Hýl rudý
 Hýl rudý | |
|---|---|
 Samec | |
 Samice
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěnkavovití (Fringillidae) |
| Rod | hýl (Carpodacus) |
| Binomické jméno | |
| Carpodacus erythrinus (Pallas, 1770) | |
 Rozšíření hýla rudého
hnízdiště
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) je středně velký druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Tvoří 5 poddruhů.
- C. e. erythrinus – hýl rudý evropský obývá Evropu a západní Sibiř.
- C. e. canabensis – hýl rudý kavkazský obývá Malou Asii, Kavkaz a Zakavkazí.
Další 3 poddruhy žijí v Asii.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 13,5–15 cm). Plně dospělí samci mají červenou hlavu a hruď, mladší samci a samice jsou nenápadně hnědošedě zbarvení, s krátkým a silným zobákem.[3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Druh s palearktickým typem rozšíření, od Pacifiku na Dálném východě po střední Evropu, kde se vyskytuje pouze ostrůvkovitě a je téměř výlučně soustředěn na vyšší horské oblasti; izolovaně zasahuje i více na západ, až po Holandsko a Skotsko. Většinu evropského areálu rozšíření osídlil až v průběhu 19. a zejména v druhé polovině 20. století.[4] Hnízdí v listnatých křovinách a hustě zarostlých místech.[5] Přísně tažný druh se zimovišti v jižní Asii.[2]
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
Hnízdění v České republice bylo poprvé prokázáno v roce 1962 u Tovačova, zvláště po roce 1970 došlo ke značnému rozšíření lokalit a nárůstu počtu hnízdících ptáků. V současné době hnízdí ve všech pohraničních pohořích a na Českomoravské vysočině, v nižších polohách hnízdí především na Ostravsku; celková populace byla v letech 1973–77 odhadována na 30–50 párů, v letech 1985–89 na 350–450 párů a v letech 2001–2003 již na 1300–2000 párů.[2][6]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Obvykle hnízdí v koloniích, většinou o 10–15 párech, řidčeji i jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o několik dní dříve než samice a v předhnízdní době bývají značně agresivní, avšak bez přesně vymezených teritorií. Hnízdo staví samotná samice nízko nad zemí ve vysokých bylinách nebo keřích. Hnízdí 1× ročně; snůška čítá 3–6(7) modravých, jemně tmavě skvrnitých vajec o velikosti 19,97 × 14,53 mm. Inkubace trvá 11–12 dnů, sedí pouze samice. Mláďata krmí oba rodiče; hnízdo opouštějí po 9–12 dnech a pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Převažují semena, ale objevují se i květy, pupeny a lístky různých stromů. Živočišná složka, tvořená hlavně malým, málo mobilním hmyzem a pavouky, bývá zastoupena především v potravě mláďat na hnízdě.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 388–389.
- ↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hýl rudý na Wikimedia Commons - Galerie hýl rudý na Wikimedia Commons
Taxon Carpodacus erythrinus ve Wikidruzích- Jarmila Kačírková: Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) Kouty nad Desnou, 9.6.2019. Dostupné online.
