Gustav Mahler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Mahler
Gustav Mahler
Gustav Mahler
Narození7. července 1860
Kaliště, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. května 1911 (ve věku 50 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíendokarditida a sepse
Místo pohřbeníGrinzinger Friedhof
Národnostžidovská
Alma materVídeňská univerzita
Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Povoláníhudební skladatel, dirigent
RodičeBernhard Mahler a Marie Mahlerová
Manžel(ka)Alma Mahlerová (1902–1911)
DětiAnna Mahler
Maria Anna Mahler
Významná dílaSymfonie č. 1 D dur
Symfonie č. 8
Symfonie č. 2
Symphony No. 5
PodpisPodpis
Webová stránkawww.gustav-mahler.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Mahler (7. července 1860 Kaliště18. května 1911 Vídeň) byl hudební skladatel, narozený v židovské, německy hovořící rodině na Vysočině v obci Kaliště (okres Pelhřimov) na česko-moravském pomezí v tehdejším Rakouském císařství. Byl rovněž vynikajícím dirigentem. Mahler je společně se svým učitelem Antonem Brucknerem považován za největšího rakouského skladatele symfonické hudby.[kým?] Částečně se inspiroval českou lidovou hudbou.[zdroj?]

Životopis

Socha Gustava Mahlera v Toblachu, kde skladatel několikrát trávil dovolenou. Obec byla tehdy součástí rakouského Tyrolska. Od konce první světové války patří do italské oblasti Tridentsko-Horní Adiže.
Pomník Gustava Mahlera v Jihlavě od sochaře Jana Koblasy (detail)

Gustav Mahler projevoval výjimečný hudební talent již od dětství. Byl vychováván jihlavskými hudebníky a velmi citlivě vnímal lidovou hudební kulturu tohoto kraje, která se později zčásti odrážela i v jeho tvorbě, vedle prvků lidové hudby židovské (klezmer). V Jihlavě žil do roku 1875.

Dne 9. března 1902 se v kostele svatého Karla Boromejského ve Vídni oženil s hudební skladatelkou Almou roz. Schindlerovou, s níž měl dvě dcery – Marii Annu (1902–1907) a Annu Justine (1904–1988).

Mahler byl vegetariánem, vegetariánství přičítal velký význam pro rozvoj své duše.[1] Byl znám svou velkou pracovitostí a snahou o neustálé zlepšování svých již dokončených děl.

Ke konci svého pobytu v New Yorku (v roce 1911) byl Mahler již vážně nemocen. Nejprve se uvažovalo o chřipce, ale nakonec se ukázalo, že jde o bakteriální onemocnění srdce. Nepomohli mu lékaři v Americe, Paříži a nakonec ani ve Vídni, kam se po dlouholetém pobytu ve Spojených státech vrátil. Ve Vídni dne 18. května 1911 ve věku 50 let zemřel na sepsi v důsledku komplikací vyvolaných základní chorobou.

Skladatelská a dirigentská dráha

Ve svých dvaceti letech nastoupil Mahler dirigentskou dráhu, která jej zavedla do mnoha měst, postupně do Lublaně, Olomouce, Prahy, v letech 1886–1888 do Lipska, v letech 1888–1891 do Budapešti (tam působil jako umělecký ředitel) a posléze do Hamburku (šéf opery). Vzhledem ke svému již značnému věhlasu v hudebním světě jako skladatel a dirigent byl Mahler v roce 1897 povolán na nejdůležitější místo svého působení - do Vídně jako umělecký ředitel (Generalmusikdirektor, GMD) Vídeňské státní opery a zároveň šéfdirigent Vídeňských filharmoniků. Ve Vídni musel někdy čelit antisemitským výpadům. I jeho jmenování uměleckým ředitelem a šéfdirigentem bylo podmíněno přestupem na katolickou víru, což učinil, neboť se necítil být ortodoxním Židem. Vídeňská opera pod jeho vedením prožívala v letech 1898–1907 dobu svého největšího rozkvětu.

