Hans Magnus Enzensberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Magnus Enzensberger, Varšava, Polsko, 20. května 2006

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, (* 11. listopadu 1929 Kaufbeuren) je německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik. Velmi oceňovaná je jeho tvorba esejistická. Dnes žije v Mnichově.

Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze.

Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965-1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra ale přirozeně ani nenapadlo nechat si radit nějakými evropskými teoretiky, což u Enzensbergera vedlo k dost rychlému vystřízlivění z jeho nadšení pro kubánský režim. Později tento režim otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako například normálnost, či dokonce "prostřednost" ve smyslu střední pozice mezi extrémy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Obrana vlků (Verteidigung der Wölfe, 1957) - sbírka básní
  • Zeměmluva (Landessprache, 1960) - sbírka básní
  • Slepecké písmo (Blindeschrift, 1964) - sbírka básní
  • Jednotlivosti I. a II. (Einzelheiten I 1962, II 1963) - eseje
  • Výslech v Havaně (Das Verhör von Habana, 1970) - dokumentární hra
  • Mauzoleum. Sedmatřicet balad z dějin pokroku (Mausoleum. Sibenunddreißig Balladen aus der Geschichte des Fortschritts, 1975) - sbírka básní
  • Zkáza Titaniku. Komedie (Der Untergang der Titanic. Eine Komödie, 1978) - sbírka básní
  • Filantrop (Der Menschenfreund, 1984) - divadelní hra
  • Ach, Evropo! (Ach Europa!, 1987)- politicko-kulturně-lyrické obrazy z cest
  • Létající Robert (Der flisgende Robert, 1989)- rozpravy, scény, eseje
  • Velké stěhování (Die große Wanderung, 1992) - esej
  • Diderotův stín (Diderots Schatten, 1994) - rozpravy, scény, eseje
  • Elixíry vědy. Pohledy na jinou stranu v poezii i próze (Die Elixiere der Wissenscßhaft. Seitenblicke in poesie und Prosa, 2002) - kniha esejů a básní

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]