Hamiltonovská formulace mechaniky
Hamiltonovská formulace mechaniky (někdy též hamiltonovská mechanika) představuje jiný přístup k popisu mechaniky než jaký využívají Newtonovy pohybové rovnice. Newtonovy pohybové rovnice sice umožňují úplně popsat mechanický pohyb, z matematického hlediska se však ukazuje, že je možné zvolit jiný přístup k popisu tohoto pohybu, který je v mnoha případech výhodnější. Hamiltonovská formulace mechaniky je obecnější než lagrangeovská, ze které původně vycházela.
Hamiltonovská formulace mechaniky je považována za součást teoretické mechaniky a objevil ji v roce 1833 William Rowan Hamilton. Hamiltonovská formulace mechaniky našla uplatnění nejen ve statistické fyzice, ale především při přechodu ke kvantové mechanice.
V této formulaci mechaniky se k popisu systému používají zobecněné souřadnice a zobecněné hybnosti, přičemž zobecněné souřadnice a jim odpovídající zobecněné hybnosti jsou považovány za rovnoprávné proměnné ve fázovém prostoru.
Hamiltonovská formulace umožňuje pomocí vhodných transformací přecházet mezi souřadnicemi a hybnostmi a různě je zaměňovat. Takové souřadnice se označují jako kanonické a je při nich požadováno, aby si Hamiltonovy rovnice zachovávaly svůj tvar. Invariantem kanonických transformací je tzv. Poissonova závorka.
Hamiltonovy rovnice [editovat]
Diferenciací Hamiltonovy funkce dostaneme
,
kde
je Lagrangeova funkce,
jsou zobecněné souřadnice a
jsou zobecněné hybnosti. Srovnáním jednotlivých koeficientů v tomto vztahu dostaneme výrazy
Tyto rovnice tvoří pro mechanický systém s
stupni volnosti soustavu
diferenciálních rovnic prvního řádu pro
neznámých funkcí času
. Tyto rovnice jsou nižšího řádu než Lagrangeovy rovnice a jejich pravé strany nezávisí na derivacích hledaných funkcí. Tyto rovnice se nazývají Hamiltonovými (kanonickými) rovnicemi daného systému.
Příklad [editovat]
Příkladem Hamiltonových rovnic mohou být rovnice pro jednorozměrný pohyb volné částice (hmotného bodu).
Z lagrangiánu
vyplývá zobecněná hybnost
, odtud
.
Dosazením do definice hamiltoniánu:
.
Dosazením do Hamiltonových kanonických rovnic:
a
.
Tedy že rychlost částice (
, neboli
) zůstává konstantní (1. rovnice) a tedy částice se pohybuje rovnoměrně přímočaře.
,


.
a
.