Hýl pouštní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHýl pouštní
alternativní popis obrázku chybí
Hýl pouštní (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodhýl (Bucanetes)
Binomické jméno
Bucanetes githagineus
(Lichtenstein, 1823)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hýl pouštní (Bucanetes githagineus, česky také hýl trubač nebo hýl stepní[2]) je středně velký druh pěvce z čeledi pěnkavovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samec má v létě světle červený zobák a růžové nohy, strany ocasu u kořene, narůžovělý kostřec, břicho a spodní část boků a teple hnědý hřbet a pláštík. Na podzim se podobá samici, která je celkově méně výrazněji zbarvená, se světle šedavě žlutohnědým zobákem a světle okrově růžovýma nohama. Vyhledává skalnaté a kamenité pouště a polopouště. Stálý, ale potulný.[3] V roce 2011 byl poprvé zaznamenán také na území České republiky (Polešovice, Zlínsko).[4]

Vejce hýla pouštního (Bucanetes githagineus amantum)

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Rhodopechys githaginea (M. H. C. Lichtenstein, 1823)
  • Bucanectes githaginea

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

  • B. g. amantum (Hartert, 1903) – Kanárské ostrovy
  • B. g. crassirostris (Blyth, 1847) – od Turecka a Sinajského poloostrova, přes Blízký východ a střední Asii po západní Indii
  • B. g. githagineus (M. H. C. Lichtenstein, 1823) – Egypt a Súdán
  • B. g. zedlitzi (Neumann, 1907) – severní Afrika a jihovýchodní Španělsko

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. BioLib.cz – Bucanetes githagineus (hýl trubač) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  3. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. Přehled pozorování hýla pouštního z území ČR na stránkách FK ČSO (citováno 2013-03-04)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]