Hall of Fame Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hall of Fame Open
Hall of Fame Open for the Van Alen Cup
Centrální dvorec areálu

Založeno1976
OdehránoHall of Fame Open 2023
MístoNewport, Rhode Island Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
DějištěMezinárodní tenisová síň slávy
Souřadnice
Povrchtráva / venku
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace718 245 USD
Prize money642 735 USD
Obdobíčervenec
ŘeditelBrewer Rowe
ATP Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

www.halloffameopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vedlejší dvorce areálu

Hall of Fame Open, oficiálně Hall of Fame Open for the Van Alen Cup,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v americkém Newportu na Rhode Islandu, v prvním dějišti grandslamu US Championships. Od roku 1976 každoročně probíhá v červenci týden po Wimbledonu, jakožto úvodní událost americké letní sezóny. Dějištěm se staly otevřené travnaté dvorce areálu Newport Casino, otevřeného v červenci 1880. Od roku 1954 v klubu sídlí Mezinárodní tenisová síň slávy. V závěru turnaje, během víkendu, jsou do síně slávy každoročně uváděny nové osobnosti.[2][3]

V letech 1976–1989 se turnaj hrál v rámci okruhu Grand Prix, jenž byl v sezóně 1990 nahrazen ATP Tour. Od sezóny 2009 je řazen do kategorie ATP Tour 250, jakožto jediný travnatý turnaj mimo evropský kontinent.[2] V sezóně 2021 se stal částí severoamerické série na tvrdých betonech US Open Series.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky tenisu v Newportu na Rhode Islandu jsou spjaty s ranou érou amerického tenisu. Sedmiakrový sportovní klub Newport Casino byl pro místní rezidenty otevřen v červenci 1880. Slovo „Casino“ je odvozeno z italského „la casina“, znamenající “malý dům”, a nemělo souvislost s hazardem. Roku 1881 se v areálu odehrál úvodní ročník tenisového grandslamu US National Lawn Tennis Championships, jenž na newportských travnatých dvorcích probíhal do roku 1914.[2][3]

Mezi lety 1915–1964 se v Newportu hrál turnaj Newport Casino Invitational, kterého se zúčastnili také Bill Tilden, Bill Johnston, Don Budge, Pancho Gonzales, Ken Rosewall, Rod Laver a Roy Emerson. V období 1965–1967 na něj navázal VASSS Pro Tennis Championships, kde byl poprvé v tenise vyzkoušen devítibodový tiebreak.[4] Mezi roky 1971–1974 do Newportu premiérově zavítal ženský profesionální tenis v podobě Virginia Slims of Newport, s účastí Kerry Melvilleové, Margaret Courtové, Billie Jean Kingové a Chris Evertové. Následně se na kurty klubu vrátil mezi sezónami 1983–1990.[2][3]

V roce 1976 byla založena mužská profesionální událost Hall of Fame Tennis Championships, která se do roku 1989 hrála v rámci okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 byla do túry včleněna. Až do prvního titulu Američana Johna Isnera na Hall of Fame Tennis Championships 2011 dvouhru nikdy nevyhrál nejvýše nasazený tenista.[5] Isner v Newportu prožil debut na okruhu ATP již v roce 2007. Titulem z Hall of Fame Open 2019 se pak stal prvním čtyřnásobným vítězem turnaje.[6] Navázal tak na trofeje z let 2011, 2012 a 2017, kdy se stal po Haasovi druhým tenistou od zavedení statistik ATP v roce 1991, jenž na turnaji nečelil žádnému brejkbolu.[7][3]

Mezi šampiony se zařadili i bývalá světová jednička Lleyton Hewitt, čtvrtý hráč žebříčku Greg Rusedski, grandslamový finalista Mark Philippoussis, či dvojnásobný vítěz grandslamu Johan Kriek.[3]

Trofej[editovat | editovat zdroj]

Sam Querrey v roce 2015

Vítěz dvouhry získává Van Alen Cup (Pohár Vana Alena), stříbrnou trofej z dílny klenotnictví Tiffany & Co., pojmenovanou po americkém tenistovi a funkcionáři Jimmy Van Alenovi, jenž v 50. letech dvacátého století působil jako prezident newportského tenisového klubu. Z jeho iniciativy vznikla Mezinárodní tenisová síň slávy, když za její zřízení lobboval u vedení Americké tenisové asociace.

