Hana Drábková
| Hana Drábková | |
|---|---|
 Hana Drábková během valné hromady Mensy ČR v roce 2005 | |
| Rodné jméno | Hana Pražáková |
| Narození | 19. května 1924 Praha |
| Úmrtí | 3. února 2015 (ve věku 90 let) |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | psycholožka |
| Témata | psychologie |
| Rodiče | Albert Pražák a Klára Pražáková |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PhDr. Hana Drábková, rozená Pražáková (19. května 1924 Praha – 3. února 2015) byla česká psycholožka, která se věnovala psychologické genetice, zejména tématu dědičnosti inteligence. Na jaře 1989 založila českou (tehdy československou) pobočku organizace Mensa, jejíž byla první předsedkyní, a pobočku Společnosti pro talent a nadání (STaN).
Biografie
Narodila se v roce 1924 jako nejmladší ze tří dětí literárního historika Alberta Pražáka. Po válce začala nejprve studovat moderní literaturu na Filozofické fakultě UK, v polovině studia však přestoupila na psychologii. Pracovala jako klinická psycholožka na Psychiatrické klinice prof. Myslivečka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se věnovala diagnostice hospitalizovaných dospělých pacientů, později působila i na dětském oddělení a v dětské ambulanci. Po patnácti letech klinické praxe přešla do výzkumné laboratoře a zahájila samostatnou výzkumnou činnost. V první polovině 60. let (kdy byla v Československu po sovětském vzoru psychologie zavrhována jako „buržoazní pavěda“) si pro svůj výzkum zvolila „choulostivé“ téma z oblasti psychologické genetiky, a to dědičnost inteligence. Na význam genetiky pro psychologii upozorňovala jako první od roku 1964 v článcích a na přednáškách.[1]
V rámci své odborné studie dědičnosti inteligence dlouhodobě sledovala všechna dvojčata narozená v letech 1965–1975 v pražské Zemské porodnici (šlo o 71 párů, z nich 24 monozygotních a 47 dizygotních, z nichž 28 stejnopohlavních). U dvojčat pravidelně pomocí psychologických testů sledovala vývoj jejich inteligence od narození (resp. od 2 let věku) po dospělost, za účelem zjištění podílu dědičnosti a podílu prostředí. V této kombinované longitudinální studii dvojčecí a rodokmenové zároveň vyšetřovala i rodiče a prarodiče dvojčat. Všechna vyšetření prováděla sama, využívajíc svých klinických zkušeností. Plánovala do budoucna sledovat i potomky dvojčat, tedy čtvrtou generaci, což by vedlo ke zpřesnění výsledků, na její práci však nikdo nenavázal. Hlavní výsledky publikovala v letech 1988–1993 v časopise Československá psychiatrie.[2]
Ve své výzkumné studii posuzovala dědičnost inteligence i její rozdíly z různých hledisek. Svými výsledky prověřila a prohloubila dřívější poznatky zahraničních autorů, přičemž její metodicky i organizačně náročný přístup byl původní. Potvrdilo se, že genetické faktory převažují (ze 70 až 80 %) nad vlivem prostředí při utváření globálního IQ, a to v každém věku i na každé úrovni IQ. Ze složek inteligence jsou nejvíce dědičné abstraktní myšlení, logika, matematické schopnosti a paměť. Převážně dědičná je i struktura inteligence. Napůl dědičně a napůl vlivem prostředí jsou dány křivky vývoje intelektu (ve vývoji inteligence nastávají stádia stagnace a zrychlení, proto nestačí u dítěte jednorázové vyšetření IQ, ale je nutné je opakovat). Rodokmenová studie potvrdila polygenní teorii dědičnosti inteligence i v naší populaci (čím vyšší podíl shodných genů rodinných příslušníků, tím vyšší míra shodnosti IQ).[1]