Od roku 1908 byl Mahler šéfdirigentem Metropolitní operyNew Yorku, která tehdy získávala stále větší důležitost v celosvětovém měřítku. Dirigoval například i americkou premiéru Smetanovy opery Prodaná nevěsta v Metropolitní opeře dne 19. února 1909. Roli Mařenky zpívala Ema Destinnová, která se rovněž zasloužila o uvedení tohoto díla v Metropolitní opeře.[2] V roce 1909 se Mahler stal též uměleckým vedoucím newyorské Philharmonic Society. Svůj poslední koncert v New Yorku dirigoval Mahler dne 21. února 1911.

Péče o skladatelův odkaz

Od roku 1955 pracuje ve Vídni Mezinárodní společnost Gustava Mahlera, od roku 1966 se udělují medaile Gustava Mahlera. O světovou proslulost Mahlerovy renesance v 80. letech 20. století se zasloužil svým vlivem Leonard Bernstein a též i čeští dirigenti Rafael Kubelík (v emigraci) a Václav Neumann svými nahrávkami Mahlerových symfonií.

V roce 1994 byla v rámci Muzea Vysočiny otevřena pobočka se stálou expozicí „Mladý Gustav Mahler a Jihlava“. Od roku 1996 pečuje i v České republice o odkaz skladatele Společnost Gustava Mahlera MAHLER 2000, která obnovila jeho rodný dům v Kalištích u Humpolce (je zde expozice "Mahler a Čechy") a organizuje v Jihlavě a na Vysočině pravidelný festival „Hudba tisíců“.

Hodnocení díla

Pro Mahlerovu tvorbu je příznačná zjitřelá senzitivita a vnitřní střet protikladů, reprezentující nepochybně autorův autobiografcký model. Kompoziční styl vychází z pozdního romantismu a pocitově osciluje mezi ironií a melancholií. Mahlerova hudba je plná filosofických úvah, pesimismu, někdy až určitého bolestínství. Složil deset symfonií, které jsou pilíři jeho díla a celou řadu skladeb písňové formy, jak v obsazení ryze vokálním, tak v kombinaci se sólovými nástroji, především však s doprovodem orchestru. Mahlerovo dílo charakterizuje monumentalita, spolu s výrazně prominujícím (výše popsaným) citovým laděním. V několika symfoniích používá sólového zpěvu i sborů a neváhal rozšířit symfonickou hudební formu nejen co do počtu nástrojů, ale i co do rozsahu vlastní skladby (užívá až šest vět). Charakteristická je též inspirace lidovou hudbou a na tehdejší dobu nová instrumentace, kdy nástroje v orchestru sdružuje v nové, netradiční kombinace.

Dílo

Symfonie

Symfonie č. 1

Kantáty

  • Píseň žalobná (Das klagende Lied), symfonická kantáta pro sóla, sbor a orchestr na texty Ludwiga Bechsteina, tři části: 1. Waldmärchen, 2. Der Spielmann, 3. Hochzeitsstück, (18781880; rev. 1893, 1898; premiéra 17. únor 1901, Vídeň, pouze druhá a třetí část, dirigoval autor)

