Henrietta Anna Stuartovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Henrietta Anna Stuartovna

Henrietta Anna Stuartovna, francouzsky Henriette d'Angleterre, zvaná rovněž Minette (16. června 1644, Exeter - 30. června 1670, Saint-Cloud) byla nejmladší dítě anglického krále - Karla I. Stuarta a jeho manželky Henrietty Marie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Henrietta Anna se narodila v Bedford House v Exeteru, když v Anglii zuřila občanská válka. Jejími staršími bratry byli pozdější angličtí králové Karel II. Stuart a Jakub II. Stuart. Dva týdny po jejím narození její matka prchla ze země a nechala Henriettu Annu v péči lady Villiersové. Děvčátko uvidělo matku poprvé až po dvou letech a v roce 1649, když byl její otec popraven, našla útočiště spolu s matkou a staršími sourozenci na francouzském dvoře, kde králem byl matčin synovec Ludvík XIV.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

31. března roku 1661, ve věku 17 let, se Henrietta Anna provdala za svého bratrance Filipa I. Orléanského, bratra krále Ludvíka XIV. Svatba se uskutečnila v kapli Palais-Royal v Paříži. Manželství nepatřilo ke šťastným. Filip byl chorobně žárlivý, na druhé straně ji zanedbával a dával přednost společnosti mužů; jeho favorité ji otevřeně ponižovali. Henrietta Anna se kvůli tomu obrátila na krále Ludvíka XIV., z čehož povstaly pomluvy, že snad by oni dva měli mít spolu poměr; jejich vztah byl v každém případě velmi blízký. Henrietta Anna využila svého vlivu na krále k tomu, že jeden z oblíbenců jejího muže byl poslán do vyhnanství. Když však se jednou z jejích dvorních dam stala Louise de La Vallière, dostala se Henrietta Anna na královském dvoře do pozadí: Ludvík XIV. poznal Louisu u své švagrové, zamiloval se do ní a měl s ní i nemanželské děti. Henrietta Anna se poté úzce spřátelila s Olympií Mancini, neteří kardinála Mazarina. Když však Henrietta Anna jako velmi mladá zemřela, vzpomínal na ni Ludvík XIV. a tesknil více, než její manžel.

Princezna Minette jako dítě na kresbě Anthony van Dycka

Henrietta Anna je známa svou korespondencí, kterou vedla se svým bratrem, králem Karlem II., k němuž ji poutal velmi těsný vzájemný vztah. Aby ho podpořila, přijela v roce 1670 do Anglie vyjednat uzavření tajné Doverské smlouvy, aliance mezi Anglií a Francií.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z manželství Henrietty Anny a Filipa Orleánského vzešli čtyři potomci:

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Kromě porodů těchto donošených dětí Henrietta Anna čtyřikrát potratila: v roce 1663, 1666, 1667 a 1668. Vyčerpaná opakovanými porody a potraty zemřela v Saint-Cloud jako šestadvacetiletá krátce po návratu z vytoužené návštěvy Anglie. Po její smrti (zemřela poté, co vypila sklenici vody) se vynořily zvěsti o tom, že ji otrávil žárlivý milenec jejího manžela, Filip, rytíř de Lorraine-Armagnac. Proto byla provedena pitva, která ukázala, že příčinou smrti byl zánět pobřišnice způsobený spontánní perforací žaludku.

Po její smrti se Filip, který potřeboval mužského potomka, oženil podruhé, a to s Alžbětou Šarlotou Falckou.

Po smrti posledního potomka z přímé mužské linie Stuartovců kardinála Jindřicha Benedikta Bourbonského (druhý syn krále Karla I. Stuarta, mladší bratr krále Karla II. Stuarta a Henriettin starší bratr), se jakobité snažili prosadit na anglický trůn Henriettiny potomky, což se však nepodařilo.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Vystupuje v románu Tři mušketýři ještě po deseti letech, kde jsou jejími dvorními dámami Louise de La Vallière, pozdější milenka Ludvíka XIV., a Nicole-Anne Constance de Montalais.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu