pán Pillerstorff čestný občan několika slezských měst. Opavský týdenník. Říjen 1870, roč. 1, čís. 3, s. 17. Dostupné online. 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Drobné zprávy. Opavský týdenník. Září 1870, roč. 1, čís. 1, s. 7. Dostupné online. 
  8. Stručná historie obce [online]. vychodni-morava.cz [cit. 2014-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  9. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  10. Baron Hermann Pillersdorf. Neue Freie Presse. Květen 1887, čís. 8174, s. 9. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]