Helena Schieblová-Vávrová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helena Schieblová-Vávrová
pěvkyně Helena Schieblová-Vávrová
pěvkyně Helena Schieblová-Vávrová
Základní informace
Rodné jménoHelena Vávrová
Narození20. srpna 1851
Praha Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. dubna 1910
Plzeň Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánízpěvačka a překladatelka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)Jaroslav Schiebl (1851-1933)
RodičeVincenc Vávra Haštalský otec
Karolína Vávrová matka
PříbuzníLaura Schieblová švagrová
Antonín Vávra bratranec
Emanuel Vávra strýc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Schieblová-Vávrová (20. srpna 1851, Praha[1]21. duben 1910, Plzeň[2]) byla česká operní pěvkyně (sopranistka), která působila v Praze a v Plzni.


Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 20. srpna 1851 v Praze jako dcera autorky kuchařek Karolíny Vávrové a spisovatele Vincence Vávry Haštalského.[1]

Vystupovala od roku 1871 a setkala se hned zpočátku s nadšeným ohlasem publika. Několikrát koncertovala za účasti Bedřicha Smetany. Vystoupila jako host v několika zkušebních operních představeních v Prozatímním divadle (Aninka ve Weberově Čarostřelci, Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě), a poté obdržela od 1. prosince 1871 stálé angažmá. Kvůli politické angažovanosti svého otce byla v roce 1875 propuštěna, ale na nátlak veřejnosti byla přijata zpět a působila v Prozatímním divadle do roku 1877. V roce 1878 přešla do Plzeňského divadla [3] , koncem sedmdesátých let vystupovala i v jiných mimopražských divadlech. Svou divadelní kariéru ukončila předčasně odchodem do soukromí.

Kromě opery se rovněž věnovala překladu z francouzštiny. Rovněž doplnila a znovu vydala matčinu kuchařskou knihu Karoliny Vávrové pražská kuchařka (1910).

Zemřela 21. dubna 1910 v Plzni na rozedmu plic.[4]

Operní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Chlapecké role:

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

  • Otec Vincenc Vávra Haštalský (1824-1827) byl známý novinář a spisovatel. Za svou politickou činnost během revoluce 1848 byl v letech 1850-54 vězněn a poté žil řadu let pod policejním dohledem.[5]
  • Matka Karolina Vávrová, roz. Bobková (1821[6]-1889)[7] byla autorkou kuchařské knihy (Pražská kuchařka…),[8] vydané poprvé roku 1866 s několika pozdějšími reedicemi (na jedné z nich se podílela i Helena Schieblová, viz výše).[9] Za Vincence Vávru se provdala teprve roku 1854, po jeho návratu z vězení.[10]
  • Manžel Jaroslav Schiebl (1851-1933) byl archivář a statistik v Plzni. Helena Vávrová se za něj provdala 18. srpna 1879.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J.P. heslo Vávrová Helena. In: PROCHÁZKA, Vladimír. Národní divadlo a jeho předchůdci : slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha: Academia, 1988.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Haštala na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. stránky Divadla J. K. Tyla v Plzni. www.djkt-plzen.cz [online]. [cit. 29-03-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-04-2010. 
  4. Helenu Schieblovou-Vávrovou (parte). Plzeňské listy. 1910-04-23, roč. 46, čís. 92, s. 19. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. 
  5. JUC. Vincenc Vávra. Národní listy. 1877-08-07, roč. 17, čís. 215, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-02-12]. 
  6. Archiv hl. m. Prahy, Index narozených u sv. Haštala, sign. HŠ i1, s. 16. Dostupné online.
  7. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Haštala, sign. HŠ Z9, s. 204. Dostupné online.
  8. Listy z Prahy. Opavský Týdenník. 1877-08-07, roč. 3, čís. 31, s. 249. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. 
  9. Dílo Karoliny Vávrové v Souborném katalogu ČR (SKC)
  10. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Haštala, sign. HŠ O9, s. 45. Dostupné online.
  11. Sňatek. Plzeňské listy. 1879-08-14, roč. 1879, čís. 65, s. 2. Dostupné online [cit. 2017-08-16]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]