Hans-Joachim Marseille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
1942

Hans-Joachim Marseille (13. prosince 1919, Berlín30. září 1942, severní Afrika) byl jeden z nejúspěšnějších německých stíhačů druhé světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marseille se narodil v rodině generálmajora letectva. Studoval na Gymnáziu prince Jindřicha v Berlíně - Schönbergu, kde v sedmnácti letech úspěšně odmaturoval. K Luftwaffe nastoupil dobrovolně 7. listopadu 1938. Výcvik na stíhacího pilota absolvoval v Jagdfliegerschule 5 s výborným hodnocením. Poté létal jako poddůstojník na hlídky nad továrnou Leuna. Odtud byl 10. srpna 1940 převelen do Leuwardenu v Nizozemsku, kde nastoupil k I./LG 2 (školní eskadra). V bitvě o Británii sestřelil sedm letounů Supermarine Spitfire a sám byl čtyřikrát sestřelen. Během tohoto období obdržel Železný kříž II. a I. třídy. 24. prosince 1940 byl přeložen k 4./JG 52, odkud však musel brzy odejít pro neustálé porušování disciplíny. Vztahy s jeho otcem byly v tomto období již natolik špatné, že se s ním vůbec nestýkal.

Boje v Africe[editovat | editovat zdroj]

Marseillův Messerschmitt Bf 109 F-4/Trop

Od 21. února 1941 působil u 3./JG 27, s níž se dostal na severoafrické bojiště, kde dosáhl svých největších úspěchů. V prosinci téhož roku obdržel Německý kříž ve zlatě. 22. února 1942 obdržel po 50. sestřelu Rytířský kříž a 6. června 1942 převzal po 75. sestřelu Dubové ratolesti. 8. června 1942 byl jmenován velitelem 3./JG 27 a za deset dní obdržel Meče k dubovým ratolestem .

17. června 1942 dosáhl jako 11. stíhač 100. sestřelu. Dne 1. září 1942 dokázal za jeden jediný den sestřelit sedmnáct nepřátelských letadel. Tento výkon překonal jen jediný stíhací pilot – major Emil Lang, který dokázal sestřelit 18 letounů za den. 3. září 1942 obdržel Diamanty k Rytířskému kříži. O několik dní později mu Benito Mussolini propůjčil zlatou Medaili za statečnost. 15. září dosáhl jako třetí stíhač 150. sestřelů.

Posledního, 158. vítězství dosáhl 26. září 1942. O čtyři dny později byl nucen kvůli hustému dýmu v kabině opustit svůj stroj. Z důvodu nárazu na směrovku, který zapříčinil ztrátu vědomí, nedošlo k otevření padáku. O důvodech této nehody se ve zprávě havarijní komise akt52,čís.270/42 píše, že došlo k poškození reduktoru a proto poškozeným krytem vytékal olej. Následkem toho se vylomilo několik zubů čelního ozubeného kola a došlo k zapálení mazacího oleje. I přes smrt v polovině války zůstal Hans-Joachim Marseille se 158 sestřely nejúspěšnějším západním stíhačem 2. světové války.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAPLAN, Philip. Stíhací esa luftwaffe za druhé světové války. Praha : BB art, 2008. 288 s. ISBN 978-80-7381-441-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]