Habermannův mlýn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O samotě v okresu Šumperk pojednává článek Habermannův mlýn a Habermannova vila.
Habermannův mlýn
Země Česko / Německo / Rakousko
Jazyk čeština
Délka 104 minut
Žánr drama
Námět Josef Urban
(stejnojmenný román)
Scénář Wolfgang Limmer
Režie Juraj Herz
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Karel Roden
Mark Waschke
Hannah Herzsprung
Zuzana Kronerová
Andrej Hryc
Oldřich Kaiser
Jan Hrušínský
Radek Holub
Produkce Pavel Nový
Karel Dirka
Jan Kuděla
Hudba Elia Cmiral
Kamera Alexander Šurkala
Střih Melanie Werwie
Výroba a distribuce
Premiéra 7. října 2010
Distribuce Bontonfilm
Rozpočet 87 milionů Kč
Habermannův mlýn na IMDb

Habermannův mlýn (2010) je film Juraje Herze.

Děj by se měl odehrávat v obci Bludov v severomoravských Sudetech mezi lety 19381945. Pojednává o německém mlynáři, který mluvil česky, měl české přátele a během války stál na straně Čechů. Po osvobození byl ale zavražděn a jeho rodina byla odsunuta. Děj filmu je inspirován skutečným osudem bludovského mlynáře Huberta Habermanna, ostatní postavy ve scénáři jsou ale vymyšlené.[1]

Film získal Bavorskou filmovou cenu za režii a za nejlepší herecký výkon (Mark Waschke).[2]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Hlavní část natáčení probíhala začátkem léta 2009 v okolí Vlašimi, jako mlýn z titulu filmu posloužil historický mlýn na řece Blanici poblíž obce Hradiště.[3]

Celkový rozpočet filmu je 87 milionů Kč, česká účast na něm je 30 milionů, z nich zhruba 10 tvoří grant od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.[1]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Jan Hrušínský Pospíchal
Oldřich Kaiser Brichta
Zuzana Kronerová Eliška
Karel Roden Březina
Mark Waschke August Habermann
Radek Holub Mašek
Hannah Herzsprung Jana Habermannová
Andrej Hryc Hartl
Ben Becker Koslowski
Wilson Gonzalez Ochsenknecht Hans Habermann
Jaromír Dulava Hora
Martina Hudečková Brichtová

Děj[editovat | editovat zdroj]

Statek sudetského Němce Habermanna (dnes tzv. Habermannova vila) leží v půli cesty mezi Postřelmovem a Bludovem (okres Šumperk). Původně se jednalo o velmi bohatou vilu s velkou zahradou, prosperujícím mlýnem a pilou. Hubert Habermann před válkou i za války zaměstnával české dělníky. Nikdy jim neporoučel, aby mluvili německy nebo aby pro něj za malou mzdu dřeli od rána do večera. Ba právě naopak, zaměstnavatel to byl velmi ohleduplný a blízké přátele nacházel ponejvíce mezi Čechy. Také doma především se svými dětmi mluvil téměř výhradně česky. Za války ho často navštěvovali vysocí němečtí představitelé a přemlouvali ho ke vstupu do NSDAP. Tam nikdy nevstoupil. Dál zaměstnával Čechy a jakékoliv projevy nacionalismu od svých německých spoluobčanů nebral vážně. Za války také toleroval, když se v jeho mlýně mlela mouka pro odboj a on sám podporoval potravinami partyzány v okolních v lesích. S blížící se porážkou německých vojsk a stoupajícím sebevědomím Čechů se jeho pracovníci v čele se správcem mlýna dohodli, že si po válce přivlastní jeho bohatství. Aniž se mohl Hubert Habermann jakkoliv bránit, byl jimi po válce zajat a úkladně zavražděn. Jeho ostatky byly údajně spáleny v kotelně bludovských lázní. Jeho manželka i s dětmi byla vyhnána do Německa. Poté si majetek spiklenci rozdělili mezi sebe. Za tuto vraždu byli trestně stíháni, ovšem vzhledem k tomu, že se tělo nikdy nenašlo, byli zproštěni obvinění.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Už krátce před premiérou filmu místní novinářka S. Rybičková uveřejnila svůj výzkum ohledně skutečných okolností případu.[4] Konstatovala, že film se od nich výrazně odchyluje: Habermann i jeho žena byli Čechoněmci, a především – nebyl ubit místní lůzou, ale zastřelen ze msty svým známým, holičem Pazourem.

