Hana Kordová Marvanová

JUDr. Hana Kordová Marvanová
Hana Kordová Marvanová (2016)
3. předsedkyně US-DEU
Ve funkci: 23. června 2001 – 4. července 2002
Předchůdce	Karel Kühnl
Nástupce	Ivan Pilip
Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 16. července 2002 – 16. září 2002
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 1. ledna 1993 – 19. června 1998
Ve funkci: 15. června 2002 – 23. září 2003
Poslankyně České národní rady
Ve funkci: 6. února 1990 – 31. prosince 1992
Zastupitelka hlavního města Prahy
Úřadující
Ve funkci od: 6. října 2018
Zastupitelka Městské části Praha 2
Ve funkci: 14. listopadu 1998 – 14. listopadu 2002
1. náměstkyně ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci: únor 2014 – 3. června 2014
Předchůdce	Daniel Volák
Nástupce	Robert Pelikán
Stranická příslušnost
Členství	OF (1989–1991) ODS (1991–1998) US-DEU (1998–2004)
Nestranička
v zastupitelstvu	za STAN (od 2018)
Rodné jméno	Hana Marvanová
Narození	26. listopadu 1962 (61 let) Rýmařov Československo
Choť	Roman Korda
Vztahy	Petr Cibulka (bývalý partner)
Děti	tři děti
Sídlo	Praha 21, Praha 7 a Praha 2
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politička, advokátka a právnička
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Webová stránka	www.hanamarvanova.cz
Commons	Hana Kordová Marvanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Kordová Marvanová (* 26. listopadu 1962 Rýmařov) je česká právnička a politička, v letech 1990 až 1998 a opět 2002 až 2003 poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny PČR za Občanské fórum, ODS a Unii svobody, v letech 2001 až 2002 předsedkyně US-DEU a v roce 2002 krátce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR. V roce 2014 pak několik měsíců působila jako náměstkyně ministryně spravedlnosti ČR Heleny Válkové. V roce 2018 byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy jako nestranička za hnutí STAN.

Biografie

Osobní život a aktivity před rokem 1989

Před rokem 1989 se angažovala v disentu. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Patřila mezi zakladatele Nezávislého mírového sdružení. 21. srpna 1988 byla zatčena za účast na demonstraci u příležitosti okupace Československa v roce 1968 a přípravu demonstrace k 70. výročí vzniku Československa, v březnu 1989 byla odsouzena k podmíněnému trestu deseti měsíců odnětí svobody.

Má celkem tři děti, za žádného z jejich otců se neprovdala. Nakonec si však v roce 2017 vzala Romana Kordu, zakladatele dětského Divadélka Romaneto.

Politické aktivity po roce 1989

Během sametové revoluce patřila mezi zakladatele Občanského fóra. V únoru 1990 se v rámci procesu kooptace do ČNR stala poslankyní České národní rady. Mandát obhájila krátce poté v řádných volbách v roce 1990 za Občanské fórum. Po jeho rozkladu přešla roku 1991 do Občanské demokratické strany. Za ni byla ve volbách v roce 1992 opětovně zvolena do České národní rady (volební obvod Praha). Zasedala v ústavněprávním výboru.

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde obhájila mandát ve volbách v roce 1996. V letech 1992–1998 byla místopředsedkyní ústavněprávního výboru sněmovny, v letech 1996–1998 byla rovněž členkou mandátového a imunitního výboru. Po finančních skandálech ODS v roce 1997 z ní v lednu 1998 vystoupila a spolu s dalšími bývalými členy ODS založila Unii svobody (US). Od března do června 1998 byla místopředsedkyní jejího poslaneckého klubu. Ve volbách v roce 1998 do sněmovny nekandidovala. Reagovala tak na tendence uvnitř US, aby lidé, kteří se angažovali ve vysokých funkcích za ODS a nyní přešli do US, přenechali politickou iniciativu novým politikům. Na podzim ale byla v komunálních volbách roku 1998 zvolena za Unii svobody do zastupitelstva městské části Praha 2.

Na přelomu let 2000 a 2001 patřila spolu s Janem Rumlem mezi politiky, kteří aktivně i fyzickou přítomností podpořili stávkující televizní zaměstnance v rámci krize v České televizi.

