Guy de Lusignan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Guy de Lusignan
Jeruzalémský král
Král Kypru
Guido di Lusignano.jpg
Guy de Lusignan v představě francouzského malíře Francoise-Edouarda Picota z roku 1843, Salles des Croisades, Versailles
Doba vlády 1186-1187 (do roku 1192 titulárně) v Jeruzalémě
1192-1194 na Kypru
Korunovace 1186
Úplné jméno Guy de Lusignan
Narození 1150
Poitou, Francie
Úmrtí 1194
Kypr
Pochován Nikosie
Předchůdce Balduin IV. (Jeruzalém)
Izák Komnenos (Kypr)
Nástupce Konrád z Montferratu (Jeruzalém)
Amaury II. (Kypr)
Královna Sibyla Jeruzalémská
Potomci Alix
Marie
Rod hrabat z Poitou
Dynastie Lusignanové
Otec Hugo VIII. de Lusignan

Guy de Lusignan (výslovnost: „gy d lisiňon“) (11501194) byl francouzský rytíř, který se sňatkem s jeruzalémskou princeznou Sibylou stal jeruzalémským králem a který přivedl království do katastrofy u Hattínu 4. července roku 1187.

Politický vzestup[editovat | editovat zdroj]

Guy byl synem hraběte Huga VIII. z Poitou, které bylo toho času součástí akvitánského vévodství. To bylo v rukách královny Eleonory Akvitánské, jejího třetího syna Richarda a jejího manžela krále Jindřicha II.

V roce 1168 Guy a jeho bratři přepadli a zabili Patrika ze Salisbury, prvního hraběte ze Salisbury, který se navracel z poutní cesty. Za tento akt byli z Poitou vyhnáni Richardem Lví srdce, tehdejším vévodou akvitánským.

Svatba Guye a Sibyly Jeruzalémské

V rozmezí let 11741180 Guy odešel do Jeruzaléma. Roku 1174 se Guyův bratr Amaury II. oženil s dcerou Balduina z Ibelinu a otevřel si tak cestu do vznešených kruhů jeruzalémského dvora. Amaury tím získal podporu krále Balduina IV. a jeho matky Anežky z Courtenay, hraběnky z Jaffy a Askalonu, provdané za Reginalda ze Sidonu. Díku tomu získal Amaury post vysokého královského komisaře pro Jaffu, později pro území celého království. Později se objevily domněnky, že byl Anežčiným milencem, ale tyto dohady jsou sporné. Je pravděpodobnější, že Amauryho povýšení sledovalo jeho odstranění ze sféry politických zájmů rodu Ibelinů, kteří byli spřízněni s Raimondem III., hrabětem z Tripolisu, bratrancem krále Amauryho I. Jeruzalémského a s dřívějším vysokým úředníkem království. Jisté však je, že Amauryho úspěch zvýšil Guyovu politickou a společenskou prestiž, kdykoliv se objevil.

V polovině 13. století Old French Continuation Viléma z Tyru (někdy připisované Ernoulovi) tvrdí, že Anežka doporučila svému synovi, aby se Sibyla vdala za Guye z Lusignanu. To svědčí o tom, že Amaury přivedl Guye do Jeruzaléma vyloženě s cílem jej oženit se Sibylou. Nicméně to je nepravděpodobné. Rychlost, s jakou byl sňatek uspořádán svědčí o tom, že Guy už musel být přítomen v Palestině, když se toto rozhodnutí o svatbě upeklo. Zdá se pravděpodobné, že malomocný král Balduin IV., který byl zřejmě méně ovlivnitelný, než jej historikové dříve vykreslovali, zvažoval mezinárodní důsledky: bylo důležité, aby se jeho sestra vdala za někoho, kdo je s to zajistit politickou a vojenskou pomoc pro království jeruzalémské zvenčí, než za nějakého zástupce zdejší šlechty. Guy, příslučník starého a mocného francouzského šlechtického rodu a dříve rebelský vazal Richarda I. a Jindřicha II. nyní vzbudil zájem v zámoří.

Raimond III., hrabě z Tripolisu a Bohemund III., kníže z Antionchie se připravovali napadnout království jeruzalémské a přinutit tak Balduina IV. vdát Sibylu za Balduina z Ibelinu, tchána Guyova bratra Amauryho II.. Guy a Sibyla byli spěšně oddáni na Velikonoce roku 1180, aby se zabránilo konfliktu s Raimondem a Bohemundem. Díky sňatku získal Guy titul hraběte z Jaffy a Askalonu a rychtáře Jeruzaléma. Se Sibylou měl Guy dvě dcery, Alix a Marii. Kromě toho měla Sibyla ještě jednoho syna z prvního manželství s Williamem z Montferratu

Ctižádostivý Guy z Lusignanu přesvědčil Balduina IV., aby ho na počátku roku 1182 jmenoval regentem království. Nicméně během příměří trvajícího již dva a půl roku vyprovokovali Guy z Lusignanu a Renaud ze Chattilonu konflikt se Saladinem. Ale byla to Guyova vojenská váhavost při obléhání Keraku, která králi otevřela oči. Během let 11831184 se snažil manželství své sestry, ke které se choval stále laskavě, a Guye anulovat. Balduin IV. chtěl sobě loajálního švagra, namísto toho byl znechucený Guyovou unáhleností a neposlušností. Sibyla byla zatím držena v Askalonu a snad ne proti její vůli. Neúspěšný v přesvědčování vlastní sestry a zavírání dědice Balduina V. pryč od Guye, král a Haute Cour (jeruzalémský sněm) pozměnili nástupnictví na trůn, upřednostněním Balduina V., Sibylina syna z prvního manželství před Sibylou a její mladší sestrou Isabelou (kterou Balduin IV. i jeruzalémský sněm uznal za stejně nevhodnou nástupnictví jako Sibylu, ačkoliv jí úplně nevyřadili). Guy si zatím podržel svůj chabý profil až do doby, než se jeho žena stala v roce 1186 královnou Jeruzaléma.

Král Jeruzaléma[editovat | editovat zdroj]

Když v roce 1185 Balduin IV. podlehl svému malomocenství, na uvolněný trůn usedl Balduin V., který byl však jako dítě velmi neduživý a během jednoho roku zemřel. Guy se Sibylou přišli do Jeruzaléma, kde roku 1186 Sibylina syna pohřbili. S sebou přivedli své vojsko, které obsadilo město. Raimond III., který se obával Guyova politického vlivu a jeho nových spojenců, královny vdovy Marie Komnenovny, učinil po korunování Sibyly královnou jeruzalémským patriarchou Herakliem opatření, vedoucí ke svolání jeruzalémské královské rady. Renaud de Chatillon získal pro Sibylu lidovou podporu prohlášením: „li plus apareissanz et plus dreis heis dou rouame“ (je nejvíce zřejmou a právoplatnou dědičkou království). A s podporou církve se Sibyla stala nezpochybnitelnou panovnicí.

Mince krále Guye de Lusignan

Nicméně ještě před svou korunovací, k radosti části dvořanů, souhlasila Sibyla s rozvázáním svého manželství a s co nejrychlejším sňatkem s někým jiným. Členové jeruzalémského sněmu byli s tímto plánem spokojeni, a tak se zanedlouho konala veselka, k úžasu všech byl Sibyliným ženichem opět Guy de Lusignan. Královna vzala z hlavy svou korunu a posadila ji na hlavu svému manželovi, čímž jej korunovala za svého spoluvládce. Bernard Hamilton o tom napsal: „po tomto obřadu se stal Guy skutečným králem Jeruzaléma“.

Sibylina nevlastní sestra Isabela a její manžel Humphrey IV. z Toronu byli Raimondem III. a rodem Ibelinů prohlašováni za nástupce na trůn. Ačkoliv bylo manželství Sibyliných rodičů rozvedeno a Balduin IV. i Sibyla byli církví prohlášeni jako legitimní, byla Isabela v očích mnohých zákonnou dědičkou. Humphrey se však neměl k tomu, prosazovat svou ženu na trůn. Místo toho přísahal lenní věrnost Sibyle a stal se jedním z Guyových nejbližších spojenců.