Novinář J. Gregor v týdeníku Respekt ještě předtím upozornil na několik odlišností od historické pravdy už v původním Urbanově románu (film ale ve vymýšlení jde ještě dále), na které však má podle něj tvůrce právo. Za neetické ale označil, že ve filmu je jako jeden z vrahů ukázán Pospíchal, což je změněné jméno Zdeňka Pospíšila, skutečné osoby zakladatele bludovských lázní, který za války pomáhal odboji a po únoru 1948 strávil 11 let ve vězení. Že Pospíšil zavraždil Habermanna, je spekulace, proti které vystupují jeho příbuzní, kteří se zároveň dlouhou dobu snaží o restituci lázní.[5]

S ostrou kritikou historických nepravd ve filmu vystoupil i politolog Stanislav Balík, jinak též zastupitel obce Bludov.[6] Zejména v ní zdůraznil vytržení děje z kontextu doby, celkovou manipulativnost filmu („má jednoznačnou ambici – být zrcadlem zvráceností, jichž se Češi dopustili na Němcích“) a popírání známých faktů v této konkrétní události: krom česko-německého původu obou manželů Habermannových a faktu, že žádný lynč se nekonal, také třebas toho, že na území Říše (Bludov spadal do Sudetské říšské župy) bylo nemožné, aby byl Čech starostou obce, stejně jako bylo nemožné, aby v národnostně krajně vypjatých dobách spolu cvičili Češi a Němci v Sokole (když ten byl navíc hned na začátku okupace zakázán), že také bludovský farář žádnému nacistovi k útěku před trestem nepomohl, ani žádné sudetské Němce do odsunu nevyprovázel, protože byl již roku 1944 i se svým kaplanem potrestán za pomoc odboji posláním do koncentračního tábora Terezín, kde tři dny před koncem války zemřel.

Další ostrá kritika byla uveřejněna na stránkách Občanského sdružení Lidice.[7] Autor K. Čech v ní, podobně jako p. Balík ve svém komentáři, poukazuje na vážné faktické chyby filmu, jak v životopisných detailech, tak v celkovém pojetí dobové válečné situace a česko-německých vztahů. Krom výše zmíněných fabulací mj. i na to, že Němci nepopravili 9 místních českých občanů za to, že by v lese zastřelili dva německé vojáky, ale popravili ve skutečnosti 23 rukojmí za spolupráci s partyzány.

Na veškeré námitky režisér nijak nereagoval. Autor předlohy Josef Urban se však kritice brání: „Neměl jsem a nemám žádný důvod někoho poškodit. Vycházel jsem z reálných vzpomínek pamětníků, ale není to literatura faktu, nýbrž román. ... To, že nejsou v okresním archivu ucelené doklady k osudným událostem, neznamená, že ve skutečnosti neexistují. Nebudu a nechci je vytahovat, zatím nemám důvod.“[4]

Recenze[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČTK: Juraj Herz dokončuje Habermannův mlýn, snímek o odsunu Němců po válce. Lidovky.cz 6. září 2009. Dostupné online
  2. SPÁČILOVÁ, Tereza: Němci ocenili Juraje Herze za válečné drama Habermannův mlýn. iDNES.cz, 15. ledna 2010. Dostupné online.
  3. ČTK: Juraj Herz začal natáčet drama Habermannův mlýn. Týden 26. března 2009. Dostupné online
  4. a b Habermannův mlýn míří do kin. Kdo ale opravdu zabíjel? Deník to zjistil – článek v Šumperském a jesenickém deníku ze 4. 10. 2010
  5. GREGOR, Jan: Podívat se pravdě do očí. Respekt 41/2010. 11. října 2010: s. 59.
  6. BALÍK, Stanislav: Habermannův lynč a národní sebebičování, Revue Politika 22. října 2010
  7. Habermannův mlýn - další příspěvek k přepisování dějin aneb pohádka o hodném mlynáři Habermannovi a zlých Češích

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Grulich, Jakub. Budou rozpuštěni jako cukr v kávě. (Život neodsunutých Němců v ČSR v letech 1945 - 1953), Zábřeh 2008.
  • Grulich, Jakub. Vzpomínky ze zapomnění, Zábřeh 2009.
  • URBAN, J. Habermannův mlýn 1.vyd.Grafis s.r.o. 2001 169 s. ISBN 80-238-6063-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]