Helios 2
| Helios 2 | |
|---|---|
 |
|
| COSPAR | 1976-003A |
| Katalogové číslo | 8582 |
| Start | 15. ledna 1976 |
| Kosmodrom | Eastern Test Range |
| Nosná raketa | Titan 3E Centaur D-1T |
| Stav objektu | na heliocentrické dráze, již nesledován |
| Zánik | ne |
| Provozovatel | Německo |
| Výrobce | Německo |
| Druh | sonda pro výzkum Slunce |
| Hmotnost | 376 kg[1]
|
Helios 2 byla sonda vyrobená v NSR, vypuštěná v roce 1976 americkou raketou, určená k průzkumu meziplanetárního prostoru poblíž Slunce.[2]
Obsah |
Základní informace [editovat]
Program této sondy a celého programu Helios byl určen pro výzkum prostoru v okolí Slunce. Sonda byla vyrobená v Německu, programovou náplň všech experimentů připravili vědci NSR a USA. Sonda dostala přidělené označení COSPAR 1976-003A. Při svém letu byla stabilizována pomalou rotací. Povrch tělesa sondy byl pokryt z 50% slunečními bateriemi a z 50% odrazovými ploškami, které záření způsobující zahřívání sondy při průletu blízko Slunce odrážely. Hmotnost sondy byla 376 kg.
Průběh letu [editovat]
S pomocí rakety Titan 3E Centaur D-1T sonda odstartovala ráno 15. ledna 1976 z kosmodromu Eastern Test Range na Floridě na heliocentrickou dráhu. Po dobrých zkušenostech s předchozí sondou Helios 1 byla sonda navedena ještě blíže ke Slunci, nejblíže k němu byla 41,9 milionů km. Dráha ležela ve vzdálenosti 0,28 až 0,995 AU, periodická oběžná doba byla 186 dní v rovině ekliptiky.[2]
Naměřené a na Zemi odesílané hodnoty byly porovnávány s docházejícími výsledky měření Heliosu 1 a sond Pioneer. Některá data zpracovávala i Československá akademie věd.
Plánovaná životnost systémů sondy byla tři měsíce, pracovala však mnohem déle. Po třech letech činnosti vznikly problémy s teplotou a 3. března 1980 s ní bylo přerušeno spojení.[3] V současné době se Helios 2 nachází na heliocentrické dráze a není již sledován.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ VÍTEK, Antonín. 1976-003A - Helios 2 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-07-28]. Dostupné online.
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Mezinárodní spolupráce, s. 279.
- ↑ KIPPENHAHN, Rudolf. Odhalená tajemství Slunce. [s.l.] : Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0805-3. s. 231.
