Hanuš Wihan
| Hanuš Wihan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. června 1855 Police nad Metují  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. května 1920 (ve věku 64 let) Praha  Československo |
| Příčina úmrtí | srdeční choroba |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Pražská konzervatoř |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Znám jako | hudební pedagog, hudební interpret |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hanuš Wihan, křtěný Jan Josef Jindřich Maria (5. června 1855, Police nad Metují[1] – 1. května 1920, Praha[2]) byl český violoncellista a hudební pedagog.
Umělecké zrání[editovat | editovat zdroj]
Hanuš Wihan se narodil v rodině soudního kancelisty Františka Wihana. Jeho přirozený hudební talent u něj objevil v 11 letech ředitel pražské konzervatoře Josef Krejčí který ho přivedl ke studiu hudby. Na konzervatoři nastoupil v roce 1867 do violoncellové třídy vedenou profesorem Františkem Hegenbartem.
Po absolutoriu v roce 1873 získal místo profesora violoncella na Mozarteu v Salcburku. Po roce přijal angažmá na pozici sólového violoncellisty v 48členném orchestru mecenáše barona Paula Derviese. Za rok se vrátil na krátkou dobu do Čech, kde se stal violoncellistou pražského německého divadla. Po jeho dalších působeních u Bilseovy kapely v Berlíně a u dvorní hudby knížete Schwarzenburga v městě Sondershausenu v Durynsku se stává již známým a oblíbeným sólistou.
V roce 1880 odchází na 8 let do mnichovské královské dvorní kapely, kde působí jako sólový violoncellista. Byl také členem bayreuthského orchestru pod taktovkou Richarda Wagnera s kterým studoval Beethovenovy komorní skladby. Navázal osobní přátelství s Richardem Wagnerem, Ferencem Lisztem, Hansem von Büllowem, Richardem Straussem aj. V Mnichově se oženil a krátce nato i rozvedl.
Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]
Po úmrtí Františka Hagenbarta přijal třiatřicetiletý Hanuš Wihan uprázdněné místo na konzervatoři v Praze, kde si kulturně i ekonomicky značně pohoršil. S vervou se začal účastnit kulturního života, mimo vyučování na konzervatoři i sám koncertoval. Zahrál si v Rudolfínu před samotným význačným ruským skladatelem P. I. Čajkovským a v Umělecké besedě společně s polským legendárním pianistou I. J. Paderewskim.
Současně s jeho příchodem na konzervatoř se ředitel konzervatoře, hudební osobnost, Antonín Bennewitz vzdal výuky komorní hry a Hanuš Wihan ji přebral současně s výukou violoncella. Díky jeho pedagogickým metodám tehdy opouštělo konzervatoř hodně skvěle připravených hudebníků. Traduje se, že byl na studenty velice přísný a nevyhnul se ani fyzickým trestům.
Z tehdejších vynikajících studentů houslí Karla Hofmana, Josefa Suka, Oskara Nedbala a violoncellisty Otto Bergera sestavil kvarteto, které si svým vystoupením v Rudolfinu v roce 1891 získalo velký ohlas. Dali si jméno České kvarteto.
Interpretační činnost[editovat | editovat zdroj]
Strmý umělecký vzestup Českého kvarteta byl v roce 1893 zastaven onemocněním violoncellisty Otto Bergera, který roku 1897 umírá. Zprvu jej Hanuš Wihan zastupoval, později zcela opustil finančně zajištěné místo profesora na konzervatoři a nastoupil do souboru se členy o generaci mladšími.
S Českým kvartetem absolvoval za dvacet let bezpočet koncertů po celé Evropě, své schopnosti světového sólisty plně podřídil hře kvarteta. V roce 1913, téměř šedesátiletý, onemocněl vážnou srdeční chorobou a na koncertech ho začal zastupovat violoncellista Ladislav Zelenka. Hanuš Wihan se bránil definitivnímu ukončení koncertování a traduje se, že jeho spoluhráči mu roku 1914 oznámili své rozhodnutí nahradit jej Ladislavem Zelenkou písemně.
Závěr[editovat | editovat zdroj]
Usadil se trvale v Brandýse nad Orlicí, po vzniku republiky se stal v roce 1919 profesorem komorní hry na pražské konzervatoři. V květnu roku 1920 umírá následkem prochlazení po jeho oblíbeném koupání v řece.
Největších uměleckých úspěchů a slávy dosáhl Hanuš Wihan v době svého působení v Českém kvartetu. Vnesl do souboru Wagnerovo pojetí kvarteta a 20 let napomáhal udržovat hudební těleso na interpretační úrovni v této době málo vídané. Také aktivně rozšiřoval českou hudbu po celé Evropě. Poslední dobou již Wihan neměl moc pochopení pro moderní způsob komorní hry, jeho krásný mohutný tón a virtuozita v ovládání pizzicata ale zůstanou nezapomenutelné. Před prvou světovou válkou mívalo kvarteto ročně přes 100 koncertů, převážně v zahraničí.
Zemřel roku 1920 v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
V roce 1985 vzniklo smyčcové kvarteto, tehdy velmi mladých a nadaných umělců, kteří se rozhodli navázat na českou interpretační školu a z úcty k předchůdcům si dalo jméno Wihanovo kvarteto.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- Hanuš Wihan [online]. Police nad Metují - oficiální stránky města, rev. 10.11.2008 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online.
- SCHULMEISTER, Jan. Hudební rozhledy 01/11 - Hanuš Wihan [online]. Společnost Hudební rozhledy, rev. 01.2011 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- Cyril, Ročník 1915, strana 111 [online]. Společnost pro duchovní hudbu, Psalterium s. r. o. Praha [cit. 2011-08-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Wihan Hanuš [online]. Leccos.com [cit. 2011-08-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Polici nad Metují , sign. 130-8, ukn 7462, str.133. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 44. Dostupné online.
- ↑ Welcome to the official website of the WIHAN QUARTET
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanuš Wihan na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hanuš Wihan
- Hanuš Wihan – Foto
_Wihan,_matrika_N.jpg){kind=link}