Harry Harlow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Harry Frederick Harlow, rodným jménem Harry Israel (31. říjen 19056. prosinec 1981), byl americký psycholog, profesor University of Wisconsin–Madison, 26. nejcitovanější psycholog 20. století.[1] Proslulost mu zajistily zejména jeho pokusy s opicemi rodu makak rhesus. Roku 1967 obdržel Národní vyznamenání za vědu. Židovsky znějící příjmení Israel si změnil roku 1930 z obav před antisemitskými předsudky v akademické sféře, ačkoli nebyl Židem.

Pokusy s makaky[editovat | editovat zdroj]

Harlow dlouhodobě sledoval vývoj mláďat ponechaných u opičích matek a těch, které byly vychovávány lidskými pečovatelkami. Prokázal přitom, že mláďata, jimž nebyl umožněn silný kontakt s matkami, trpěla do konce života silnými deficity, zejména sociálními. Harlowovy pokusy později inspirovaly (spolu s pracemi René Spitze) Johna Bowlbyho k jeho známému konceptu citové vazby (attachement) mezi matkou a dítětem a její nezbytnosti pro zdravý psychický vývoj.

Při svém testování závislosti mláďat na matce dělal i kontroverzní pokusy s úplnou izolací mláďat, které prokázaly totální deprivaci takto izolovaných mláďat. Za některé tyto své pokusy byl Harlow zpětně kritizován ochránci zvířat. Zejména při pokusech s totální sociální izolací byly některé opice izolovány po dlouhé měsíce, jedna dokonce celých patnáct let. Široká publikace Harlowových pokusů dokonce fungovala jaký velký impuls k rozmachu hnutí za práva zvířat v USA.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]