Helena Salichová
| Helena Salichová | |
|---|---|
.jpg) Helena Salichová se synem Milanem | |
| Rodné jméno | Helena Marketa Salichová |
| Narození | 25. dubna 1895 Kyjovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. července 1975 (ve věku 80 let) Ostrava  Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov Ostrava |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malířka, ilustrátorka, grafička, spisovatelka, sběratelka a prozaička |
| Manžel(ka) | Antonín Hála (1923–1931) |
| Ocenění | Vyznamenání Za vynikající práci (1960) zasloužilý umělec (1975) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Helena Salichová (25. dubna 1895 Kyjovice[1] – 2. července 1975 Ostrava) byla slezská spisovatelka, etnografka, malířka a ilustrátorka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v rodině učitele Jozefa Salicha (1869) a Boženy roz. Pavlínové (1867). V letech 1923–1931 byla manželkou Antonína Hály (1895–1952).
Po absolvování učitelského ústavu studovala u profesorů V. Hynaise, V. Bukovace, V. Nechleby, K. Krattnera a A. Brömse na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1926).
Krátce pracovala jako učitelka ve škole v Kyjovicích, od 1926 trvale žila a pracovala v Polance Nad Odrou. Zabývala se malbou, grafikou, ilustrátorskou a literární tvorbou, byla etnografkou. Sbírala lidové písně, trvalou pozornost věnovala kromě hudebního lidového projevu také výšivce. Počátky její výtvarné tvorby ovlivnilo sociální umění 20. let. Námětově těžila především ze života ve Slezsku a jeho historie. Orientovala se na figurální kompozice, malovala portréty, zátiší, především kytice. Později převládla krajinomalba, zobrazovala okolí Polanky, slezskou krajinu a průmyslové Ostravsko. Výtvarný projev charakterizoval osobitý naivizující poetismus, jemuž v různých obměnách zůstávala věrná. Vytvořila rozsáhlé grafické dílo sociálně laděné.
Po 2. světové válce se soustředila na budovatelské úsilí společnosti. Z jejího popudu se sešla skupina slezských patriotů, kterým záleželo na znovuvzkříšení válkou poničeného Slezska a zahájili rozsáhlou akci Budujeme Slezsko. Za daným účelem Salichová připravila putovní výstavu svých obrazů a grafik s náměty ze Slezska, většinou z pobořených měst a vesnic, jejichž obnově měla iniciativa Budujeme Slezsko sloužit.[2]
V grafice ráda pracovala ve větších celcích. Byla spoluzakladatelkou Moravského sdružení výtvarných umělců, později Výtvarných umělců Moravská Ostrava. Literárně zpracovala slezské pohádky, které doprovázela vlastními ilustracemi, zaznamenala některá krajová vyprávění, řada prací je cenným zdrojem poznání zvyků a obyčejů tradovaných ve Slezsku od 19. stol. Obdržela za svou práci mnoho cen. Samostatně vystavovala od roku 1945. Zastoupena je ve sbírkách GVU v Ostravě, Muzea umění Olomouc, Slezského zemského muzea v Opavě a ve stálé expozici v Pamětní síni Heleny Salichové v Klimkovicích u Ostravy. Pohřbená byla v Polance nad Odrou. Autorem jejího náhrobku byl sochař Miroslav Rybička.
Dílo – výběr[editovat | editovat zdroj]
- Slezské lidové písně svatební a jiné z Kyjovic a okolí – upravila a vydala. 1917
- O hodném děvčátku a kravičce Babulce a jiné slezské pohádky – ilustroval Antonín Hála. Praha: Oldřich Petr, 1921
- Velikonoce: dětská scéna dle prostonárodních obyčejů na smrtnou, květnou neděli, zelený čtvrtek a pomlázku: ve čtyřech obrazech pro sbory a sólové hlasy s klavírním doprovodem – zpracovala Ludmila Hradcová; část pohybová od Marie Malé; obrázky kreslila H. Salichová-Hálová. Praha: B. Kočí, 1924
- Z dětského světa – napsala a nakreslila. Ostrava: vlastním nákladem, 1932
- Před pádem: román – Maria Stona; přeložila. Praha: J. R. Vilímek, 1936
- Slezské písně Petra Bezruče – vydala; úvod napsal V. Martínek. Moravská Ostrava: H. Salichová, 1937
- Podkarpatská Rus a její obyvatelstvo – podle vypravování a údajů Alexandra Naciše sestavila. Polanka n. O.: H. Salichová, 1938
- Spěv haviřa: slezské verše – Jan Stunavsky; ilustrovala. Ostrava: Jan Stunavsky, 1940
- Dům z pohádky. I. díl – napsala a vyzdobila linoryty. Moravská Ostrava: Julius Kittl, 1945
- Pohádky z Kazakstanu – přeložil Angelus Lubojacký; obálka a ilustrace H. Salichová. Moravská Ostrava: Klub revoluční kultury, 1945
- Ze starých časů: kronika slezského kraje – autorka textu a dřevorytů. Praha: Vyšehrad, 1947
- Slezské bajky – autorka textu a linorytů. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1958
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-01-31]. Dostupné online.
- ↑ BAJGAR, Zdeněk. Akce "Budujeme Slezsko". Hlučínsko. Vlastivědný časopis Muzea Hlučínska. 2015, roč. 5, čís. 2, s. 16–17.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Helena Salichová: život a dílo – Emil Přikryl. Nový Jičín, 1970
- Eva Doupalová – Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Helena Salichová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Helena Salichová
- Helena Salichová v informačním systému abART