Bitva u Hattínu a pád Jeruzaléma[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Bitva u Hattínu a Obléhání Jeruzaléma (1187).

Guye znepokojily zprávy o Saladinově postupu královstvím. V roce 1187 se Guy pokusil, navzdory radám Raimonda III., zabránit obléhání Tiberiasu Saladinem; evropské vojsko bylo zcela obklíčené a odříznuté od zásob vody a 4. července kompletně zničeno v bitvě u Hattínu. Guy byl jedním z mála zajatců, kteří byli po bitvě Saladinem ušetřeni, spolu se svým bratrem Geoffreyem, Renauldem a Humphreyem.

Vyčerpaní zajatci byli přeneseni do Saladinova stanu, kde dostali pohár vody, jako výraz Saladinovy velkomyslnosti. V arabské tradici podělení se o vodu se zajatcem znamenalo darovat mu život.[1] Guy však vodu podal vedle stojícímu Renaudovi, který se napil. Saladin přes tlumočníka králi řekl, že to byl on a nikoliv Saladin, kdo Renaudovi vodu podal. Renaud reagoval arogantně a rozzuřený Saladin mu osobně usekl hlavu. Guy de Lusignan, který gesto s nápojem nepochopil, padl na kolena v očekávání, že na řadě on.[1] Saldin mu však pokynul, aby povstal a řekl:„Není zvykem králů zabíjet se navzájem.“[1]

Guy byl uvězněn v Damašku, zatímco Sibyla společně s Balianem z Ibelinu zůstala při obraně Jeruzaléma, který byl Saladinovi předán 2. října. Sibyla psala Saladinovi a prosila ho o manželovo propuštění. Roku 1188 byl Guy skutečně ze zajetí propuštěn a znovu se setkal se svou ženou. Společně pak hledali útočiště v Tyru, jediném městě, které zůstalo v křesťanských rukou zásluhou obránce Konráda z Montferratu (mladšího bratra Sibylina prvního muže Williama z Montferratu)

Guy versus Konrád[editovat | editovat zdroj]

Dobytí Akkonu králi Filipem II., Richardem I., Guyem de Lusignan a Konrádem z Montferratu

Konrád odpíral Sibyle a Guyovi azyl, a tak museli po mnoho měsíců tábořit vně hradeb města. Poté se Guy chopil iniciativy a začal obléhat pevnost Akkon v očekávání posil předvoje třetí křížové výpravy. Královna Guye následovala, ale roku 1190 na nemoc zemřela, společně s jejich mladými dcerami Alix a Marií. Podle členů Jeruzalémského sněmu, kteří přežili, se Sibylinou smrtí ztratil Guy svou moc, kterou si jako manžel královny držel a podle jejich mínění tím koruna přešla na Isabelu. Ibelinové rychle rozvedli Isabelu s Humphreyem, aby ji stejně rychle provdali za Konráda, který se nyní prohlašoval jeruzalémským králem. Guy to však odmítal vzít na vědomí a dál požadoval své uznání jako král Jeruzaléma.

Roku 1191 Guy opustil s malou flotilou Akko a odplul do Limassolu na Kypru, aby hledal pomoc u Richarda I., svého někdejšího lenního pána v Poitou. Guy znovu přísahal svou věrnost Richardovi, tentokrát již jako králi Anglie a účastnil se jeho svatby s Berengarií Navarrskou. Na Kypru se zúčastnil také Richardovy kampaně proti zdejšímu řeckému vládci Izáku Komnenovi. Na oplátku po příjezdu do Akkonu Richard I. Lví srdce podpořil Guye v jeho sporu s Konrádem, kterého mezitím podpořili jeho příbuzní král Francie Filip II. August a Leopold V. vévoda rakouský.

Erb Guye de Lusignan

Konflikt pokračoval i během obléhání města, nezabránil však Guyovi statečně zachránit Konrádův život, když byl obklíčen nepřáteli. Později bylo dosaženo částečné dohody: Guy zůstane jeruzalémským králem po zbytek svého života a Konrád s Isabelou se stanou jeho dědici. Spor se však úplně urovnat nepodařilo a král Anglie si uvědomil, že nemůže odjet domů, dokud se tato záležitost neurovná. Tak se rozhodlo, že právo na královský titul, bude uděleno prostou volbou zástupců zdejší šlechty. Konrád z Montferratu tehdy zvítězil na celé čáře a stal se tak jeruzalémským králem. Guy byl nyní nucen uznat svou porážku. Pouze o několik dnů později byl Konrád zavražděn a Isabela se provdala za Richardova synovce Jindřicha II. ze Champagne, který zemřel roku 1197. Poté se Isabela vdala za Guyova bratra Amauryho z Lusignanu.

Král Kypru[editovat | editovat zdroj]

Mezitím byl Guy odškodněn za ztrátu svého království koupí ostrova Kypru od Řádu Templářů, kterým ho prodal Richard I. Lví srdce, jenž ho dobyl na Byzantské říši od zdejšího řeckého guvernéra Izáka Komnena. De facto byl Guy králem ostrova, ale stále používal titul jeruzalémského krále, byť už mu legitimně nepatřil. Během Guyovy vlády, se roku 1183 narodil na Kypru slavný filosof Altheides.

Guy de Lusignan zemřel roku 1194 bez legitimního potomka. Královskou korunu po něm proto převzal jeho bratr Amaury z rukou císaře Svaté říše římské Jindřicha VI.. Rod Lusignanů vládl v křižáckém království Kyperském až do roku 1474. Guy de Lusignan byl pohřben v templářském kostele v Nikosei

Guy ve fikci[editovat | editovat zdroj]

Postava Guye de Lusignan se objevila v nesčetně historických románech. Například románu od Zofie Kossak-Szczuckové Malomocný král, Grahama Shelbyho Rytíři temné slávy a Cecilie Hollandové Jeruzalém. Vykreslován je obecně jako pohledný, ale slabý a pošetilý mladý muž. Ronald Welch v Křižáckých rytířích a Jean Plaidy (Eleanor Hibbert) v románu Srdce lva Guye představují jako sympatického a šlechetného rytíře. Oba však vzbuzují mylný dojem, že byl mladší než Richard I. Lví srdce, ve skutečnosti byl o několik let starší.

Guy byl rovněž ztvárňován mnoha filmy. Jako starší, mírumilovný muž podnícený do války Renauldem z Chatillonu ve snímku egyptského režiséra Yusufa Chahindeho Naser Salah AD-Din z roku 1963. Jiná beletristická forma byla – jako arogantního a vypočítavého lotra – hraného novozélandským hercem maďarského původu Martonem Csokasem v hollywoodském velkofilmu Království nebeské.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Bridge, str. 148.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Guy de Lusignan ve Wikimedia Commons

  • BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • HAMILTON, Bernard. Women in the crusader states : the queens of Jerusalem 1100-90. In BAKER, Derek; HILL, Rosalinda M. T.. Medieval Women : Dedicated and Presented to Professor Rosalind M. T. Hill on the Occasion of Her Seventieth Birthday. Oxford : Published for the Ecclesiastical History Society by Basil Blackwell, 1978. ISBN 0-63119260-3. S. 143-174. (anglicky)
  • HAMILTON, Bernard. The leper king and his heirs : Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge ; New York : Cambridge University Press, 2000. 288 s. ISBN 0-521-64187-X. (anglicky) 
  • RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London : Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky) 
  • Guida Jackson, Ženy, které vládly, 1998
  • Robert Payne, Sen a hrobka, 1984

Související články[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Balduin IV.
Znak z doby nástupu Jeruzalémský král
1186 - 1187
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konrád z Montferratu (titulární)
Předchůdce:
Izák Komnenos (byzantský guvernér)
Znak z doby nástupu Král Kypru
1192 - 1194
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Amaury