Van Alenovým příspěvkem světovému tenisu byl jeho vynález tiebreaku, hraného do devíti bodů, formou náhlé smrti při stavu míčů 8:8, kdy měli oba hráči setbol či mečbol. S myšlenkou zkrácené hry přišel v roce 1954.[8] Experimentálně byl tiebreak vyzkoušen na turnaji v Newport Casinu roku 1965. Na program hlavní soutěže se poprvé dostal během únorového U.S. Pro Indoor Championships 1970 ve Filadelfii. Do grandslamu byl zařazen na US Open 1970. V první hrací den, 2. září 1970, dospěl set do tiebreaku téměř v polovině ze 46 odehraných zápasů. Část hráčů podepsala protest adresovaný vedení newyorského grandslamu. Důvodem rozhodnutí Americké tenisové asociace bylo také zkrácení nadměrně dlouhých zápasů pro televizní diváky po uzavření smlouvy se stanicí CBS.[8] Na US Open 1975 pak následovala modifikace tiebreaku na standardní 7bodovou verzi.[8][9][10][4]

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

  • 1976–1984: Miller Lite Hall of Fame Championships
  • 1985–1990: Volvo Hall of Fame Tennis Championships
  • 1991–2003: Miller Lite Hall of Fame Championships
  • 2004–2012: Campbell's Hall of Fame Tennis Championships
  • 2013–2016: Hall of Fame Tennis Championships
  • 2017–2018: Dell Technologies Hall of Fame Open
  • od 2019: Hall of Fame Open[2]

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
2023 Francie Adrian Mannarino USA Alex Michelsen 6–2, 6–4
2022 USA Maxime Cressy Kazachstán Alexandr Bublik 2–6, 6–3, 7–6(7–3)
2021 Jižní Afrika Kevin Anderson USA Jenson Brooksby 7–6(10–8), 6–4
2020 nehráno pro pandemii koronaviru
2019 USA John Isner Kazachstán Alexandr Bublik 7–6(7–2), 6–3
2018 USA Steve Johnson Indie Ramkumar Ramanathan 7–5, 3–6, 6–2
2017 USA John Isner Austrálie Matthew Ebden 6–3, 7–6(7–4)
2016 Chorvatsko Ivo Karlović Lucembursko Gilles Müller 6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(14–12)
2015 USA Rajeev Ram Chorvatsko Ivo Karlović 7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2)
2014 Austrálie Lleyton Hewitt Chorvatsko Ivo Karlović 6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–3)
2013 Francie Nicolas Mahut Austrálie Lleyton Hewitt 5–7, 7–5, 6–3
2012 USA John Isner Austrálie Lleyton Hewitt 7–6(7–1), 6–4
2011 USA John Isner Belgie Olivier Rochus 7–5, 7–6(7–4)
2010 USA Mardy Fish Belgie Olivier Rochus 5–7, 6–3, 6–4
2009 USA Rajeev Ram USA Sam Querrey 6–7(3–7), 7–5, 6–3
2008 Francie Fabrice Santoro Indie Prakash Amritraj 6–3, 7–5
2007 Francie Fabrice Santoro Francie Nicolas Mahut 6–4, 6–4
2006 Austrálie Mark Philippoussis USA Justin Gimelstob 6–3, 7–5
2005 Spojené království Greg Rusedski USA Vince Spadea 7–6(7–3), 2–6, 6–4
2004 Spojené království Greg Rusedski Německo Alexander Popp 7–6(7–5), 7–6(7–2)
2003 USA Robby Ginepri Rakousko Jürgen Melzer 6–4, 6–7(3–7), 6–1
2002 USA Taylor Dent USA James Blake 6–1, 4–6, 6–4
2001 Jižní Afrika Neville Godwin Spojené království Martin Lee 6–1, 6–4
2000 Nizozemsko Peter Wessels Německo Jens Knippschild 7–6(7–3), 6–3
1999 USA Chris Woodruff Dánsko Kenneth Carlsen 6–7(5–7), 6–4, 6–4
1998 Indie Leander Paes Jižní Afrika Neville Godwin 6–3, 6–2
1997 Arménie Sargis Sargsian Nový Zéland Brett Steven 7–6(7–0), 4–6, 7–5
1996 Venezuela Nicolas Pereira Jižní Afrika Grant Stafford 4–6, 6–4, 6–4
1995 Německo David Prinosil USA David Wheaton 7–6(7–3), 5–7, 6–2
1994 USA David Wheaton Austrálie Todd Woodbridge 6–4, 3–6, 7–6(7–5)
1993 Kanada Greg Rusedski Argentina Javier Frana 7–5, 6–7(7–9), 7–6(7–5)
1992 USA Bryan Shelton Rakousko Alexander Antonitsch 6–4, 6–4
1991 USA Bryan Shelton Argentina Javier Frana 3–6, 6–4, 6–4
1990 Jihoafrická republika Pieter Aldrich Austrálie Darren Cahill 7–6, 1–6, 6–1
1989 USA Jim Pugh Švédsko Peter Lundgren 6–4, 4–6, 6–2
1988 Austrálie Wally Masur Austrálie Brad Drewett 6–2, 6–1
1987 USA Dan Goldie USA Sammy Giammalva Jr. 6–7, 6–4, 6–4
1986 USA Bill Scanlon USA Tim Wilkison 7–5, 6–4
1985 USA Tom Gullikson USA John Sadri 6–3, 7–5
1984 Indie Vidžaj Amritraž USA Tim Mayotte 3–6, 6–4, 6–4
1983 Austrálie John Fitzgerald USA Scott Davis 2–6, 6–1, 6–3
1982 USA Hank Pfister USA Mike Estep 6–1, 7–5
1981 Jihoafrická republika Johan Kriek USA Hank Pfister 3–6, 6–3, 7–5
1980 Indie Vidžaj Amritraž Zimbabwe Andrew Pattison 6–1, 5–7, 6–3
1979 USA Brian Teacher USA Stan Smith 1–6, 6–3, 6–4
1978 Jihoafrická republika Bernard Mitton Austrálie John James 6–1, 3–6, 7–6
1977 USA Tim Gullikson USA Hank Pfister 6–4, 6–4, 5–7, 6–2
1976 Indie Vidžaj Amritraž USA Brian Teacher 6–3, 4–6, 6–3, 6–1