Svou pozornost zaměřila i na vysokou inteligenci, a proto na jaře 1989 založila v Československu národní pobočky dvou společností, které se jejímu výzkumu věnují. Založila pobočku Společnosti pro talent a nadání při European Council for High Ability (STaN ECHA), která se zabývá výzkumem talentovaných dětí a podporuje jejich vývoj, a pobočku organizace Mensa, která sdružuje jedince s IQ v pásmu horních 2 % populace. Již v roce 1968 během svého pracovního pobytu na psychiatrické léčebně v Londýně navštívila ředitele společnosti Mensa International, který přijal její nápad založit první pobočku Mensy v zemích východního bloku, leč v důsledku invaze vojsk Varšavské smlouvy k tomu nedošlo. Až za dvacet let se jí podařilo domluvit, aby výkonný ředitel Mensy Ed Vincent, zakládající pobočky Mensy v nových zemích, přijel v dubnu 1989 i do Československa a uskutečnil zde testování IQ u tisícovky přihlášených lidí. Následně byl z úspěšných účastníků zvolen první výbor a Hana Drábková se stala první předsedkyní československé Mensy, jejíž nástupkyní je Mensa České republiky.[3]
Kromě výše uvedené teoreticky zaměřené genetické studie dědičnosti inteligence se věnovala i tématům z oblasti dětské klinické psychologie. Společně s psychologem Janem Srncem zkoumali možnosti využití Morenova principu psychodramatu v diagnosticko-terapeutické práci s dětmi a zúčastnili se desátého mezinárodního kongresu o psychodramatu v roce 1964 v Paříži. Společně též vyvíjeli původní metodu 7DS (Sedm dimenzí sociálního chování) k diagnostice duševních poruch starších dětí, kdy srovnávali hodnocení dítěte rodiči, učiteli a dítětem samým v 7 oblastech. Působila též jako soudní znalkyně ve sporech o dítě a jako poradkyně ve sporech porozvodových. V roce 1973 publikovala šest stupňů ovlivňování dětí.[1] Jako uznání za celoživotní dílo jí Psychiatrická společnost ČLS JEP k jejímu životnímu jubileu v roce 2014 udělila Heverochovu medaili.[4] Zemřela 3. února 2015 ve věku 90 let.[5][6]
Rodina
Její otec Albert Pražák působil koncem 2. světové války jako předseda ilegální České národní rady. S její pomocí vyšlo v roce 2004 v nakladatelství Academia pod názvem Politika a revoluce: Paměti kritické vydání jeho pamětí, které sepsal na přelomu let 1948–1949 jako strojopis dedikovaný svým třem dětem, jenž nebyl určen k publikaci. Sama měla tři děti, z nichž nejstarší syn Vladimír vystudoval statistiku a věnuje se oblasti charitativní, kulturní a sportovní, působil i v komunální politice; obě dcery vystudovaly psychologii, Iva Málková se zabývá psychologickou problematikou výživy a obezitologií, založila sdružení STOB, nejmladší dcera Hana Drábková ml. je klinickou psycholožkou se zaměřením na psychoanalytickou psychoterapii.[1]
Reference
- ↑ a b c d SRNEC, Jan. 90 let psycholožky Hany Drábkové st., dcery Alberta Pražáka (1880–1956). S. 30-37. E-psychologie : Elektronický časopis ČMPS [PDF]. 2014 [cit. 2014-04-27]. Roč. 8, čís. 4, s. 30-37. Dostupné online. ISSN 1802-8853.
- ↑ DRÁBKOVÁ, Hana. Shrnutí dosavadních výsledků studia dědičnosti inteligence na vzorku naší populace I.–III. In: Československá psychiatrie, roč. 84, 1988, č. 5; roč. 84, 1988, č. 6; roč. 89, 1993, č. 3 (cit. in Srnec, 2014, str. 33)
- ↑ SVOBODOVÁ, Hana. Zakladatelka československé Mensy Hana Drábková [online]. Mensa ČR, [2005/2012] [cit. 2015-04-27]. Dostupné online.
- ↑ Heverochova medaile – laureáti 2014 [online]. Psychiatrická společnost ČLS JEP a Česká psychiatrická společnost, 2014 [cit. 2015-04-27]. Dostupné online.
- ↑ PELÁKOVÁ, Lucie. Ve věku 90 let zemřela zakladatelka Mensy České republiky PhDr. Hana Drábková. Mensa. 2015-04-08, roč. 23, čís. 2, s. 58-59. Dostupné online [cit. 2015-04-27]. ISSN 1211-8877.
- ↑ PELÁKOVÁ, Lucie. Dubnové vydání časopisu Mensa [online]. Lucie Peláková, www.texty.andyk.cz, 2015-04-12 [cit. 2015-08-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hana Drábková
- SRNEC, Jan. 90 let psycholožky Hany Drábkové st., dcery Alberta Pražáka (1880–1956). S. 30-37. E-psychologie : Elektronický časopis ČMPS [PDF]. 2014 [cit. 2014-04-27]. Roč. 8, čís. 4, s. 30-37. Dostupné online. ISSN 1802-8853.
