Hana Marvanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Hana Marvanová
Hana Marvanová

3. předsedkyně US-DEU
Ve funkci:
23. června 2001 – 4. července 2002
Předchůdce Karel Kühnl
Nástupce Ivan Pilip

místopředsedkyně
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
16. července 2002 – 16. září 2002

Ve funkci:
1. ledna 1993 – 19. června 1998
Ve funkci:
15. června 2002 – 23. září 2003

Ve funkci:
6. února 1990 – 31. prosince 1992

Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 14. listopadu 2002

1. náměstkyně
ministryně spravedlnosti ČR
Úřadující
Ve funkci od: únor 2014
Předchůdce Daniel Volák

Narození 26. listopadu 1962 (51 let)

Rýmařov
Československo Československo

Politický subjekt OF (1989-1991)
ODS (1991-1998)
US-DEU (1998-2004)
Děti tři děti
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze

Hana Marvanová (* 26. listopadu 1962 Rýmařov) je česká právnička a politička, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, ODS a Unii svobody, krátce i předsedkyně Unie svobody a místopředsedkyně poslanecké sněmovny.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Osobní život a aktivity před rokem 1989[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 se angažovala v disentu. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. [1] Patřila mezi zakladatele Nezávislého mírového sdružení.[2] 21. srpna 1988 byla zatčena za účast na demonstraci u příležitosti okupace Československa v roce 1968 a přípravu demonstrace k 70. výročí vzniku Československa, v březnu 1989 byla odsouzena k podmíněnému trestu deseti měsíců odnětí svobody.[3]

Má celkem tři děti, za žádného z jejich otců se neprovdala.

Politické aktivity po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Během sametové revoluce patřila mezi zakladatele Občanského fóra. V únoru 1990 se v rámci procesu kooptace do ČNR stala poslankyní České národní rady. Mandát obhájila krátce poté v řádných volbách v roce 1990 za Občanské fórum. Po jeho rozkladu přešla roku 1991 do Občanské demokratické strany. Za ni byla ve volbách v roce 1992 opětovně zvolena do České národní rady (volební obvod Praha). Zasedala v ústavněprávním výboru.[4][5][6]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde obhájila mandát ve volbách v roce 1996. V letech 1992–1998 byla místopředsedkyní ústavněprávního výboru sněmovny, v letech 1996–1998 byla rovněž členkou mandátového a imunitního výboru. Po finančních skandálech ODS v roce 1997 z ní v lednu 1998 vystoupila a spolu s dalšími bývalými členy ODS založila Unii svobody (US). Od března do června 1998 byla místopředsedkyní jejího poslaneckého klubu.[7][8] Ve volbách v roce 1998 do sněmovny nekandidovala. Reagovala tak na tendence uvnitř US, aby lidé, kteří se angažovali ve vysokých funkcích za ODS a nyní přešli do US, přenechali politickou iniciativu novým politikům.[9] Na podzim ale byla v komunálních volbách roku 1998 zvolena za Unii svobody do zastupitelstva městské části Praha 2.[10]

Na přelomu let 2000 a 2001 patřila spolu s Janem Rumlem mezi politiky, kteří aktivně i fyzickou přítomností podpořili stávkující televizní zaměstnance v rámci krize v České televizi.[11]

V červnu 2001 se na 6. celorepublikovém shromáždění Unie svobody stala předsedkyní této strany (od ledna 2002 oficiálně Unie svobody-Demokratická unie), když porazila svého protikandidáta (Vladimír Mlynář). V té době byla Unie svobody součástí sdružení středopravých opozičních stran Čtyřkoalice.[12] Již počátkem roku 2002 patřila v rámci Unie svobody k politikům, kteří odmítali pokračování spolupráce s lidovci v rámci Čtyřkoalice (transformované na Koalici). Předtím odmítala lidovecký tlak na vyškrtnutí ODA z Čtyřkoalice. Lidovci naopak odmítli její ideu, aby do voleb na kandidátní listiny byli nominovány i nestranické osobnosti vně politických stran. Před volbami v roce 2002 vyšel v erotickém časopise Hustler článek, který obsahoval detaily z jejího milostného a osobního života a naznačoval její propojení s novináři. Souběžně s tím byl tento takzvaný hanopis na Hanu Marvanovou šířen i e-maily rozesílanými anonymně do redakcí českých médií.[13]

Opětovně byla do Poslanecké sněmovny zvolena ve volbách v roce 2002 za Unii svobody, respektive za volební alianci Koalice (bývalá Čtyřkoalice). Od 16. července do 16. září 2002 působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR. 23. září 2003 rezignovala na poslanecký mandát.[14] Když ale po volbách Unie svobody zahájila koaliční jednání s ČSSD, Hana Marvanová rezignovala 4. července 2002 na post předsedkyně strany kvůli svému nesouhlasu s programovými ústupky sociálním demokratům. V rámci US-DEU následně postupovala samostatně a kriticky vůči nové vládě (vláda Vladimíra Špidly). Po povodních v létě roku 2002 odmítla ve sněmovně podpořit vyšší daně předkládané v rámci popovodňového balíčku, čímž způsobila jednu z prvních krizí koaliční vlády. Nepodpořila také volbu zástupce KSČM za místopředsedu sněmovny.[15]

Po odchodu z politiky[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z vrcholné politiky působí jako advokátka.[16] Stále se ale veřejně vyjadřuje, je signatářkou iniciativy Veřejnost proti korupci, působí v platformě Vraťte nám stát a angažuje se v protikorupčních aktivitách. Prosazuje zřízení vyšetřovací komise za účasti veřejnosti ke kauze propojení politických elit a organizovaného zločinu.[17] V únoru 2014 ji ministryně spravedlnosti Helena Válková jmenovala svou 1. náměstkyní.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hana Marvanová, Informace. Facebook [online].  [cit. 2014-01-09]. Dostupné online.  
  2. Nezávislé mírové sdružení
  3. [1]Jan Čulík, Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989, Britské listy, 14. listopadu 2003
  4. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  5. Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  7. Hana Marvanová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  8. Hana Marvanová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1573. (česky) 
  10. Počet obyvatel: 47 913 Osoba: Hana Marvanová [online]. komunalnipolitika.cz, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  11. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1577. (česky) 
  12. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1566. (česky) 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1573, 1585. (česky) 
  14. Hana Marvanová [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online. (česky) 
  15. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1567-1568, 1573, 1576. (česky) 
  16. Hana Marvanová v seznamu advokátů ČAK
  17. Advokátka Marvanová: Ukradli nám stát. O všem rozhodují zločinci [online]. parlamentnilisty.cz, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  18. Ministerstvo spravedlnosti České republiky - Představitelé Ministerstva spravedlnosti ČR [online]. [cit. 2014-03-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]