Heinrich Hoerle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Hoerle
Autoportrét
Autoportrét
Narození1. září 1895
Německo Kolín nad Rýnem, Německo
Úmrtí7. července 1936
Německo Kolín nad Rýnem, Německo
Místo pohřbeníKolín nad Rýnem
Povolánímalíř
Manžel(ka)Angelika Hoerle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Hoerle (1. září 1895, Kolín nad Rýnem, Německo7. července 1936, tamtéž) byl německý malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Heinrich Hoerle byl malíř-samouk a jen občasně navštěvoval Kölner Werkschulen.[1] První ateliér si založil v domě svých rodičů.[2] V roce 1913 se stal členem skupiny Lunisten, jejímiž členy byli i Max Ernst a Otto Freundlich.[1] Po návratu ze služby v první světové válce spolupracoval od roku 1919 s Franzem Wilhelmem Seiwertem na žurnálu Ventilator.

Společně se svou ženou Angelikou (1899–1923) se Hoerle stal aktivním členem kolínské dadaistické scény. Spolu s dalšími místními dadaisty a konstruktivisty založil roku 1919 uměleckou skupinu Stupid. O rok později spoluzaložil „skupinu progresivních umělců“, která od roku 1924 prezentovala v Kolíně, Norimberku, Berlínu, Amsterdamu, v Paříži a v Chicagu.[1] V roce 1929 začal se Seiwertem a Walterem Sternem vydávat progresivistický žurnál a-z.[1] Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění;[3] mnoho jeho obrazů bylo zničeno.[2]

Stejně jako mnoho jeho příbuzných bojoval s tuberkulózou, snažil se ji léčit na Mallorce.[2] V červenci 1936 jí v rodném Kolíně podlehl, pohřben je tamtéž.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HOLLBECK, Daniel, a kol. Heinrich Hoerle, Franz Wilhelm Seiwert and Anton Raederscheidt [online]. penccil [cit. 2019-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Heinrich Hoerle [online]. Freundeskreis Willy-Brandt-Haus-e.V. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-30. (německy) 
  3. Michalski 1994, p. 116; Poore 2007, p. 212.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]