Hedvábnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Soubor:Silkworm & cocoon.jpg
Housenka a kokon
bource morušového

Hedvábnictví je obor hospodářství zahrnující všechny činnosti od chovu housenek až po zpracování přírodního hedvábí na příze a plošné textilie. [1]

Historie

Dvorní dámy připravují hedvábné vlákno, malba císaře Chuej-cunga

První zmínka o objevu hedvábí (silk) a bource morušového (Bombyx mori) pochází z Číny. Objev hedvábnictví je připisován konkubíně čínského císaře Chuang-ti, který žil asi 3000 let před Kristem.[zdroj?]

Tajemství výroby hedvábí si čínští výrobci velmi pečlivě střežili před světem více jak 2000 let. Tím se stala výroba hedvábí nejstřeženějším tajemstvím na světe. Podle jedné z legend se mluví o mnichovi, který pracoval pro císaře Justiniána I., kterému se jako prvnímu podařilo propašovat vajíčka borce morušového z Číny v dutých bambusových holích.

Hedvábné vlákno vytváří bourec morušový (latinsky: Bombyx mori - „hedvábný motýľ“). Dospělý jedinec žije asi jen tři dny, ve kterých snese okolo 300 vajíček. Bourec morušový se živí listy morušovníku. Když dosáhne asi třicetinásobek původní délky, zakuklí se. Housenka se do hedvábného vlákna, které sama vytvoří, zamotává a vytvoří kokon (zámotek). Jeden kokon může obsahovat 730 až 915 metrů dlouhé vlákno.[zdroj?]

Vlákno hedvábí tvoří bílkoviny fibrin a sericin, které na vzduchu tuhnou a vytvářejí hedvábné vlákno, které je extrémně pevné a mohou se z něj tkát hedvábné látky. Hedvábné látky jsou zhotoveny z ušlechtilého přírodního materiálu, který má specifickou strukturu a mimořádný lesk. Už od nepaměti byl velmi cennou komoditou.

Hedvábnictví na území České republiky

První pokusy se získáváním hedvábí z housenek bource morušového byly zaznamenány v roce 1627, po krátké době však hedvábnictví zaniklo. V roce 1752 začalo s podporou Marie Terezie znovu systematické pěstování moruší a tak bylo v desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q hedvábné příze. V polovině 19. století se hedvábí vyrábí i na území Prahy, a to v usedlosti nazývané Rangherka nebo také Vršovický zámeček. Její součástí jsou síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku je vysázeno 200 moruší. Koncem 19. století se počítalo s ročními cca 3 q hedvábných kokonů.[2] V okolí Šumperka a Rýmařova bylo v té době založeno několik textilních podniků, které se zabývaly výhradně zpracováním (převážně importovaného) hedvábí a tato oblast se stala významným střediskem hedvábnictví pro celé tehdejší Rakousko-Uhersko a pozdější Československo.[3] Ještě v 60. letech 20. století zde bylo v tomto oboru zaměstnáno přes 2000 lidí, [4] v té době však byly zpracovávané materiály převážně filamenty z viskózy nebo polyamidu, tehdy nazývané umělé nebo syntetické hedvábí a např. úřední statistika z roku 1990 uváděla pro hedvábnické odvětví výrobu 70 milionů metrů tkanin s podílem pouhých 130 tisíc metrů z přírodního hedvábí.[5] V pozdějších letech se v českých výrobních statistikách hedvábné textilie nevyskytují.

Světové hedvábnictví v 21. století

Chovem housenek k získávání hedvábného vlákna a zpracováním na textilie se zabývá ve světě asi 60 států ležících téměř bez výjimky v subtropickém nebo tropickém pásmu zeměkoule. Dominantní postavení v dodávkách hedvábných vláken (v roce 2015 cca 200 000 tun) mají Čína s podílem na výrobě cca 85 % a Indie se 14 %.[6]

Vedle klimatických podmínek je úspěch v hedvábnictví závislý na dostatku levných pracovních sil s patřičnými zkušenostmi. V Indii je v hedvábnictví zaměstnáno asi 7 milionů, v Číně 1 milion a např. v Thajsku 20 tisíc lidí.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hodvábnictvo na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ silk industry [online]. Collins, 2017 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Hedvábnictví [online]. Hiller, 1883 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pokračování v tradici [online]. Rýmařovský horizont, 2005-10-31 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Hospodářská geografie severní Moravy [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, 1962-10-30 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Statistická ročenka ČSFR 1990, SNTL Praha 1990, ISBN 80-03-00516-7, str. 414
  6. ↑ a b Global Silk Industry [online]. ISC, 2013 [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Rangheri, J., Thám, K. I.: 1813. Poučenj o dobýwánj hedbáwj (hedbáwnictwj) w Čechách: wěrné, prosté, na wlastnj zkussenosti založené uwedenj, kterak se s hedbáwopředy neb hedbávnými hausenkami zde w zemi lehce a s gistotau y s užitkem zacházeti má. J. Rangheri, 75 pp.
  • Krejčík, J.: 1921. Hedvábnictví. Vydal Hedvábnický spolek Praha, Praha, Nakl. J. Šnajdr, Kladno, 20 pp.
  • Weinzettel, B., 1941. Z dějin hedvábnictví v Čechách. [1.vyd.]. Knihtiskárna Frant. Pácha, Praha, 67 pp. + obr.
  • Dohnal, F. et Smejkal, M.: 1993. Pěstování moruší a chov bource morušového. Výzkumný ústav včelařský, 25 pp.
  • Veselý, V.: 1996. České hedvábnictví. Včelařství, 130, č. 12, p. 281.

Externí odkazy

  • Vladislav Dudák: Zapomenutá historie pražského hedvábnictví a morušovníků. Dostupné online.
  • Chov bource morušového. Dostupné online.
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu hedvábnictví na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hedvábnictví&oldid=16108252“