Písně

  • Tři písně, písňové skladby pro tenor a klavír, texty: Gustav Mahler, (1880)
  • Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír (Fünf Lieder und Gesänge für eine Singstimme und Klavier, 18801887)
1. Frühlingsmorgen (text: Richard Leander),
2. Erinnerung (Richard Leander),
3. Hans und Grete (Mahler),
4. Serenade (Tirso de Molina),
5. Phantasie (Tirso de Molina)
  • Písně potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen), čtyři písně, původně pro hlas a klavír (1883-1885) později upraveno pro hlas a orchestr (1893-1897), texty: Gustav Mahler, částečně na náměty poesie sbírky Chlapcův kouzelný roh
1. Wenn mein Schatz Hochzeit macht (Když poklad můj svatbu má)
2. Ging heut’ morgen übers Feld (Když jsem z rána polem šel)
3. Ich hab' ein glühend Messer in meiner Brust (Mám v prsou nůž, jenž pálí)
4. Die zwei blauen Augen von meinem Schatz (Mé lásky oči, jejich modrý chlad)
  • Chlapcův kouzelný roh (Des Knaben Wunderhorn), pro hlas a klavír nebo orchestrální doprovod, (18881896), na texty ze stejnojmenné sbírky lidových písní od Clemense Brentana a Achima von Arnim.
    • první část: devět písní (18871890)
      Um schlimme Kinder artig zu machen, Ich ging mit Lust durch einen grünen Wald!, Aus! Aus!, Starke Einbildungskraft, Zu Straßburg auf der Schanz', Ablösung im Sommer, Scheiden und Meiden, Nicht Wiedersehen!, Selbstgefühl,
    • druhá část: patnáct písní (18921898)
      Der Schildwache Nachtlied, Verlorne Müh’!, Wer hat dies Liedlein erdacht?!, Das himmlische Leben, Trost im Unglück, Das irdische Leben, Urlicht, Des Antonius von Padua Fischpredigt, Rheinlegendchen, Es sungen drei Engel einen süßen Gesang, Lob des hohen Verstands, Lied des Verfolgten im Turm, Wo die schönen Trompeten blasen, Revelge, Der Tamboursg’sell.
  • Rückertovy písně (Rückert Lieder), pět písní pro hlas, klavír nebo orchestrální doprovod na texty Rückertovy sbírky Östliche Rosen, (19011902):
1. Blicke mir nicht in die Lieder! (Nedívej se mi do mých písní, 14. červen 1901)
2. Ich atmet’ einen linden Duft (Vdechoval jsem lipovou vůni, červenec 1901)
3. Ich bin der Welt abhanden gekommen (Ztratil jsem se světu, 16. srpen 1901)
4. Um Mitternacht (O půlnoci, léto 1901)
5. Liebst du um Schönheit (Miluješ pro krásu?, srpen 1902); píseň je věnována manželce Almě.

Tiskem vyšly Rückertovy písně spolu se dvěma posledními písněmi z cyklu Chlapcův kouzelný roh pod názvem Sedm posledních písní (Sieben Lieder aus letzter Zeit).

1. Nun will die Sonn' so hell aufgehn
2. Nun seh' ich wohl, warum so dunkle Flammen
3. Wenn dein Mütterlein tritt zur Tür herein
4. Oft denk' ich, sie sind nur ausgegangen
5. In diesem Wetter, in diesem Braus

Komorní hudba

  • klavírní kvartet a-moll, (asi 1876-1877), 1. věta a fragment scherza, nedokončeno.

Reprezentativní nahrávky

  • Gustav Mahler: 10 Symphonien, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, dirigent Rafael Kubelík; Deutsche Grammophon
  • Gustav Mahler: 10 Symphonien, Das Lied von der Erde, Lieder eines fahrenden Gesellen, Des Knaben Wunderhorn, Rückert-Lieder · Kindertotenlieder; sólisté: Hendricks, Blegen, Zeumer, Wittek, Baltsa, Ludwig, Schmidt, Riegel, Prey, Hampson, Schmidt, Fischer-Dieskau, King, Concertgebouw Orchestra, New York Philharmonic, Vídeňská filharmonie, dirigent Leonard Bernstein; Deutsche Grammophon
  • Gustav Mahler - Symphonies, Ch. Ludwig - mezzosoprán, T. Moser - tenor, R. Novák - bas, W. Schöne - baryron, L. Márová - kontraalt, E. Randová - kontraalt, D. Šounová-Brouková - soprán, V. Soukupová - kontraalt, G. Beňačková - soprán, M. Hajóssyová - sopráno, I. Nielsen - soprán, Pražský rozhlasový sbor (sbormistr M. Malý), Pražský filharmonický sbor (sbormistr J. Veselka), Kühnův dětský sbor (sbormistr J. Chvála), Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann; 11 CD
  • Karel Ančerl Gold Edition, Vol. 6 - Gustav Mahler: Symphony No. 1 in D major „Titan“; Supraphon, reedice 2002, CD

Odkazy

Reference

  1. http://www.ivu.org/history/europe19b/mahler.html
  2. The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera [cit. 2017-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • KUČERA, Jan P. Génius z Vysočiny. Reflex. Červenec 2010, čís. 26, s. 62-65. ISSN 0862-6634. 

Externí odkazy