Hévíz (jezero)
| Hévíz | |
|---|---|
 Hévízi-tó Letecký pohled | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Maďarsko |
| Okresy | Keszthely |
| Město | Hévíz |
| Župa | Zala |
| Region | Západní Zadunají |
  Hévízi-tó | |
| Zeměpisné souřadnice | 46°47′14″ s. š., 17°11′35″ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 4,4 ha |
| Max. hloubka | 38 m |
| Ostatní | |
| Typ | termální jezero |
| Nadm. výška | 105 m n. m. |
| Přítok vody | pramenná jeskyně |
| Odtok vody | Hévízi-csatorna |
| Přístupná | zpoplatněn vstup |
| Sídla | Hévíz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hévíz (maďarsky Hévízi-tó [Hévízské jezero] nebo též Hévízi-gyógytó [Hévízské lázeňské jezero]) je termální jezero, ležící v Maďarsku na východním okraji města Hévízu v okrese Keszthely v župě Zala asi 8 km od okresního města Keszthely, 36 km od župního města Zalaegerszeg a 220 km od hlavního města Budapešť.
Rozměry[editovat | editovat zdroj]
S rozlohou 4,4 ha (44.000 m²) představuje největší termální jezero v Evropě. Hloubka jezera činí 38 m. Obrys jezera je přibližně oválný.
Chemické složení vody[editovat | editovat zdroj]
Voda v jezeře obsahuje kationty draslíku, sodíku, amoniaku, vápníku a hořčíku, anionty fluoru, chlóru, bromu, jódu, síry, hydrogenuhličitanový a síranový aniont a organické sloučeniny. Díky přítomnosti radonu je mírně radioaktivní (asi 0,22-0,28 mCi/l[1]).
Chemické složení vody je zkoumáno od 18. století. Podrobná chemická analýza proběhla poprvé v roce 1952, další v roce 1992[2]:
v roce 1952 [mg/l] |
v roce 1992 [mg/l] | |
|---|---|---|
| K+ | 6,520 | 9,600 |
| Na+ | 44,670 | 25,000 |
| NH++ | - | 0,130 |
| Ca++ | 87,730 | 87,000 |
| Mg++ | 37,400 | 37,000 |
| F− | 1,400 | 1,300 |
| Cl− | 25,000 | 27,000 |
| Br− | - | 0,120 |
| I− | - | 0,023 |
| S−− | 0,069 | 2,500 |
| SO4−− | 94,620 | 63,000 |
| HCO3−− | 414,870 | 353,000 |
| HBO2 | 4,710 | - |
| H2SiO2 | 14,560 | 19,760 |
| CO2 | 60,020 | 36,000 |
| O2 | 0,360 | 3,800 |
Život v jezeře[editovat | editovat zdroj]
_-_v%C3%B6r%C3%B6s_t%C3%BCnd%C3%A9rr%C3%B3zsa.jpg)
Ve vodě žije mnoho bakterií, o nichž se předpokládá, že se podílejí na léčivých účincích vody. Mezi jinými jsou tu sinice a různé druhy aktinobakterií. Micromonospora heviziensis je endemit, vyskytující se pouze v tomto jezeře.
Z vícebuněčných organismů jsou významně zastoupeny například zelené řasy.
Hladina jezera je pokryta všudypřítomnými lekníny z níž nejčastějšími jsou červený leknín, původem z Indie zatímco původní druh Leknín bílý z jezera téměř vymizel ale lze se s ním o to hojněji setkat v odtokovém kanále.[3]
Zdroj vody[editovat | editovat zdroj]
Voda do jezera vyvěrá v pramenné jeskyni, která se nachází na jeho dně. Zdroj je velmi vydatný, asi 410 litrů za sekundu. Voda v jezeře se tak vymění každých 72 hodin.
Prameny jsou v jeskyni dva – na její východní straně vyvěrá do jezera voda o teplotě 26 °C, na západní straně pramení voda o teplotě 41 °C.
Cirkulace vody[editovat | editovat zdroj]
Voda v jezeře je v neustálém pohybu. Teplá voda ze spodní části jezera stoupá k hladině, zatímco ochlazená voda z povrchu klesá ke dnu. Kromě toho se i díky oválnému tvaru jezera celá vodní masa pomalu otáčí vpravo. Tento dvojí pohyb napomáhá k regulaci teploty vody v jezeře i k distribuci látek ve vodě rozpuštěných.
Odtok vody[editovat | editovat zdroj]
Voda z jezera vytéká na jeho jižní straně kanálem Hévízi-csatorna, širokým 10-12 m, který po 13 km ústí do řeky Zaly. Termální voda, která jezero opouští, vytváří v kanále jedinečné životní podmínky, unikátní v celé Evropě.
Výzkum jezera[editovat | editovat zdroj]
První mapa jezera pochází z roku 1769, ale hloubka jezera v ní není určena. V 60. letech 19. století byla hloubka odhadována na 43 m. První potápěčské průzkumy jezera proběhly v roce 1908, bylo však dosaženo hloubky pouze 22 m. Hloubka jezera byla poprvé změřena v roce 1953.
Lázně[editovat | editovat zdroj]
Lázeňství se zde provozuje od roku 1795. Tehdy byly postaveny první lázeňské budovy u jezera a zřízeno přírodní koupaliště. Lázeňská budova v podobě blízké dnešní byla postavena v roce 1911, rekonstruována byla v roce 1970. 3. března 1986 však její centrální část vyhořela. Obnova byla dokončena roku 1989. Poslední významná rekonstrukce a modernizace lázní se uskutečnila v letech 2000–2002.
Voda z jezera má příznivé účinky proti revmatismu a dalším chorobám pohybového aparátu. Používá se i pro pitnou kúru, neboť potlačuje žaludeční potíže. K léčebným účelům se používá také bahno ze dna jezera.
Teplota vody v jezeře dosahuje v létě 33-35 °C a v zimě 24-26 °C, což umožňuje celoroční provoz lázní.
-
Letecký pohled na lázeňskou budovu -
Lázeňská budova -
Detail části lázeňské budovy -
Vnitřní část lázeňské budovy -
Léčivé prameny
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hévízi-tó na maďarské Wikipedii, Lake Hévíz na anglické Wikipedii, Hévízi-csatorna na maďarské Wikipedii a A Hévízi-tó forrásbarlangja na maďarské Wikipedii.
- ↑ SZÁNTÓ Endre: Hévíz, str. 40, poslední odstavec. Nereus Kiadói Bt., 1993, ISBN 963-8158-01-8
- ↑ SZÁNTÓ Endre: Hévíz, str. 40. Nereus Kiadói Bt., 1993, ISBN 963-8158-01-8
- ↑ JEDINEČNÁ PŘÍRODA [online]. Hévíz.hu [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
