Slunečnice

Tento článek pojednává o rodu hvězdnicovitých rostlin. Další významy jsou uvedeny v článku Slunečnice (rozcestník).

Slunečnice
Slunečnice
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: hvězdnicotvaré (Asterales) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Rod: slunečnice (Helianthus) L., 1753

Slunečnice (Helianthus L., 1753) je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem.

Nomenklatura

Helianthus L., 1753

Typ

H. annuus L., 1753 (lektotyp)

Nomenklatorická synonyma

≡Vosacan Adanson, 1763

Taxonomická synonyma

=Helianthus subg. Harpalium Cass., 1818

=Harpalium (Cass.) Cass. in F.Cuvier, 1825

=Discomela Raf., 1825

=Echinomeria Nutt., 1840

=Linsecomia Buckley, 1861

Popis

Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 390 cm.

Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy. Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi.

Areál rozšíření

Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA, areál rozšíření zahrnuje i jižnější oblasti Kanady. Několik druhů pochází i z horských oblastí Jižní Ameriky.

Vzhledem k pěstování se vytvořily u několika druhů i sekundární areály, ve kterých se zplanělé formy uchytily.

Druhy

Druhy v následujícím seznamu s uvedeným českým jménem se vyskytují i v ČR. Druhy, označené (*) byly vzácně pěstovány v našich zemích pro okrasu, ale ve volné přírodě se nikdy nevyskytly.

• H. agrestis Pollard
• H. angustifolius L.
• H. annuus L. – slunečnice roční
• H. anomalus S.F.Blake
• H. argophyllus Torr. & A.Gray
• H. arizonensis R.C.Jacks.
• H. atrorubens L.
• H. bolanderi A.Gray
• H. californicus DC.
• H. carnosus Small
• H. ciliaris DC.
• H. cinereus Torr. & Gray
• H. cusickii A.Gray
• H. debilis Nutt. (*)
• H. decapetalus Darl. (*)
• H. divaricatus L.
• H. eggertii Small.
• H. floridanus A.Gray ex Chapm.
• H. giganteus L. (*)
• H. glaucophyllus D.M.Sm.

Helianthus petiolaris

• H. gracilentus A.Gray
• H. grosseserratus M.Martens
• H. heterophyllus Nutt.
• H. hirsutus Raf.
• H. laciniatus A.Gray
• H. × laetiflorus Pers. – slunečnice pozdní
• H. laevigatus Torr. & A.Gray
• H. longifolius Pursh
• H. maximiliani Schrad.
• H. microcephalus Torr. & A.Gray
• H. mollis Lam. (*)
• H. × multiflorus L. (*)
• H. neglectus C.B.Heiser
• H. niveus (Benth.) Brandegee

Helianthus salicifolius

• H. nuttallii Torr. & A.Gray
• H. occidentalis Riddell
• H. paradoxus C.B.Heiser
• H. pauciflorus Nutt.
• H. petiolaris Nutt. – slunečnice řapíkatá
• H. porteri (A.Gray) Pruski
• H. praecox Engelm. & Gray
• H. praetermissus E.E.Watson
• H. pumilus Nutt.
• H. radula (Pursh) Torr. & A.Gray
• H. resinosus Small
• H. rigidus Desf. – slunečnice tuhá
• H. salicifolius A.Dietr. – slunečnice vrbolistá
• H. schweinitzii Torr. & A.Gray
• H. silphioides Nutt.
• H. simulans E.Watson
• H. smithii C.B.Heiser
• H. strumosus L. (*)
• H. tuberosus L. – slunečnice topinambur (topinambur hlíznatý)

Odkazy

Literatura

• Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 322–331. - ISBN 80-200-1161-7