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
2023 USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
USA William Blumberg
Austrálie Max Purcell
6–3, 5–7, [10–5]
2022 USA William Blumberg
USA Steve Johnson
Jižní Afrika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 7–5
2021 USA William Blumberg
USA Jack Sock
USA Austin Krajicek
Kanada Vasek Pospisil
6–2, 7–6(7–3)
2020 nehráno pro pandemii koronaviru
2019 Španělsko Marcel Granollers
Ukrajina Serhij Stachovskyj
Salvador Marcelo Arévalo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–7(10–12), 6–4, [13–11]
2018 Izrael Jonatan Erlich
Nový Zéland Artem Sitak
Salvador Marcelo Arévalo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–1, 6–2
2017 Pákistán Ajsám Kúreší
USA Rajeev Ram
Austrálie Matt Reid
Austrálie John-Patrick Smith
6–4, 4–6, [10–7]
2016 Austrálie Samuel Groth
Austrálie Chris Guccione
Spojené království Jonathan Marray
Kanada Adil Shamasdin
6–4, 6–3
2015 Spojené království Jonathan Marray
Pákistán Ajsám Kúreší
USA Nicholas Monroe
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–3, [10–8]
2014 Austrálie Chris Guccione
Austrálie Lleyton Hewitt
Izrael Jonatan Erlich
USA Rajeev Ram
7–5, 6–4
2013 Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
USA Tim Smyczek
USA Rhyne Williams
6–7(4–7), 6–2, [10–5]
2012 Mexiko Santiago González
USA Scott Lipsky
Spojené království Colin Fleming
Spojené království Ross Hutchins
7–6(7–3), 6–3
2011 Austrálie Matthew Ebden
USA Ryan Harrison
Švédsko Johan Brunström
Kanada Adil Shamasdin
4–6, 6–3, [10–5]
2010 Austrálie Carsten Ball
Austrálie Chris Guccione
Mexiko Santiago González
USA Travis Rettenmaier
6–3, 6–4
2009 Austrálie Jordan Kerr
USA Rajeev Ram
Německo Michael Kohlmann
Nizozemsko Rogier Wassen
6–7(6–8), 7–6(9–7), [10–6]
2008 USA Mardy Fish
USA John Isner
Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
6–4, 7–6(7–1)
2007 Austrálie Jordan Kerr
USA Jim Thomas
Austrálie Nathan Healey
Rusko Igor Kunicyn
6–3, 7–5
2006 USA Robert Kendrick
Rakousko Jürgen Melzer
Jižní Afrika Jeff Coetzee
USA Justin Gimelstob
7–6(7–3), 6–0
2005 Austrálie Jordan Kerr
USA Jim Thomas
USA Graydon Oliver
USA Travis Parrott
7–6(7–5), 7–6(7–5)
2004 Austrálie Jordan Kerr
USA Jim Thomas
Francie Gregory Carraz
Francie Nicolas Mahut
6–3, 6–7(5–7), 6–3
2003 Austrálie Jordan Kerr
Austrálie David Macpherson
Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
7–6(7–4), 6–3
2002 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Rakousko Jürgen Melzer
Německo Alexander Popp
7–5, 6–3
2001 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Brazílie André Sá
USA Glenn Weiner
6–3, 7–5
2000 Izrael Jonatan Erlich
Izrael Harel Levy
Spojené království Kyle Spencer
USA Mitch Sprengelmeyer
7–6(7–2), 7–5
1999 Austrálie Wayne Arthurs
Indie Leander Paes
Arménie Sargis Sargsian
USA Chris Woodruff
6–7, 7–6, 6–3
1998 USA Doug Flach
Austrálie Sandon Stolle
Austrálie Scott Draper
Austrálie Jason Stoltenberg
6–2, 4–6, 7–6
1997 USA Justin Gimelstob
Nový Zéland Brett Steven
USA Kent Kinnear
Severní Makedonie Aleksandar Kitinov
6–3, 6–4
1996 Jižní Afrika Marius Barnard
Jižní Afrika Piet Norval
Austrálie Paul Kilderry
Austrálie Michael Tebbutt
6–7, 6–4, 6–4
1995 Německo Joern Renzenbrink
Německo Markus Zoecke
