Harold Peto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zahrady vytvořené architektem H. Peto v Iford Manor

Harold Ainsworth Peto (Royal Institute of British Architects - FRIBA) (11. července 1854, Londýn16 dubna 1933, Iford Manor) byl britský architekt a zahradní architekt, který pracoval ve Velké Británii a v oblasti Provence, Francie.[1] Mezi nejznámější zahrady které upravil patří zahrady v Iford Manor, Wiltshire, Buscot Park v Oxfordshire, West Dean House v Sussexu a Ilnacullin, County Cork, Irsko.

Život[editovat | editovat zdroj]

Harold Ainsworth Peto se narodil v Londýně dne 11. července 1854. Byl synem prosperujícího stavitele, inženýra a železničních dodavatele, Samuela Mortona Peto z Somerleyton Hall v Lowestoft, Suffolk, a Sarah Ainsworth (rozená Kelsall), otcovy druhé manželky. Harold měl čtyři nevlastní bratry a sestry a deset bratrů a sester. Somerleyton Hall, kde Harold v dětství žil, byl přestavěn v roce 1840 v novorenesančním slohu. Měl velkou zimní zahradu a parter navržený Williamem Andrewsem Nesfieldem. V roce 1855 se Haroldův otec stal baronetem, ale v roce 1860 se jeho firmy dostaly do problémů, takže v roce 1863 prodal Somerlyton Hall a v roce 1866 zkrachoval.[2] Krátce na to byl Harold Ainsworth Peto poslán na Harrow School (1869-1871), ale opustil školu v sedmnácti a nepokračoval ve vyšším vzdělávání.

Zahrada v IIford Manor

Po skončení školy se učil téměř rok na truhláře, a pak začal spolupracovat s architektem J. Clementsem Lowestoftem. O rok později se stal spolupracovníkem londýnských architektů, Karslake a Mortimery.

V roce 1876 odešel Harold Ainsworth Peto spolupracovat s architektem George Ernest a toto partnerství trvalo šestnáct let. Domy které navrhoval Harold Ainsworth Peto s Georgem Ernestem lze najít v Kensingtonu a Chelsea, patří mezi ně ale i venkovské domy[3] V roce 1883 se stal Peto členem Royal Institute of British Architects (RIBA), ale špatný zdravotní stav jej přiměl opustit Londýn [4] V průběhu těchto let si vedl deníky zaznamenávající jeho rozsáhlé cesty které vedly do Itálie, Ameriky, Španělska [5] a Řecka.

V roce 1892 ukončil Peto partnerství s Ernestem Georgem a usadil se v Kentu (1892-1895) a potom v Landford House poblíž Salisbury (1896-1899). Opět léta cestoval, do Egypta, Itálie, Německa a Francie, a v roce 1898 udělal cestu kolem světa, která zahrnovala nívštěvu Japonska [6].

V roce 1899 se Peto přestěhoval do Iford Manor v hrabství Wiltshire se svým přítelem, Henrym Avray Tippingem. Přebudoval jej a rozšířil zahradu, vyzkoušel nové nápady a začlenění artefaktů získaných při svých cestách po celém světě. Zahrada v Ifordu ilustruje zejména jeho vztah k Arts and Crafts, přístup k architektuře a zahradnímu designu.

Většina velkých zakázek navržená architektem Harold Ainsworth Peto byla provedena v letech 1900 až 1914. Jeho projekty zahrnují práci na Easton Lodge v Essexu, West Dean House v Sussexu, Crichel House v Dorsetu, Petwood v Lincolnshire, High Wall v Oxfordu, Buscot Park v Oxfordshire, Hartham Park v Wiltshire, Bridge House v Surrey, Heale House ve Wiltshire, Wayford Manor House v Somersetu, Burton Pynsent House v Somersetu, Ilnacullin v County Cork, v Irsku. Také navrhl řadu zahrad ve Středomoří, ve Francii. V Cannes Isola Bella, a na Cap Ferrat vily Sylvia, Maryland a Rosemary.

Dobrým příkladem práce zahradního architekta Harold Ainsworth Peto může být úprava ve West Dean House, Sussex, nyní sídlo West Dean College, kde jeho 91 m pergola je nejvyšším bodem zahrady. Peto a Ernest George také zařídili prodloužení West Dean House pro Williama Jamese (otce básníka Edwarda Jamese, patrona surrealistického umění. Peto a George vytvořili Oak Room, starou jídelnu a schodiště, které stále ještě jsou součástí West Dean College.[7]

Peto s také v roce 1907 podílel na vytvoření interiéru první třídy v trans-Atlantickém plavidle Mauretania.[8][9]

Harold Ainsworth Peto zemřel v Iford Manor 16.dubna (na Velikonoce), v roce 1933.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harold Peto na anglické Wikipedii.

  1. Parks and Gardens UK
  2. E. C. Brooks, Sir Samuel Morton Peto (1996. Bury Clerical Society)
  3. H. Grainger, The Architecture of Sir Ernest George and his partners [Ph.D. thesis, University of Leeds] (1985)
  4. A. Stuart Gray, Edwardian Architects, A Biographical Dictionary (1985), ISBN 0-7156-2141-6, p. 284.
  5. R. Whalley, 'Harold Peto's Spanish diary 1888', in Hortus; 55 (2000 Autumn)
  6. R. Whalley, 'Harold Peto's Japanese diary', in Hortus; 36 (1995 winter) and 37 (1996 spring)
  7. West Dean website
  8. P. Newall, Mauretania: triumph and resurrection (2006)
  9. A. Wealleans, Designing Liners: A history of interior design afloat (2006. Routledge)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. D'Arcy Reed, The Gardens of Easton Lodge: their recovery ... (2010) ISBN 978-0-9563451-1-0
  • R. Whalley, The Great Edwardian Gardens of Harold Peto From The Archives Of Country Life (2007)
  • H. A. Peto, The Boke of Iford, intro. R. Whalley (1993. Libanus Press)
  • 'Iford Manor and its garden', in Architectural Review; 33 (1913), p. 11-14, 28-30

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]