HMS Audacious (1912)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
HMS Audacious na moři
HMS Audacious na moři
Základní údaje
Námořní vlajka Velké Británie
Typbitevní loď
Třídatřída King George V
UživateléRoyal Navy
Jméno podlesmělost
Objednánav roce 1910
Zahájení stavbybřezen 1911
Spuštěna na vodu14. září 1912
Uvedena do službysrpen 1913
Osudpotopila se po najetí na německou minu 27. 10. 1914
Takticko-technická data
Výtlak23 000 t[1]
Délka182,1 m
Šířka27,1 m
Ponor8,7 m
Pohon18 kotlů
4 parní turbíny
4 lodní šrouby
31 000 hp
Palivouhlí
Rychlost22 uzlů
Dosah6730 nám. mil při 10 uzlech
Posádka782
Pancíř200–300mm boky
100–250mm přepážky
75–250mm barbety
280mm čela věží
25–100mm paluby
Výzbroj10× 343mm kanón (5×2)
16× 102mm kanón (16×1)
4× 47mm kanón (4×1)
3× 533mm torpédomet

HMS Audacious byla bitevní loď typu dreadnought britského královského námořnictva, patřící ke třídě King George V. Její operační nasazení v první světové válce bylo jen velmi krátké, neboť se dne 27. října 1914 potopila při cestě na cvičnou dělostřelbu. Najela na minu položenou německým pomocným křižníkem SS Berlin.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Audacious

Plavidlo postavila v letech 1911–1913 britská loděnice Cammell Laird v Birkenheadu.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Potápějící se Audacious. Záchranné čluny odváží posádku na osobní loď Olympic, z jejíž paluby byla pořízena tato fotografie

Hlavní výzbroj tvořilo deset 343mm kanónů v pěti dvoudělových věžích umístěných v ose trupu. Doplňovalo je šestnáct 102mm kanónů, čtyři 47mm kanóny a tři 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osmnáct kotlů Babcock & Wilcox (Audacious a Centurion měly kotle Yarrow) a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 31 000 ihp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 21 uzlů. Dosah byl 6730 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HMS Audacious(1912) na anglické Wikipedii.

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. New York: Conway Maritime Press., 1985. S. 30. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]