Austrálie Paul Kilderry
Portugalsko Nuno Marques
6–1, 6–2
1994 Rakousko Alexander Antonitsch
Kanada Greg Rusedski
USA Kent Kinnear
USA David Wheaton
6–4, 3–6, 6–4
1993 Argentina Javier Frana
Jihoafrická republika Christo van Rensburg
Zimbabwe Byron Black
USA Jim Pugh
4–6, 6–1, 7–6
1992 Jihoafrická republika Royce Deppe
Česko David Rikl
USA Paul Annacone
USA David Wheaton
6–4, 6–4
1991 Itálie Gianluca Pozzi
Nový Zéland Brett Steven
Argentina Javier Frana
USA Bruce Steel
6–4, 6–4
1990 Austrálie Darren Cahill
Austrálie Mark Kratzmann
USA Todd Nelson
USA Bryan Shelton
7–6, 6–2
1989 USA Patrick Galbraith
USA Brian Garrow
Jihoafrická republika Neil Broad
Jihoafrická republika Stefan Kruger
2–6, 7–5, 6–3
1988 USA Kelly Jones
Švédsko Peter Lundgren
USA Scott Davis
USA Dan Goldie
6–3, 7–6
1987 USA Dan Goldie
USA Larry Scott
USA Chip Hooper
USA Mike Leach
1–6, 6–3, 7–5
1986 Indie Vidžaj Amritraž
USA Tim Wilkison
Jihoafrická republika Eddie Edwards
Paraguay Francisco González
4–6, 7–5, 7–6
1985 Austrálie Peter Doohan
USA Sammy Giammalva Jr.
USA Paul Annacone
Jihoafrická republika Christo Van Rensburg
6–1, 6–3
1984 Austrálie David Graham
Austrálie Laurie Warder
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 7–6
1983 Indie Vidžaj Amritraž
Austrálie John Fitzgerald
USA Tim Gullikson
USA Tom Gullikson
6–3, 6–4
1982 USA Andy Andrews
USA John Sadri
Austrálie Syd Ball
Austrálie Rod Frawley
3–6, 7–6, 7–5
1981 Austrálie Brad Drewett
USA Erik van Dillen
Jihoafrická republika Kevin Curren
USA Billy Martin
6–2, 6–4
1980 Rhodesie Andrew Pattison
USA Butch Walts
USA Fritz Buehning
USA Peter Rennert
7–6, 6–4
1979 USA Robert Lutz
USA Stan Smith
Austrálie John James
Austrálie Chris Kachel
6–4, 7–6
1978 USA Tim Gullikson
USA Tom Gullikson
Austrálie Colin Dibley
Austrálie Bob Giltinan
6–4, 6–4
1977 Egypt Ismail El Shafei
Nový Zéland Brian Fairlie
USA Tim Gullikson
USA Tom Gullikson
6–7, 6–3, 7–6

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hall of Fame Open na anglické Wikipedii.

  1. 2019 HALL OF FAME OPEN [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e TOURNAMENT HISTORY [online]. Hall of Fame Open [cit. 2020-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-19. (anglicky) 
  3. a b c d e Tennis and the Newport Casino [online]. International Tennis Hall Of Fame & Museum, 2011 [cit. 2020-03-19]. S. 83–96. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b THE VAN ALEN CUP [online]. Hall of Fame Open [cit. 2020-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-19. (anglicky) 
  5. Isner Breaks "Casino Curse"; Claims Second Career Title [online]. ATP World Tour.com, 10-07-2011 [cit. 2011-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. John Isner wins 3rd Hall of Fame title [online]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. a b c RENNER, Rick. The US Open introduced the tiebreak set 50 years ago today [online]. USTA, 2020-09-02 [cit. 2020-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GRIMSLEY, Will. Tennis: Its History, People and Events. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1971. Dostupné online. ISBN 0139033777. S. 26–30. (anglicky) 
  10. TIGNOR, Steve. 1970: The Tiebreaker Is Introduced [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]