V červnu 2001 se na 6. celorepublikovém shromáždění Unie svobody stala předsedkyní této strany (od ledna 2002 oficiálně Unie svobody-Demokratická unie), když porazila svého protikandidáta (Vladimír Mlynář). V té době byla Unie svobody součástí sdružení středopravých opozičních stran Čtyřkoalice. Již počátkem roku 2002 patřila v rámci Unie svobody k politikům, kteří odmítali pokračování spolupráce s lidovci v rámci Čtyřkoalice (transformované na Koalici). Předtím odmítala lidovecký tlak na vyškrtnutí ODA z Čtyřkoalice. Lidovci naopak odmítli její ideu, aby do voleb na kandidátní listiny byli nominovány i nestranické osobnosti vně politických stran. Před volbami v roce 2002 vyšel v erotickém časopise Hustler článek, který obsahoval detaily z jejího milostného a osobního života a naznačoval její propojení s novináři. Souběžně s tím byl tento takzvaný hanopis na Hanu Marvanovou šířen i e-maily rozesílanými anonymně do redakcí českých médií.

Opětovně byla do Poslanecké sněmovny zvolena ve volbách v roce 2002 za Unii svobody, respektive za volební alianci Koalice (bývalá Čtyřkoalice). Od 16. července do 16. září 2002 působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR. 23. září 2003 rezignovala na poslanecký mandát. Když ale po volbách Unie svobody zahájila koaliční jednání s ČSSD, Hana Marvanová rezignovala 4. července 2002 na post předsedkyně strany kvůli svému nesouhlasu s programovými ústupky sociálním demokratům. V rámci US-DEU následně postupovala samostatně a kriticky vůči nové vládě (vláda Vladimíra Špidly). Po povodních v létě roku 2002 odmítla ve sněmovně podpořit vyšší daně předkládané v rámci popovodňového balíčku, čímž způsobila jednu z prvních krizí koaliční vlády. Nepodpořila také volbu zástupce KSČM za místopředsedu sněmovny.

Odchod z politiky 2003 - 2018

Po odchodu z vrcholné politiky v roce 2003 působí jako advokátka. Stále se ale veřejně vyjadřuje, stala se signatářkou iniciativy Veřejnost proti korupci, působí v platformě Vraťte nám stát a angažuje se v protikorupčních aktivitách. Prosazuje zřízení vyšetřovací komise za účasti veřejnosti ke kauze propojení politických elit a organizovaného zločinu.

V únoru 2014 ji ministryně spravedlnosti Helena Válková jmenovala svou 1. náměstkyní. Brzy se však mezi nimi objevily rozepře, s ministryní se neshodla například na snížení odměn advokátů či na jmenování některých soudních funkcionářů. Na začátku června 2014 se rozhodla na funkci náměstkyně rezignovat a vrátila se do advokacie.

Návrat do komunální politiky 2018 - dosud

Ve volbách do zastupitelstev obcí v Česku v roce 2018 kandidovala do zastupitelstva hlavního města Prahy jako osoba bez politické příslušnosti navržená politickým hnutím STAN na 2. místě kandidátní listiny subjektu "TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla - "Spojené síly pro Prahu"". Mandát zastupitelky se jí podařilo získat se ziskem 79 006 hlasů, který byl nejvyšším v rámci celé kandidátní listiny Spojené síly pro Prahu a posunula se jím z 2. místa na kandidátní listině na 1. místo v pořadí zvolených zastupitelů volebního subjektu Spojené síly pro Prahu, a zároveň se jednalo o druhý nejvyšší počet obdržených hlasů ze všech kandidujících do zastupitelstva hlavního města Prahy ve volbách v roce 2018.

Odkazy

Externí odkazy

• (česky) Hana Marvanová v parlamentu
• Bohumil Pečinka: HANA MARVANOVÁ, Reflex, 39/2002
• Hana Marvanová a Cyril Svoboda, Interview BBC, 6. června 2002
• Advokátka: Bakalovy byty možná pořád patří státu, Aktuálně.cz, 29.11.2008
• Názory Hany Marvanové v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2

Autoritní data	Biblio: dd4a0b31-1bee-4b45-b8ac-f0782847fe09 NKC: jo20000082749 ISNI: 0000 0000 5674 3453 VIAF: 84120785

Portály: Politika