Hebrejská literatura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hebrejská literatura se skládá se starověkých, středověkých a moderních literárních děl, napsaných hebrejsky. Nejvýznamnějším dílem této literatury je Tanach neboli hebrejská bible.

Hebrejsky je psána většina židovské náboženské literatury. Nejvýznamnějším dílem tohoto okruhu je Mišna, rabínská kodifikace zákonů zapsaných obsažených v Tóře nebo z ní odvozených. Toto dílo bylo zapsáno kolem roku 200 našeho letopočtu. K dalším dílům náboženské literatury patří také liturgické texty (Amram Gaon, Sadjá Gaon), komentáře k Tóře (Abraham ibn Ezra) a základní díla židovského práva, jako je Šulchan Aruch.

Tato díla hebrejské literatury byla mnohdy kombinávána nebo rozšířena texty, psanými v jiném jazyce, který byl mezi soudobými židy užívanější, například Gemara, aramejsky psaný komentář k Mišně, tvořící jádro Talmudu, také některé tradiční židovské modlitby jsou psány aramejsky. Některá díla středověké filosofie, například Maimonidova kniha Průvodce bloudících, jsou psány arabsky.

Ve vrcholném období židovské kultury ve Španělsku se řada významných rabínů přestěhovala do arabské části Španělska, protože muslimský svět byl vůči židům tolerantnější. Vzhledem k tomu začalo jejich náboženské vzdělání záviset na arabsky psaných dílech, která učenci jinde v Evropě nemohli číst. Tito rabíni a jejich následovníci ve Španělsku, Francii a Itálii proto přeložili mnoho děl židovské, muslimské, řecké a římské filosofie a vědy z arabštiny do hebrejštiny. Tento příliv nových témat do hebrejské literatury způsobil podstatné rozšíření její slovní zásoby.

V 18. století existoval směr, nazývaný Haskala (židovské osvícenství), který se snažil dosáhnout rovnosti a svobody pro evropské Židy tím, že se snažil dokázat rovnocennost židovské kultury s jinými kulturami. Zájem o hebrejštinu způsobil také německý překlad hebrejské bible, pořízený Mosesem Mendelssohnem, který dále inspiroval založení hebrejsky psaného čtvrtletníku, který následovala další periodika.

Po větším rozšíření sionistických komunit v Palestině byla v některých osadách se jako společný jazyk některých osad začala používat právě hebrejština. Vědec Eliezer Ben Jehuda proto přizpůsobil hebrejštinu pro potřeby moderního světa.

V roce 1922 byla takto upravená hebrejština, nazývaná ivrit, schválena jako úřední jazyk budoucího státu Izrael. V roce 1966 získal Šmuel Josef Agnon za své hebrejsky psané romány a povídky Nobelovu cenu za literaturu. Hebrejsky poté psal například Ephraim Kishon, Amos Oz, a řada dalších autorů. Nyní vycháí v Izraeli každoročně tisíce knih, jak překladů, tak původních děl.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hebrew literature na anglické Wikipedii.