Hans G. Conrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans G. Conrad, duben 1964
Hans G. Conrad (foto): Hochschule für Gestaltung (HfG, Vysoká škola Designu), Ulm, 1955, architekt: Max Bill
Hans G. Conrad (foto): Walter Gropius na terase HfG v Ulmu 1. října 1955 během slavnostního otevření budovy
Hans G. Conrad (návrh a foto): Výstavní autobus Braun, 1957
Hans G. Conrad (foto): pavilon firmy Braun na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem, 1959

Hans G. Conrad (* 11. června 1926 Remetschwil jako Johann Gerold Konrad - 26. prosince 2003 Köln) byl vlivný fotograf a designér 20. století.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Hans G. Conrad vyrůstal ve skromných poměrech, vystudoval školu Brown, Boveri & Cie. ve švýcarském Badenu.[1] Na konci 40. let přišel v Curychu do kontaktu s umělcem, architektem, designérem a publicistou Maxem Billem.

Conrad pro Billa též pracoval, například byl pověřen navrhnout švýcarský pavilon na milánském Triennale 1951. Během této doby Conrad pracoval také pro švýcarského architekta a designéra Alfreda Rotha (putovní výstava současného švýcarského architektury 1951). V letech 1952-54 navrhl reklamu určenou pro německo-amerického výrobce nábytku Knoll International majitelů Florence a Hanse Knolla.

Díky Maxu Billovi, který byl spolu s Otlem Aicherem a Inge Aicher-Schollovou hlavním spoluzakladatelem Vysoké školy Designu v Ulmu, se Conrad dostal již během prvních dnů, pravděpodobně 1. prosince 1952[2], do Ulmu. Byl jedním z prvních studentů HfG: jeho studentský průkaz byl platný od 1. ledna 1953, i když oficiální vyučování začalo až 3. srpna 1953.

Nejprve studoval produkční design, potom vizuální komunikaci. V Ulmu Conrad poznal svou první manželku, spolužačku Evu-Marii Kochovou. Spolu s Otlem Aicherem vyvinuli výstavní systém pro výrobce elektrických spotřebičů Maxe Browna, který byl poprvé použit v roce 1955 na německé výstavě Rundfunk-, Phono- und Fernseh-Ausstellung v Düsseldorfu. V rámci tohoto projektu bylo v roce 1956 představeno kombinované rádio Phono-Radio-Kombination Phonosuper Braun SK 4 považované za významný počin ve vývoji designu 20. století (návrh: Hans Gugelot Dieter Rams, Otl Aicher). Conradův návrh výstavního autobusu Brown však realizován nebyl.

Od roku 1958 pracoval Conrad pro Brauna jako vedoucí veletržního a výstavního oddělení. V roce 1962 získal pozici šéfa reklamy pro německou Lufthansu. Díky tomuto místu pověřil Otlu Aichera a tým E5 na HfG Ulm, vizuálním návrhem pro Lufthansu.

V letech 1969-72 byl Conrad Mitglied členem výboru pro vizuální design na olympijských hrách v Mnichově (předsedající: Anton Stankowski), vedoucí oddělení vizuálního designu byl Otl Aicher.[3]

Od roku 1970 pracoval jako šéfredaktor kolínského vědeckého časopisu Capital (na pozici kreativního ředitele).[4][5] Vydavatelem časopisu byl Adolf Theobald, šéfredaktorem do roku 1974 Ferdinand Simoneit, po něm Johannes Gross. Časopis se pod jejich vedením dostal na pozici jednoho z předních (názorových) médií v Německu.

V lednu 1989 z magazínu Capital odešel. V říjnu 1992 jej postihla mrtvice. Zemřel po dlouhé nemoci 26. prosince 2003 v domě s pečovatelskou službou v Kolíně nad Rýnem Rodenkirchenu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jörg Crone: Die visuelle Kommunikation der Gesinnung. Zu den grafischen Arbeiten von Otl Aicher und der Entwicklungsgruppe 5 für die Deutsche Lufthansa 1962. Diss phil. Freiburg i.Br. 1998.
  • Volker Fischer (Hrsg.): Die Schwingen des Kranichs. 50 Jahre Lufthansa Design/The Wings of the crane. 50 years of Lufthansa design. Verlag Axel Menges, Stuttgart/London 2005, ISBN 3-932565-53-3.
  • Hans Höger (Hrsg.): design is a journey. Positionen zu Design, Werbung und Unternehmenskultur. Springer, Berlin/Heidelberg 1997, ISBN 3-540-61896-1, str. 44–57.
  • Sophie Lovell: Dieter Rams: As Little Design as Possible. Verlag Phaidon, London 2011, ISBN 978-0-7148-4918-8.
  • Hartmut Jatzke-Wigand, Jo Klatt: Design + Design, unabhängige Zeitschrift für Design-Sammler. Ausgabe zero: Wie das Braun-Design entstand/The Development of the Braun Design. Dezember 2011, ISBN 978-3-9811106-4-7.
  • Eva Moser: Otl Aicher - Gestalter. Eine Biografie. Verlag Hatje Cantz, Ostfildern 2011, ISBN 978-3-7757-3201-7.
  • Jens Müller, Karen Weiland (Hrsg.): Lufthansa + Graphik Design. Visuelle Geschichte einer Fluggesellschaft/Visual History of an Airline. Verlag Lars Müller, Baden/CH 2011, ISBN 978-3-03778-267-5.
  • René Spitz: hfg ulm. der blick hinter den vordergrund. die politische geschichte der hochschule für gestaltung ulm 1953–1968/The View Behind the Foreground. The Political History of the Ulm School of Design. Stuttgart/London 2002, ISBN 3-932565-16-9 (dt.)/ ISBN 3-932565-17-7 (engl.)
  • René Spitz: HfG in Farbe/Ulm According to Conrad. In: form. 239/2011, str. 38-45.
  • Hans Wichmann: Mut zum Aufbruch. Erwin Braun 1921–1992. Verlag Prestel, München 1998, ISBN 3-7913-2023-8.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Výroční kniha ADC Art Director‘s Club für Deutschland, 1966, str. 140.
  • Sammelband "Werbeform", vydání 2, Verlag Scherpe, 1958.
  • Magazín "Der Spiegel", vydání 33, 8. srpna 1966[6]
  • Magazín "form", vydání 37/1966, str. 61.
  • Magazín "form", vydání 49/1970, str. 59.
  • Magazín "ulm", vydání 1, 1958.
  • Magazín "ulm", vydání 2, 1958.
  • Magazín "ulm", vydání 8/9, 1963.
  • Magazín "ulm", vydání 10/11, 1964.
  • Magazín "ulm", vydání 21, 1968.
  • Magazín "Ulmer Monatsspiegel", vydání 81/1956.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zu Conrads Biografie bis 1963: magazín "ulm", vydání 8/9, září 1963, str. 55–57.
  2. Hans Wichmann: Mut zum Aufbruch. Erwin Braun 1921–1992. Verlag Prestel, München 1998, ISBN 3-7913-2023-8, str. 277.
  3. Zeitschrift "form", Ausgabe 37/1966, str. 61.
  4. Magazín "form", vydání 49/1970, str. 59
  5. Nachrichtendienst "kress report", vydání 11/1974.
  6. Flatternde Hosen. In: Der Spiegel. 33/1966.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]